Nelichotivý dárek k Vánocům dostalo české školství. Když v prosinci Ústav pro informace ve vzdělávání zveřejnil výsledky studie PISA, vyšlo z nich, že Česko se zhoršuje nejrychleji ze všech zemí OECD. Pojmenovávat důvody zhoršujícího se stavu se hned pokusilo ministerstvo školství i neziskové organizace. V rozhovoru pro muni.cz to dělá také profesorka Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Milada Rabušicová. Na rozdíl od ministra školství Josefa Dobeše ovšem řešení nevidí v rušení škol, jež propadnou při srovnávacích zkouškách, které Dobeš plánuje zavést. „Takové testování k ničemu nevede. Když má škola, kam chodí například žáci ze sociálně znevýhodněných rodin, horší výsledky, tak to o její kvalitě mnoho neříká,“ říká mimo jiné Rabušicová.
Co říkáte na výsledky studie? Překvapily vás?
Dá se to tak říct, protože z předchozích studií jsme vycházeli relativně dobře. Jako překvapivé hodnotím výsledky hlavně proto, že v Česku byla v roce 2005 zahájena reforma, o jejíž koncepci si myslím, že je velmi dobrá. Předpokládala zavedení rámcových vzdělávacích programů a stojí na konceptu kompetencí. Škola se nesoustřeďuje jen na získávání vědomostí, ale i na rozvíjení klíčových kompetencí, což je v souladu se studií PISA a jedná se o moderní pedagogický a didaktický přístup. Možná je potřeba dát reformě ještě čas, přesnější vysvětlení pro to nemám.
Jak tedy výsledky interpretovat?
Je třeba podívat se, čeho se propad konkrétně týká. Čtenářská gramotnost je dlouhodobější problém českého školství. Podobně špatný výsledek jsme zaznamenali, i když se v roce 1998 testovali dospělí. Říct, že školáci neumějí číst, je velmi povrchní. Oni to umějí, ale problém spočívá v kritickém posuzování a hodnocení textu. Zřejmě k tomu děti dostatečně nevedeme. A možná je to dokonce generační záležitost.
Může to být způsobeno tím, že pořád ještě přežívají stereotypy z minulé éry, kdy se po lidech kritické myšlení nežádalo?
Nejsem si jistá, jestli se dá dvacet let na něco takového vymlouvat. Vzdělávací reforma vychází z toho, že rámcový program pro určitý stupeň vzdělávání si musí každá škola transformovat do svého školního programu. Učitelé proto musí být naprosto vtažení do toho, co dělají. Mají rámec, ale musí najít způsob, jak učební látku prezentovat. Kdybychom se vrátili ke striktním osnovám, jak jsem zaznamenala v jednom návrhu pana ministra, a pravidelně bychom začali děti testovat, tak to podle mě k pozitivnímu výsledku nepovede. Iniciativa učitelů se tím umenší.
Nevsadila reforma ovšem až moc na iniciativu učitelů, kteří kvůli platovým podmínkám nemusí mít takovou motivaci pro práci?
Vsadila na iniciativu a angažovanost učitelů a také na autonomii škol – ředitelé mají relativně velké pravomoci. Spolu s tím však měla přijít mnohem větší personální podpora, čímž nemyslím jen zvýšení platů. Učitelé potřebují mít krytá záda školními psychology, výchovnými poradci, speciálními pedagogy, protože úkolů, které se na ně hrnou, je obrovské množství.
Vraťme se k výsledkům studie. O potížích se čtenářskou gramotností se ví už několik let, tentokrát se ale mladí Češi zhoršili i v matematice a přírodních vědách.
Důvody zhoršujícího se výsledku jsou podle mě u všech kategorií stejné. U matematiky je zajímavé, že když v ní minule naši žáci dopadli tak dobře, ukázalo se, že ve srovnání s ostatními žáky jsou snad na prvním místě v tom, jak matematiku nesnášejí. Tady se přesně otevírá otázka, co od školy chceme. Čekáme to, že děti budou mít výborné výsledky v nějakém testu, nebo to, že se budou učit rády a se zájmem?
Je nějaký recept, jak to skloubit?
Celá moderní pedagogika hledá cesty, jak to udělat. Říká se, že v posledních letech došlo v pedagogice ke koperníkovskému obratu. Nemluví se o vzdělávání, ale o učení, a to o celoživotním. Základní podmínkou pro to, aby se člověk mohl celoživotně učit, je, že nebude odrazen už v době, kdy chodí do školy. Člověka musí těšit poznávat, ale to se lehce řekne a těžko provádí. V tomto ohledu jsou například Švédové velmi otevření, i když jejich výsledky nejsou tak dobré jako třeba u Finů. Ale trápí se tím méně. Asi proto, že mají jasnější vizi.
Mezi země, které si ve výzkumu výrazně pohoršily, patří i Rakousko. Co říkáte na jeho výsledek?
