Nelze argumentovat tím, že studenti opravy nevyužívají

Předložený návrh nového studijního a zkušebního řádu, který nyní čeká na projednání v akademickém senátu, přináší mimo mnoha dalších novinek také změnu v počtu druhých opravných termínů. A jakkoli to na první pohled nemusí být patrné, jde o změnu značnou.

Změna dikce řádu ohledně čerpání druhých opravných termínů se projevuje ve dvou rovinách. Jednou rovinou je snížení povoleného maxima využití druhých opravných termínů z počtu odpovídajícímu standardní době studia v rocích plus jedna právě o ono „plus jedna“. Druhou, při zběžném pohledu možná celkem nenápadnou změnou, je sloučení formulace o využívání druhých opravných termínů ze dvou článků, z nichž jeden v současném znění pojednává o zkouškách a kolokviích, druhý o zápočtech. Reálné maximum využití druhých opravných termínů se tedy nesnižuje o jedno, ale o mnohem více.V případě pětiletých studií má dojít ke snížení z dvanácti (šesti pro zkoušky a kolokvia dohromady a stejného počtu pro zápočty) na pět (bez ohledu na to, na jaký typ ukončení se termíny použijí). V tříletých studiích se má počet analogicky snížit z osmi (čtyři plus čtyři) na tři, ve studiích dvouletých z šesti (tři plus tři) na dva.

Ohledně tohoto tématu se rozběhla velmi živá diskuse v ISu. Někteří diskutující přednesli i návrhy možností, jak tento sporný bod upravit jinak. Zmíněna byla například možnost povolit pouze jeden druhý opravný termín v rámci jednoho předmětu, který by student podle své úvahy využil buď při prvním zápisu předmětu, nebo posléze při jeho opakování. Zazněly však také hlasy, že by dvě možnosti opravy měly být vždy a počet jejich využití by neměl být vůbec omezován, což bylo dokonce ilustrováno na příkladech jiných vysokých škol.

Ačkoli ze strany studijního odboru rektorátu zaznívá argumentace, že k naprostému vyčerpání všech druhých opravných termínů studenty dochází zřídka či vůbec, je třeba pamatovat také na to, že jednotlivci přizpůsobují vlastní studijní strategii platným řádům a vliv počtu dovoleného využití druhých opravných termínů se nemusí v dostupných číslech zcela relevantně projevovat. Je pochopitelné, že student se rozhodne v mnoha případech předmět raději opakovat a využití jednoho z třetích pokusů o úspěšné ukončení si ponechat na později. Tento argument tedy rozhodně nelze pro snížení počtu využití druhých opravných termínů přijmout bez výhrad.

Pokud má akademická veřejnost uznat, že navrhované radikální snížení počtu možných využití druhých opravných termínů bude mít mimo vší pochybnost pozitivní přínos, měla by pracovní skupina, která návrh připravovala, tuto změnu řádně zdůvodnit. Osobně jsem přesvědčen, že univerzita by se měla soustředit spíše na snahu o nalezení nástrojů, kterými by přesvědčila všechny učitele, aby zapisovali do ISu studentům známky i z neúspěšných pokusů (což by se projevilo i v citelném zvýšení výpovědní hodnoty studijního průměru a percentilu, do jejichž výpočtu jsou evidované neúspěšné pokusy zahrnuty). Restrikcemi, jako je ta právě navrhovaná, se spíše dosáhne častějšího obcházení platného řádu ze strany benevolentních učitelů, kteří studentům umožní jít na zkoušku tolikrát, dokud ji neabsolvují úspěšně. Nové opatření by se tak mohlo leckde zcela minout účinkem.

Vojtěch Straka,
student FSS, člen akademických senátů MU a FSS