Přesně sto let uplynulo 8. března od
doby, kdy se začal slavit Mezinárodní den žen. Někde se připomínal jako
vyjádření respektu a lásky vůči ženám, jinde se zdůrazňoval prvek
oslavy výdobytků žen na poli ekonomické a politické rovnoprávnosti.
V tomto ohledu mají ženy v řadě zemí jistě co oslavovat. Za posledních
sto let se jim v západních společnostech podařilo v mnoha ohledech
dosáhnout rovnosti s muži. Podle odborníků aktivních v oblasti genderové problematiky je však stále ještě na čem pracovat. Otázka rovnosti pohlaví je často bagatelizována a vědecké obory spojené s tématem genderu se setkávají se zpochybňováním. Potvrzuje to i Kateřina Nedbálková, která je vedoucí genderových studií na Fakultě sociálních studií MU.
Potýkáte se s tím, že genderová studia nejsou akceptovaná jako skutečný vědecký obor?
Čas od času ano. Nedávno mne například kontaktovali z České televize s prosbou, že připravují tematický pořad o genderu v EU. Den před natáčením mi poslali scénář, který byl uveden otázkou: „Jsou genderová studia skutečným vědeckým oborem nebo je to módní výstřelek žen, které si pomýlily století?“ Kdyby si při přípravě scénáře dali jen minimální práci s vyhledáváním informací, zjistili by, že genderová studia jsou zhruba od 80. let 20. století součástí amerických a západoevropských univerzitních pracovišť a že za dobu své existence vyprodukovala nosná teoretická a metodologická východiska a slušnou základnu akademických žurnálů. Někdy mě napadá, jestli se podobná zpochybnění objevují i vůči jiným „nově“ se ustavujícím oborům.
"Stereotyp není něco zlého, uměle vymyšleného a vždy utlačujícího. Stereotypy se reprodukují díky tomu, že se nezanedbatelná část lidí chová tak, jako by věřila v jejich správnost a užitečnost," říká Nedbálková. Ilustrační foto: Martin Kopáček.
Jistě to souvisí s celkovou nevolí k feminismu u nás. Feminismus konotuje hnutí, aktivismus a ideologii a právě ty jsou podle některých akademiků s vědeckou prací neslučitelné. Dotýkáme se zde debaty o tom, zda má být věda objektivní a nehodnotící, anebo zda je ze své podstaty angažovaná a poziční. Paradoxně právě feministické teoretičky byly ty, které kritizovaly zaujatost, částečnost či omezenost tradičních teorií a tezí, které jejich autoři navíc často nereflexivně vydávali za tu jedinou pravou, pravdivou a objektivní vědu.
Ať už jsou východiska feminismu jakákoliv, genderová studia s ním tedy coby s hnutím souvisí...
Určitě ano. Jakkoli jsou východiska i cíle feminismů různé, jeden z cílů bychom mohli pojmenovat jako úsilí o odstranění nerovnosti na různých úrovních. Genderová studia si samozřejmě nerovnosti na různých rovinách také všímají. Je však třeba rozlišovat různost polí – aktivismus a akademické prostředí –, na kterých se pohybujeme, s čímž nutně souvisí také jinakost cílů, jazyka, metod či prostředků. Aktivismus i akademické prostředí se řídí svými vlastními pravidly, což však samozřejmě neznamená, že se v nich nemohou pohybovat tytéž osoby.
Řekla jste, že gender podstatně ovlivňuje fungování společnosti. Jak v tomto ohledu vypadá česká společnost?
Česká společnost je stejně jako jakákoli jiná společnost genderovaná. Konkrétně to znamená, že je to společnost patriarchální. Svět kolem sebe popisujeme pomocí nejrůznějších kategorií, které jdou často ve dvojicích. Něco nám připadá emocionální něco racionální, něco vysoké něco malé, něco dominantní něco submisivní. Většina lidí by patrně určila racionální jako spíše mužské a emocionální jako spíše ženské a podobně. Důležité je, že tyto dvojice mají také genderový rozměr a to, co je klasifikováno jako mužské, má zpravidla větší společenskou prestiž. V praktické rovině to pak můžeme vidět například na pracovním trhu, kde jsou ženy i muži směřováni do specifických oblastí národního hospodářství, ve kterých pak i ve vertikální rovině zaujímají různé pozice. Konkrétně: ženy najdeme ve službách, školství nebo zdravotnictví, ale zároveň čím vyšší pozice v tomto oboru, tím větší pravděpodobnost, že ji obsadí muž.