Mě spíš zaujalo, jak na něj Rakušané reagovali. Jdou ve svých reakcích dobrým směrem. Říkají, že je potřeba snížit počet dětí ve třídách, mít v nich i dva učitele a je třeba podporovat jejich týmovou práci a vzdělávání. Zdá se mi to jako naprosto adekvátní reakce na špatný výsledek. Studii PISA bychom totiž měli brát hlavně jako impulz pro změnu vzdělávací politiky. Výborně se to povedlo například Německu. Před několika lety následovala po zveřejnění výsledků diskuse o tom, že jejich systém, který je vysoce selektivní, příliš časně rozděluje děti do různých typů škol. Proto se ho snaží rekonstruovat.
Co je na takovém systému špatně?
Rozhodnout o dítěti v deseti letech, do jakého typu školy bude chodit, aniž by za dva roky mohlo případně přestoupit jinam, je podle mého soudu diskriminační. Podobně selektivní systém má téměř celá střední Evropa. Dlouhodobě dobré výsledky mají naopak Finové, kteří preferují inkluzivní vzdělávání. Děti s nejrůznějšími znevýhodněními jsou v běžných školách, ale individuální podpora, které se jim tam dostává, je taková, že mají dobré vzdělávací výsledky.
Co si z tohoto pohledu myslíte o víceletých gymnáziích?
Jsem pro jejich zrušení. Když se v 90. letech zakládala, byla to velmi neuvážená reminiscence na první republiku. Tehdy byla maturita vzdělávací konečnou, dnes je naopak začátkem. Na gymnázia chodilo asi osm procent populačního ročníku, proto byla elitním vzdělávacím ústavem. To si o dnešních gymnáziích myslet nemůžeme.
Co si z tohoto pohledu myslíte o víceletých gymnáziích?
Jsem pro jejich zrušení. Když se v 90. letech zakládala, byla to velmi neuvážená reminiscence na první republiku. Tehdy byla maturita vzdělávací konečnou, dnes je naopak začátkem. Na gymnázia chodilo asi osm procent populačního ročníku, proto byla elitním vzdělávacím ústavem. To si o dnešních gymnáziích myslet nemůžeme.
Úvahy o zrušení víceletých gymnázií se periodicky vracejí. Ve prospěch jejich zachování bývá uváděn argument, že když mají studenti kolem sebe nadané spolužáky, tak je to víc motivuje.
Vezmeme-li si běžnou školní třídu, tak platí, že nejlepší žáci motivují většinu průměrných.V okamžiku, kdy nejlepší žáky ze třídy odstřihneme, tak se ostatní vztahují k průměrným, a to je špatně. Ve společnosti přece žijeme také všichni spolu a musíme se naučit spolu žít. Kdyby se finance a personální zdroje místo do gymnázií a speciálních škol vrhly do základních škol, tak jsme dnes někde úplně jinde. Nehledě na to, že stát by měl garantovat stejně kvalitní vzdělání pro všechny. A to nedělá.
Odchod na gymnázium bývá ale víc než volbou dítěte volbou rodičů. Projevuje se v Česku vliv rodiny na vzdělání více než jinde?
Opakovaně se ukazuje, že to, jaké mají děti výsledky ve škole a na jakou chodí školu, je u nás významněji než v jiných zemích ovlivněno tím, z jaké pochází rodiny. Ale přiznám se, že kdybych se měla rozhodovat, jestli dám svoje dítě na gymnázium, tak bych taky měla tendence ho tam dát. Myslím, že v podobném tlaku se ocitá většina rodičů.
Ke snížení selektivnosti systému to ovšem nepovede.
Toho se tak úplně neobávám. Jestliže se bude na víceletá gymnázia přijímat pořád víc a víc dětí, tak se rozdíl smaže. Navrhovali nám to ostatně už v roce 1996 i experti OECD.
Návrhem na zrušení gymnázií se ministerstvo školství zatím nezabývá. Zato má jiné, jako například rušení některých škol nebo častější testování dětí. Co si o těchto opatřeních myslíte?
Určitá optimalizace sítě škol by skutečně byla užitečná. Rozumná a promyšlená redukce by mohla celý systém zefektivnit. Ale jsem proti tomu, abychom to dělali stylem, že zrušíme školu, kde dopadla PISA špatně. Myšlenka testování dětí už od mateřských škol se mi nelíbí. Každý rok má u nás odložený nástup do školy 27 procent dětí. Znamená to, že není něco v pořádku, ale to nemusí být jen děti, ale třeba také rodiče nebo škola, kam mají nastoupit. Měli bychom se tedy raději ptát, jak je škola připravena na přijetí dítěte, nejen jak je dítě připraveno na školu.¨
Více čtěte v komentáři Tomáše Feřteka z obecně prospěšné společnosti EDUin a anketě s řediteli středních škol.
________
PISA (Programme for International Student Assessment)
Mezinárodní výzkum se koná každé tři roky pod hlavičkou Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Zaměřuje se na zjišťování úrovně čtenářských, matematických a přírodovědných dovedností a znalostí patnáctiletých žáků. V roce 2009 se uskutečnil v 65 zemích celého světa včetně České republiky.
Podle výsledků za rok 2009, které byly zveřejněny v prosinci 2010, se Česko zhoršuje nejrychleji ze všech zemí OECD. Úrovní čtenářské gramotnosti patří Česko do podprůměru, v matematice a přírodních vědách do průměru. V matematice si malí Češi oproti minulému testování ovšem pohoršili o 22 procent.
