Studium na třetí pokus?

Vzápětí, v pondělí 12. prosince, měl návrh projednávat Akademický senát MU. K projednávání nedošlo, neboť je senát na návrh člena své studentské komory zamítl převahou jediného hlasu. Vzrušená a místy i útočná elektronická debata utichla tak rychle, jak začala. Poslední ze čtyřiašedesáti příspěvků byl vložen 16. prosince. Ponechme v tuto chvíli stranou, že dokument, vyžádaný senátem, byl řadu měsíců s pečlivostí připravován v pracovních skupinách proděkanů, v nichž měli i studenti přímé zastoupení, prošel důkladným připomínkovým řízením na fakultách, byl projednán vedením MU a kolegiem rektora, korigován právníky RMU a legislativní komisí AS MU, byl v pětidenním předstihu předložen senátu a na jeho zasedání 12. prosince 2005 podrobně prezentován a v diskusi komentován, a byl nakonec smeten se stolu během několika minut. Nerozbírejme ani to, že oddálením jeho přijetí vzniknou komplikace při zavádění velmi potřebných změn ve správě a evidenci doktorského studia. Pomiňme i poněkud úsměvnou (nebo spíše smutnou?) skutečnost, že vášniví debatéři v Diskusním fóru téměř do poslední chvíle nezjistili, že celkový počet „životů“ v návrhu dokumentu je určen standardní dobou studia souhrnně pro všechny typy ukončení (běžný průvodní jev toho, že všichni píší, ale nikdo nečte). Stručně – zanechme řečí a pusťme ke slovu argumenty a čísla.

Změny oproti původní verzi studijního řádu
Podle platného studijního řádu pro studenty bakalářského a magisterského studia lze využít druhých opravných termínů tolikrát, kolik činí standardní doba studia v letech zvětšená o 1, a to zvlášť v kategorii ukončení předmětů zápočtem nebo klasifikovaným zápočtem (kategorie zápočtová) a zvlášť v kategorii ukončení kolokviem nebo zkouškou (kategorie zkoušková). Pro ty, kteří dávají přednost číslům, to znamená 4+4 „životy“ v bakalářském studiu, 3+3 v navazujícím magisterském a 6+6 či 7+7 v pětiletém resp. šestiletém magisterském. Nový studijní řád umožňuje využít druhých opravných termínů pro jednotlivé typy programů celkem třikrát, dvakrát, pětkrát resp. šestkrát, bez ohledu na způsob ukončení předmětů.

Stávající studijní řád připouští odklad druhého opravného termínu do zkouškového období následujícího semestru. V novém návrhu se takové ustanovení neobjevuje, termín musí být využit v tom semestru, ve kterém je předmět zapsán. Je třeba říci, že v textu, který pracovní skupiny předložily k připomínkovému řízení, zůstala původní verze obou ustanovení, i když diskuse o tom zdaleka nevyznívala jednoznačně. Teprve na kolegiu rektora došlo na základě požadavku podporovaného unisono děkany fakult k úplnému zavržení pojmu „druhý opravný termín“. Legislativní komise AS MU, zastoupená i dvěma studenty, navrhovala návrat k původní verzi. Nakonec, přesvědčena logikou věci, souhlasila s kompromisem, který se v definitivním návrhu také skutečně objevil.

Čím jsou navrhované změny motivovány?
Do zápočtové kategorie je předmět zařazován tehdy, spadá-li těžiště zátěže studenta spojené s plněním požadavků na ukončení předmětu do období výuky. Pokud student tyto požadavky průběžně plní, získá s vysokou pravděpodobností zápočet napoprvé. První opravný termín je pouhou záchrannou sítí a druhá oprava už nemá logiku vůbec – co se zanedbalo při průběžné práci vázané na kontaktní výuku během semestru, například v laboratorních cvičeních, se z pár dnů ve zkouškovém období nenapraví. I když tedy návrh nezakazuje využití „životů“ v zápočtové kategorii, v praxi se s ním takřka nepočítá.

i

Někteří bojovníci proti snížení počtu „životů“ argumentují, že tyto termíny jsou potřebné zejména u obtížných předmětů v prvním ročníku, kde si studenti ještě nenavykli na jiný styl práce v porovnání se střední školou. Proč však nikdo z nich nehájil zachování ustanovení o odkladu druhých opravných termínů? Právě pro takový účel byla možnost odkladu původně určena. V praxi však zůstávala zcela nevyužívána.