Vidíte ve vztahu k těmto nerovnostem nějaký pozitivní trend?
Určitě. Vznikají nejrůznější státní i občanské iniciativy, které se vyloženě zaměřují na odstranění diskriminace v konkrétních oblastech. Máme antidiskriminační zákon, registrované partnerství, rodičovskou dovolenou, na kterou mohou nastoupit i muži.
"Moje babička vždycky říkala, že až se muži připodobní ženám a naopak, nastane konec světa. Když jsem byla malá, tak jsem to babičce odkývala, ale vlastně je to nesmysl. O mužství a ženství se nedá mluvit jako o nějakých univerzálně platných entitách," soudí Nedbálková. Foto: Archiv K. Nedbálkové.
Statistiky nadále ukazují rozdíl v platech mezi muži a ženami na stejných pracovních pozicích. Já osobně si spíš všímám každodenních drobností typu: „Vážení kolegové, milé kolegyně“ v oslovení. V posledním čísle studentského časopisu Halas mě kupříkladu pobavila zpráva o chystaném rozhovoru s vedoucím Centra informačních technologií. Hlavním sdělením autorek článku bylo, že se za panem Cahou vydaly vyzbrojeny krátkými sukněmi a hlubokými výstřihy se slovy, že na něho budou hodné. Světe div se, Caha jim rozhovor neposkytl a později vysvětlil, že se mu Halas zdá nedůvěryhodný. Pak nás nemůže překvapit, že se o ženách často mluví jako o osobách technicky nekompetentních nebo že se s nimi jedná jako s pěknými ozdobami.
Musí být nutně špatné žít ve stereotypech spojených s genderem? Musí se stereotypy odhalit a zbořit?
Ne nutně. Stereotyp není něco zlého, uměle vymyšleného a vždy utlačujícího. Stereotypy se reprodukují díky tomu, že se nezanedbatelná část lidí chová tak, jako by věřila v jejich správnost a užitečnost. Pro mnoho lidí mohou některé stereotypy představovat pohodlný polštář, na kterém se dobře leží. Na druhé straně lidé, kteří stereotypní představy bezezbytku nenaplňují, pociťují v mnoha situacích omezení, sešněrování či útlak. S tím se někdy setká každý.
Není nežádoucím efektem toho, že se odhalují tyto stereotypy, fakt, že se v současné společnosti na ženu přenášejí všechny role, zatímco muži o své role přicházejí?
Skutečně se mluví o vyvlastnění mužů z tradičních rolí, mluví se dokonce o rozkladu rodiny. Těžko za tím hledat nějakého konkrétního činitele, hybatele nebo feministické hnutí. Naopak, právě z řad feministických teoretiček i aktivistek slýcháme často apel na zapojení mužů do péče o děti.
Někteří také bědují nad tím, že se ztrácí rozdíly mezi mužstvím a ženstvím.
Moje babička vždycky říkala, že až se muži připodobní ženám a naopak, nastane konec světa. Když jsem byla malá, tak jsem to babičce odkývala, ale vlastně je to nesmysl. O mužství a ženství se nedá mluvit jako o nějakých univerzálně platných entitách. Jsou vždy vázány na další kategorie, jako jsou věk, etnicita, třída. Jiné podoby na sebe bere mužnost dělnické třídy, kde je více spojována s fyzickou silou, jiné ve vyšších třídách, kde se například projevuje vůči ženám jako galantnost. Mužství a ženství tedy nejsou produkty naší genetické výbavy, ale nutně odráží naši pozici v kulturně, sociálně a historicky definovaném prostoru.
Gender
Gender jako pojem se používá k označení sady charakteristik žen a mužů, jež jsou vnímány jako odlišující v historickém, kulturním a třídním kontextu. Tento koncept se zejména ve 2. polovině 20. století stal objektem zkoumání sociologů, psychologů či literárních teoretiků a jeho výzkum postupně vyústil ve vznik samostatného akademického oboru genderová studia.
Feminismus
Feminismus je souhrnné označení pro v současnosti široce rozvětvené hnutí, které se začalo ustavovat v průběhu 19. století. Základním cílem hnutí bylo zejména zpočátku zajistit pro ženy stejná práva, jaká mají muži. Po zajištění základních prvků rovnosti typu všeobecné volební právo se postupně feminismus soustřeďoval na boj s přetrvávající nerovností, jež souvisí už ne tolik s diskriminující legislativou, ale s obecným fungováním společnosti.
GENDEROVÁ KOREKTNOST V JAZYCE
