Kolektivita studia v zemi individualismu

Zahraniční stáže a výměnné programy se v posledním desetiletí staly pro studenty českých vysokých škol běžnou zkušeností. Dříve velmi ojedinělé výjezdy na zahraniční univerzity jsou dnes spíše nutností, a to zejména pro studenty, kteří hodlají pokračovat v doktorských programech všeho druhu. Jednou z možností, jak se vypořádat se stále rostoucí konkurencí mezi univerzitami poskytujícími vzdělání v oblasti speciální pedagogiky, je zahraniční spolupráce se zeměmi jako je Kanada, USA, Německo či Finsko, které stojí na pomyslném vrcholu v oblasti speciálně pedagogického výzkumu a jeho aplikace ve vzdělávání. Zde je třeba ocenit práci prof. Marie Vítkové, vedoucí katedry speciální pedagogiky na PdF MU, která vždy silně podporovala zahraniční spolupráci. Zejména doktorandi naší katedry jsou doslova puzeni k výjezdu na zahraniční univerzity.

Ve druhém roce svého doktorského studia jsem se tak po překonání všech administrativních lapálií (způsobených zejména americkou stranou) ocitl jako zahraniční lektor na Sinclair Community College v USA. Vzhledem k tomu, že se tato instituce specializuje zejména na výuku v pregraduálním stupni, byla hlavní náplní mého pobytu výuka studentů v prvním ročníku studia, přednáškový cyklus na několika dalších vysokých školách a samostatný výzkum.



Při návštěvě Ohio State University, která s více než 50 000 studenty připomíná spíše město než vysokou školu, jsem měl také možnost poznat způsob organizace a výuku v doktorském studijním programu speciální pedagogika.

Náplň doktorských studijních programů, způsoby ukončení, délka a forma studia či celková atmosféra se na jednotlivých amerických univerzitách natolik odlišují, že bychom při použití našich měřítek mohli hovořit o zcela odlišných oborech, jejichž jediným pojítkem je jejich shodný název. Z těchto důvodů se zaměřím pouze na srovnání doktorského studijního programu speciální pedagogika na Ohio State Universiy (OSU) a na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.

Základní koncepce studia je v podstatě shodná. Doktorské studium na OSU i PdF MU obvykle trvá tři až pět let, studenti vykonávají povinné a volitelné zkoušky a veškeré snažení je zakončeno obhajobou disertační práce.

Největší rozdíl v koncepci doktorských studií jsem vypozoroval v míře kolektivnosti studia. Ač je Amerika velmi známá pro svůj úporný individualismus, byla atmosféra a koncepce studia na OSU mnohem kolektivnější, než je tomu na PdF MU. Doktorandi všech ročníků navštěvují společné semináře, kde se jednotlivé problémy řeší hromadně. Starší doktorandi tak často získávají jakousi neformální roli rádců. Všichni studenti se dále setkávají na doktorandských konferencích katedry, kdy hromadně diskutují s některým z odborníků.

Ve srovnání s OSU je koncepce studia na PdF MU značně individualizovaná. Jako doktorand se setkávám zejména se svým školitelem a popřípadě s jednotlivými zkoušejícími. Některé své starší kolegy doktorandy a kolegyně doktorandky jsem měl možnost zahlédnout na chodbách naší fakulty, jiné jsem dokonce nikdy neviděl.
Zatímco doktorand na PdF MU pracuje většinu času na tvorbě a výzkumu pro svou disertační práci, je disertační práce doktoranda OSU pouze jednou z několika prací, na kterých bude během studia pracovat. Každý doktorand na OSU se v úvodním roce studia podílí na vedení diplomové práce a výzkumu studenta v magisterském stupni. V dalších letech pak pracuje ve výzkumných týmech vedených staršími doktorandy a také v týmu svého školitele. Doktorandi si tak mají možnost prakticky vyzkoušet jednotlivé fáze výzkumné práce mnohem dříve než zahájí svůj vlastní výzkum.

V neposlední řadě patří k velkým rozdílům také informační zázemí studentů. Ač se na PdF MU pokoušíme o rozšíření všech typů informačních zdrojů, a to včetně cizojazyčných, množství knih, odborných časopisů, internetových zdrojů a výzkumných zpráv, ke kterým má přístup americký student, je na naše poměry zcela ohromující.

Můj pobyt a účast na seminářích na OSU byly příliš krátké na to, abych byl schopen objektivně srovnat náročnost či efektivnost studia obou institucí. Americký student má jistě mnohem jednodušší situaci v oblasti získávání informačních zdrojů či možnosti vyzkoušet si praktický výzkum. Na druhou stranu umí čeští studenti lépe využít skrovnějšího zázemí své instituce, a pokud se nám přece jen zdá, že nám nějaká informace, zkušenost či dovednost chybí, neváháme se zúčastnit zahraniční stáže kdekoli na světě.

Karel Pančocha,
doktorand na PdF