Vědci zabývající se ekologií a environmentálními souvislostmi jednohlasně upozorňují zejména na městským člověkem neuvědomovanou skutečnost, že všichni žijeme v závislosti na funkčních planetárních ekosystémech. „Ekosystémové mechanismy čistí vodu i vzduch, udržují biodiverzitu, recyklují živiny a poskytují další nesčetné kritické funkce a suroviny pro život,“ upozorňuje Michal Bittner z výzkumného centra Masarykovy univerzity RECETOX a dodává, že plnohodnotná obnova těchto systémů je náročná a dlouhodobá. Může trvat i miliony let.
Za jeden z největších problémů současnosti bývá považováno geometrickou řadou rostoucí množství obyvatel Země, jejichž počet se jen od 18. století, kdy se začala výrazně snižovat úmrtnost, zvýšil více než sedmkrát. „Lidí prudce přibývá a navíc téměř každý člověk má rostoucí spotřebu. Takový vývoj má své limity a regionálně se na ně už naráží. Zatím jde hlavně o nedostatek vody, ale dojde i na další zdroje,“ vysvětluje Martin Culek z geografického ústavu přírodovědecké fakulty. Předpovídá, že tyto nedostatky spolu s klimatickými změnami vyvolají do 20 let regionální i globální konflikty. „Největší ohrožení přírody a životního prostředí Země ale nevidím na straně západní civilizace. Podstatně hůře se nyní devastuje Země v tzv. rozvojových a chudých zemích a tam také očekávám vypuknutí prvních opravdu velkých krizí,“ obává se Culek.
Hledat motivaci k šetrnému chování. To opakují nejen environmentální neziskové organizace, ale čím dál tím víc dalších odborníků. Cesta k šetrnosti je ale těžká. Lidé si zvykli plýtvat. „Chceme-li kvalitní životní prostředí a zdravou a pěknou přírodu, je potřeba zejména vlastníky pozemků a výrobních zařízení vhodně motivovat, a to včetně finančních požitků. Takový druh motivace je zatím naprosto nedostatečný, navíc zatížený odpuzující byrokracií,“ hodnotí Culek.
Návody a programy, jak uplatnit principy udržitelného rozvoje, už dnes existují. OSN například připravila programový dokument Agenda 21, který má i svou regionální podobu. „Nečelíme však nedostatku návodů, ale psychologicko-politickým problémům. I když víme, jak na to, musíme nejdřív lidi přesvědčit, aby nežili stylem tady a teď jako kromaňonci, kterých byli na celé planetě desetitisíce, ale stylem odpovídajícím situaci zalidnění Země jednadvacátého století,“ poukazuje Bittner.
Za nejhorší považuje Bittner přesvědčení, že environmentální problémy neexistují. „To je postoj, který nás pravděpodobně dovede k vyhrocení environmentální krize, jež povede k rozsáhlým celospolečenským změnám,“ soudí.
Technologická řešení
Inovační proud hnaný trhem hledajícím alternativy i regulacemi vlád se zdá vést správným směrem. Velká budoucnost se připisuje např. solární energii, která i v Česku zažívá ohromný boom. Výzkum navíc neustále pracuje na zvýšení účinnosti solárních zařízení při současném snížení nákladů. „Instalace solárních kolektorů zejména na veřejné budovy je velký trend do budoucna a nemusí jít jen o fotovoltaické na výrobu elektřiny, ale také termické pro výrobu teplé vody,“ uvádí Petr Sládek, který má na starosti provoz solární elektrárny Pedagogické fakulty MU.
Martin Culek však upozorňuje, že solární energie má značné perspektivy hlavně v suchých tropech. „V Česku vždy půjde jen o takové malé přilepšení. Mám trochu strach, aby z toho u nás někdo neudělal zelenou modlu, která sama o sobě není řešením.“ I Michal Bittner varuje, že by se neměly vkládat příliš velké naděje do potenciálu technologických řešení. „Obliba takových řešení odvádí pozornost od dalších nezbytně nutných opatření, jako je osobní snaha každého z nás svou spotřebu snížit,“ vysvětluje Bittner. S Martinem Culkem se shodují, že právě šetrné chování každého jedince je tím neúčinnějším, co můžeme dělat.
