V červnu 2009 protestovali aktivisté Greenpeace proti plánované rekonstrukci prunéřovské uhelné elektrárny. Oxid uhličitý zabíjí, převážně v rozvojových zemích, více než 60 lidí ročně z jednoho gigawattu uhelné elektrárny, tvrdí aktivisté. Jestliže tedy v roce 1978 Rakousko nespustilo téměř hotovou jadernou elektrárnu Zwentendorf a posléze ji nahradilo uhelnou, následkem této demokratické volby by dle Greenpeace dodnes zemřelo 1 500 lidí.
Pro někoho možná překvapivě zjišťujeme, že nepostavení jedné jaderné elektrárny má za následek srovnatelný počet úmrtí jako nejhorší havárie druhé. A překvapení se příliš nezmenší, i kdyby byl údaj Greenpeace přeceněn desetkrát, stokrát. Zvláště když uvážíme morální rozměr celého problému. Černobylskými oběťmi byli profesionálové a lidé, kteří jadernou energetiku využívali k dosažení svého životního standardu. Oběťmi Ne-Zwentendorfu jsou ti nejchudší na opačné straně světa, pro které může být i žárovka luxusem.
Jaderná energetika to má těžké. Nezaslouženě se stala prostředkem politického boje; hrozivá radioaktivita je ideálním nástrojem, jak lidi vystrašit – a pak jim nabídnout iluzi bezpečí. Současné dění kolem jaderné elektrárny Fukušima je toho důkazem. Japonsko postihla přírodní katastrofa s desítkami tisíc obětí a stovkami kilometrů zdevastovaného pobřeží. Hlavní zprávou dne jsou však informace o hospitalizaci techniků, kteří pracovali bosí v radioaktivní vodě.
Nemám pochybnosti, že jaderná energetika je to nejlepší, co nyní pro výrobu elektřiny máme. Nechápu, jak může být vysněným ideálem velkoplošný sběr řídké energie z obnovitelných zdrojů. Nesdílím přesvědčení, že přírodu budeme nejlépe chránit tak, že ji zapojíme do energetického průmyslu. A jednolitý antijaderný postoj ochránců přírody je jedním z největších paradoxů dneška. Tzv. ekologové, jejichž krédem je ochrana přírody i na úkor člověka, v případě jaderné energetiky zcelaobracejí. Náhle není důležité, že jaderné elektrárny jsou pro volnou přírodu jen bezvýznamným rizikem.
Dvě jaderné elektrárny dnes v Česku vyrábějí třetinu elektřiny. Museli byste dlouho putovat po kraji, abyste si toho vůbec všimli, ani citlivé přístroje by vám příliš nepomohly. Kdyby bylo totéž množství elektřiny vyráběno z obnovitelných zdrojů, uvidíte stopy této činnosti na každém kroku. Ochrana přírody, co to vlastně je?
Ústav fyzikální elektroniky, Přírodovědecká fakulta MU