V jaké situaci se může stát, že student potřebuje druhý opravný termín? Předpokládejme, že náš student je člověkem průměrně nadaným a průměrně pracovitým, s dobrou přirozenou inteligencí. Průměrné nadání a pracovitost by mu měly zajistit úspěšné ukončení předmětu v řádném termínu, u klasifikovaných předmětů pak s průměrným výsledkem. Samozřejmě se může stát, že sebelepší student neodhadne dobře požadavky pro ukončení předmětu nebo libůstky učitele a v řádném termínu neuspěje. Dobrá přirozená inteligence by mu měla umožnit situaci rozpoznat a zhodnotit a na opravný termín se již připravit takřka „na jistotu“. Nastane-li, zjevně při mimořádné smůle, opět nezdar, je zde institut opakovaného předmětu a znovu nejméně dva termíny. Další neúspěch pak s pravděpodobností blížící se jistotě znamená, že výchozí předpoklad je chybný a student je slabý ve všech hodnocených složkách – nadání, pracovitosti a přirozené inteligenci. Chceme opravdu dávat takovým studentům diplomy? Jistěže se nabízí také zdůvodnění neúspěchu třeba nemocí. Onemocnění je však situace výjimečná a pro takovou je zřízen institut žádosti o výjimku ze studijního řádu.Ustanovení o druhých opravných termínech a jejich případném odkládání si navíc vynucuje poměrně složitou administrativu. Vzniká otázka, zda je využívání „životů“ natolik četné, aby se vyplatilo tuto komplikaci podstupovat.

Statistiky: studenti nekončí pro vyčerpání termínů

i

Jednoduchým zpracováním údajů ze studijní evidence posledních čtyř uzavřených semestrů v Informačním systému MU, souhrnně pro všechny typy studijních programů, dostáváme následující výmluvné tabulky. Prvá se týká využívání „životů“ aktivními studenty, jejichž počet je stanoven ke dni 28.12.2005, druhá pak platí pro studenty, kteří již studium neúspěšně ukončili. Při interpretaci pozor, v posledních dvou sloupcích jsou uváděny počty ukončení, v druhém sloupci čísel jsou počty osob. Proto je údaj v tomto sloupci vždy nižší než součet v posledních dvou. Ž značí počet využitých „životů“.


Jak je z tabulek patrné, potřeba druhých opravných termínů v zápočtové kategorii je zcela zanedbatelná. Nerozlišujeme-li mezi typy studijních programů, má absolutní minimum počtu povolených „životů“ podle nového návrhu studijního řádu (tj. pro navazující magisterský program) hodnotu 2. Absolutně nejvyšší možný počet aktivních studentů, kteří by podle tohoto návrhu byli „studijně mrtví“ není tedy ani 0,7 promile, u studentů neúspěšných činí necelých 6 promile. Souhrn z obou tabulek vede k hodnotě zhruba 1,5 promile. Příčinou neúspěchu u studentů druhé tabulky mohlo být vyčerpání druhých opravných termínů nanejvýš ve 33 případech, a i to jen tehdy, pokud tito studenti ESF byli zapsání v navazujícím magisterském programu, měli všechny pokusy v téže kategorii ukončení a současně byly jejich poslední pokusy neúspěšné. Není to moc podmínek najednou? Vyčerpání termínů je jako příčina neúspěšnosti studia zcela okrajovou záležitostí.