Výsledky v PISA. Humbuk nebo problém?

Výsledky v mezinárodním šetření PISA jsou pro nás užitečné přinejmenším proto, že je to pohled odjinud, než jen z domácí frontové linie mezi „konzervativci“ a „liberály“. Pokud jde o samotná zjištění – třeba že čeští žáci se ve škole nudí a jsou slabí v porozumění psanému textu – to není zase tak velká novinka. To víme už léta i bez PISA, jen nám to z úst OECD zní jaksi autoritativněji. Důvod čtenářské „negramotnosti“ je vcelku jednoduchý.

 Její výuce jsme se nikdy nevěnovali, protože u nás převládá přesvědčení, že čtenářskou gramotnost mají učit jen češtináři, a ti mají dost starostí s větným rozborem a literární historií. Ostatní učitelé se důsledně tváří, že jejich předmětů se tato žákovská kompetence netýká. A protože děti stále víc žijí v audiovizuální, a ne alfabetické kultuře, jejich schopnost rozumět složitějšímu textu už dlouhá léta klesá. Proč se tomu divíme?

Závažnější je zjištění, že děti škola nebaví. Protože motivovat je k samostatnému vzdělávání, to je to nejdůležitější, co má devět ročníků základní školy udělat. A to se daří ještě hůř, než naučit děti funkční matematickou či čtenářskou gramotnost. Navíc to dokazuje, že svádět výsledky v PISA na reformu a „nepořádek, který ve školách nadělala“, je nesmysl. Reforma ve skutečnosti do většiny škol nedorazila, ustrnula ve školních vzdělávacích programech, které dřímají ve sborovně ve skříni. Ty děti, nad jejichž výsledky se teď pohoršujeme, nezasáhla ani formálně, ty se učily podle starých osnov. Nicméně v míře znuděnosti nejspíš není mezi těmi „reformovanými“ a „nereformovanými“ žáky rozdíl. Nestálo by za to s tím už konečně něco udělat? Přece existují školy, které děti motivovat dovedou a v praxi ukazují, že řešení existuje, jen po něm stát a ministerstvo jaksi nesáhly. Měli bychom to ovšem ministerstvu připomínat častěji, než dva týdny každé tři roky, když nám přijdou výsledky z Bruselu.

Více čtěte v rozhovoru s Miladou Rabušicovou z Masarykovy univerzity a anketě s řediteli středních škol.