Doktorské studium v Leedsu

Na ITS v současné době studuje třicet až čtyřicet studentů v doktorském stupni studia. Asi třetinu z nich tvoří tzv. Marie-Curie Fellows, tedy studenti doktorských programů v zahraničí, kteří jsou na ITS na několikaměsíční stáži. Druhou třetinu tvoří studenti tříletého postgraduálního studia. Doktorandi na ITS tvoří pestrou mezinárodní směs. Studují zde studenti opravdu z celého světa – Západo- i Východoevropané, Indové, Číňané, studenti z jihovýchodní Asie, z Afriky, Jižní Ameriky.

Studenti podporovaní z evropského výměnného programu Marie-Curie se na Institutu často střídají a jejich náplní je studium a práce na specifickém projektu v rámci jejich postgraduálního studia na domovské univerzitě. Každý má k dispozici dva supervizory, členy výzkumného týmu ITS. S nimi konzultuje postup na svém projektu. Systém konzultací si student se svými supervizory domlouvá individuálně. Většinou se jedná o hodinové či delší konzultace alespoň jednou měsíčně, výjimkou však nejsou konzultace každý týden.

Studium v programu „full Ph.D.“ je rozsahem srovnatelné s interním doktorským studiem, jak jsem ho zažil na ESF MU v Brně. Rozdílný je ovšem přístup k obsahu studia. Zadávání témat doktorských výzkumů probíhá v podstatě dohodou mezi potenciálním doktorandem s vybraným školitelem. Témata jsou ovšem volena nikoliv obecně a široce, ale tak, aby umožňovala doktorandovi provést skutečný výzkum. Tedy relativně úzce zaměřená, na rozdíl od převládajících širokých a všeobjímajících témat zadávaných často v Česku. Cílem je dát studentovi možnost prokázat, že umí v praxi využít vědeckých metod ke zpracovaní daného problému. Příkladem budiž zadání kolegy Y. Hollandera, který dělá výzkum „nákladů variability cestovního času autobusů“, ve kterém pomocí metod vyjádřených preferencí zkoumá, jaký vztah mají lidé k odchylkám doby jízdy od očekávané (dle jízdního řádu). Vyžaduje se navíc, aby zadaný výzkum nějakým způsobem navazoval na problémy řešené v dané oblasti světovými výzkumníky. Spolupráce se školitelem probíhá na individuální bázi – jsou zde studenti, kteří se se školiteli setkávají téměř každý týden, a naopak studenti, kteří se svým školitelem příliš nekomunikují a obracejí se s žádostí o konzultaci na jiné členy ITS.

Každý rok musí doktorand projít zkouškou – „upgrade“, která spočívá v obhájení postupu na své práci. O tom, že tuto zkoušku neberou na lehkou váhu, svědčí i to, že předtím absolvují „trial upgrade“, tedy zkoušku nanečisto. Na ní získají cenné komentáře a doporučení pro úspěšné složení „ostré“ zkoušky. Doktorandi nejsou nuceni navštěvovat pravidelnou výuku. Pokud ale uznají za vhodné, mohou se účastnit výuky v „masters“ modulech, tedy modulech inženýrského studia v našem pojetí. Při univerzitě dále působí dvě oddělení pro vzdělávání zaměstnanců a doktorandů – Staff and Departmental Development Unit a Information Systems Services, která nabízejí pro doktorandy zdarma kurzy k nejrůznějším aspektům studia (metodologie, networking, sebeprezentace, kurzy k určitému software apod.).

Výzkumníci v ITS se podle svého zaměření pravidelně scházejí v rámci tzv. „research groups“, výzkumných skupin. Cílem těchto setkání je neformálně diskutovat aktuální problémy v dané oblasti. Doktorandi se jich také účastní. Kromě toho jsou vytvořeny podmínky pro pravidelné semináře, na kterých doktorandi svým kolegům prezentují svoje výzkumy. Tato setkání jsou primárně určena pouze pro neformální setkávání doktorandů, kteří si je sami organizují. Ve školním roce probíhají téměř každý týden. Na všechna setkání Institut garantuje malé občerstvení a v pozvánkách to organizátoři nikdy neopomenou zdůraznit.