S frustrací, kterou v sobě lidé nosí, se dá pracovat

Před několika týdny se v Praze konal kulatý stůl, na němž se sešli zástupci neziskového sektoru, odborných organizací řízených ministerstvem školství a akademické oblasti, aby diskutovali o tom, na jaké úrovni se v Česku nachází občanské vzdělávání. Shodli se na tom, že trpí zásadními nedostatky. Nebo spíš prakticky neexistuje. Tento stav by mělo pomoct napravit nedávno vzniklé Centrum občanského vzdělávání při Masarykově univerzitě. „Nemůžeme čekat, že se s obměnou generací začnou lidé o společnost a demokracii zajímat víc. Několik průzkumů z poslední doby ukazuje, že existuje silná hodnotová kontinuita mezi tím, co si myslí mladí lidé a jejich rodiče,“ říká ředitel centra Ondřej Matějka.

Je možné změnit něco u dospělé populace, u níž se hodnotové orientace dávno vytvořily?
Ne zcela. Jim chceme spíš ukázat, že mají možnosti s věcmi, s nimiž nesouhlasí, něco dělat. Příležitost spočívá v tom, že s frustrací, kterou v sobě lidé nosí, se dá pracovat.

Jak to chcete konkrétně udělat?
Rádi bychom začali s úplně praktickými věcmi. Chtěli bychom jim vysvětlit, jak zorganizovat protest nebo petici, jak oslovit lidi na ministerstvech nebo informovat o nějakém problému novináře. Jde o to, aby byl člověk na příjmu a byl schopen a ochoten se do něčeho takového případně zapojit a nepovažoval to za ztrátu času. Chystáme sérii velmi konkrétních návodů, aby se jich mohli lidé v případě potřeby chopit. Různé snahy pozorujeme v dílčích oblastech, jako jsou práva pacienta, práva spotřebitele nebo finanční gramotnost. My bychom rádi přesáhli tuto soukromou rovinu a povzbudili lidi k zájmu o věci ležící za sférou jejich osobního zájmu a týkající se celé společnosti.
I tak ovšem není jiná možnost než lidem ukázat, co z takových snah budou mít. Nebo ne?
Občanské vzdělávání se na Západě pojímá mimo jiné jako prevence politického extremismu. Díky němu by se lidé neměli stát obětí politické manipulace, ale měli by získat schopnost samostatné orientace ve veřejném prostoru. Zároveň nechceme primárně motivovat lidi akcentováním jejich naštvanosti na politiku, nechceme podporovat obraz politiků jako těch zlých. Je potřeba znovu a znovu opakovat, že politika je taková, jaká je, proto, že se o ni lidé nestarají. Proto jsou v ní dnes lidé, s nimiž ostatní nejsou spokojeni. Dostali se tam minimálně za našeho přihlížení, pokud jsme je přímo sami nevolili.

Další skupinou, na kterou se chcete zaměřit, jsou děti na školách a jejich výuka. Co vám na tom, jak se dnes vyučuje výchova k občanství, vadí?
Fakt, že neexistuje koncept toho, co znamená být aktivním občanem, který využívá svůj potenciál. Výuka se omezuje na základy společenských věd, učí se něco z politologie, sociologie, ekonomie nebo práva. Chybí ovšem přesah k tomu, co to znamená být občan, který je součástí společenství. Takové znalosti se žáci ale nemůžou učit jako fyziku nebo chemii. Je třeba pracovat s jejich motivací a ukázat jim situace, v nichž poznatky uplatní. Když to učitel dělá dobře, tak student pochopí, že se tady bavíme o velmi důležitých věcech. Že nejde jen o nějaké povídání, u kterého si odpočine od biologie nebo chemie.

Jako takový příklad měl studentům na jaře sloužit projekt studentských voleb. Co říká o úrovni demokracie v Česku jejich napadení Českou stranou sociálně demokratickou?
Podobné projekty jsou ve vyspělých zemích běžnou praxí, která má motivovat studenty, aby šli volit. Prakticky jim ukazují, jak systém funguje. Jde o věc, která má čistě vzdělávací efekt. O úrovni naší demokracie svědčí zmíněná příhoda velmi dobře. To, jak strana na svoji porážku ve studentském hlasování reagovala, jen dokládá, že smysl projektu vůbec nepochopila. V našich podmínkách výchovu k občanství znesnadňuje fakt, že nás budou lidé často podezřívat, že chceme politizovat. Jenže když chceme dělat občanské vzdělávání, tak se politickým tématům nevyhneme.

Poslední skupinou, na kterou chcete působit, jsou učitelé a jejich výchova. Mohou ovšem v žácích pěstovat občanské hodnoty ti, kteří učili už za totality?
Myslím, že ideologicky založení učitelé už se na školách spíše nevyskytují. Větší problém je podle nás v metodách, jakými kantor učí. Občanské dovednosti nejde učit pasivními metodami, žáci se musí do tématu vtáhnout. Něco je třeba podniknout i s tím, jak se dnes vyučuje na pedagogických fakultách. Katedra má vždy odborníka na filozofii, sociologii, právo, didaktiku, ale samotné občanství tam vlastně zastoupeno není. Proto chceme s fakultami spolupracovat. Už jsme navázali kontakty, cítíme vstřícnost a velkou ochotu spolupracovat, ale bojujeme se setrvačností systému. Změna bude trvat.