Jak vzpomínáte na 90. léta a vůbec dobu, kdy začaly neziskové organizace v Česku vznikat?
Po roce 1990 mohly nadace a občanská sdružení začít normálně fungovat díky nové legislativě. Vyšel zákon o nadacích, který byl ovšem až příliš liberální. Kolem roku 1995 jich bylo asi pět tisíc a systém mohl být a byl zneužíván. Proto vznikl v roce 1997 nový zákon, který podmínky zpřísnil natolik, že zůstalo asi jen sto nadací. Myslím, že podobné zpřísnění ještě čeká občanská sdružení, která jsou dnes založena velmi liberálně. V zákoně chybí ošetřit aspekt, co se stane s majetkem sdružení, pokud zanikne. Dnes o tom rozhoduje členská schůze, a to důvěryhodnosti nenahrává.
Debaty o neziskových organizacích se často točí kolem peněz. Tedy spíš kolem jejich nedostatku. Jak funguje financování vaší organizace?
Status nadace je v porovnání s ostatními formami specifický. Nadace by měla mít nadační jmění, z jehož výnosu podporuje činnost třetích subjektů. Ukázalo se však, že tento koncept může ve středoevropské realitě fungovat jen omezeně. Aby mohla nadace vystačit s výnosy z nadačního jmění, musela by mít miliardy, a to v Česku nikdo nemá a dlouho mít nebude. Proto se musíme snažit získat peníze jinak, účastníme se různých programů, spolupracujeme s firmami. Na tom jsme vyrostli a to je velká odlišnost naší nadace oproti jiným.
Takže se také stavíte na stranu zastánců diverzifikace zdrojů.
To je podle mě základ. Je nezdravé, aby občanské aktivity příliš závisely na penězích státu. Bez nich se neziskový sektor neobejde, ale takovou podporu bychom měli minimalizovat a spíš pracovat na tom, aby stát vytvářel prostředí stimulující dárce. Potřebujeme také přísnější pravidla pro transparentnost neziskových organizací, aby se posílila důvěra veřejnosti v tento sektor. Pokud se nám to povede, pak můžeme po státu chtít, aby nám uvolnil ruce.
Obecně jsem toho názoru, že to závisí na tématech. Peníze se daří lépe získávat organizacím, které dělají jednoznačnější témata, jako je například práce s handicapovanými. Lépe se to komunikuje a lidé to snadněji podporují. Oblast životního prostředí je daleko složitější a širší.
Přitom by se mohlo zdát, že se lidé po revoluci zajímají o životní prostředí čím dál víc, a proto budou i podporovat projekty na jeho ochranu.
Zájem jde ve vlnách. Okolo revoluce byla ekologie tématem číslo dvě po změně režimu a demokratizaci. Pak zájem prudce klesl, protože se o ni začal starat stát a stav životního prostředí se zlepšil, čemuž pomohl ještě vstup do Evropské unie. Díky němu jsme přijali zákony, k nimž by se česká politická reprezentace jinak nedostala. Proto lidé v této oblasti necítili žádný problém. Odráží se to ovšem i ve volbách v posledních dvou letech, kdy je například debata o energetické koncepci a obnovitelných zdrojích pokroucená a v porovnání se západní Evropou hodně nezralá.
Nemáte chuť do debaty zasáhnout?
My jsme se jako nadace vždycky snažili držet se od stranické politiky bokem. Věříme, že má smysl podporovat spíš lokální projekty a vytvářet koncept laviny – podpořit dostatečné množství dobrých příkladů, aby vyrostly a strhly s sebou další. Takže věci, které se jeví jako okrajové, se postupně stanou součástí středního proudu.
Spíš než jméno Nadace Partnerství jsou známé vaše projekty. Je to záměr?
Naše pozice je taková, že jsme prostředníkem. Nejsme tady od toho, abychom byli v první linii, ale abychom podporovali inovace ve společnosti a to, aby lidé nespoléhali na stát a starali se o životní prostředí sami. Pomáháme těm připraveným. Strom života je dobrý příklad. Loni jsme dělali průzkum mezi těmi, kteří se podíleli na programu Strom života, a výsledek byl velmi pozitivní. Lidé, kteří se sešli na vesnici, aby spolu vysadili alej třešní, zjistili, že spolu můžou dělat i další věci.
Podle čeho si vybíráte projekty, kterým dáte peníze?
Zaměřujeme se na udržitelný rozvoj a jeho různé aspekty. Když jsme se začali zabývat tématem rozvoje venkova, došli jsme k tomu, že jedním z pilířů je udržitelná turistika. Z toho vznikl projekt moravských vinařských stezek. Začali jsme od jednoduchých věcí, vyznačování tras, ale brzy jsme pochopili, že region může být konkurenceschopný, jen pokud nabídne dobré služby. Proto jsme začali pracovat s vinaři, aby sklepy otevřeli cyklistům a starali se o ně.
