Proč si nemyslím, že je třeba další změny

Návrh nového studijního a zkušebního řádu mimo jiné předpokládá snížení počtu opravných zkouškových termínů o jeden za celé studium, resp. nově by jejich počet měl být roven počtu let standardní doby studia. Nemýlím-li se, reálně by došlo ke snížení ze čtyř nyní možných opravných termínů na tři v případě bakalářských studijních programů, ze tří na dva u magisterských navazujících, z šesti na pět u magisterských programů a ze sedmi na šest pro studenty Lékařské fakulty. Jakkoli si nemyslím, že by toto snížení mělo hrát v průběhu celého studia výraznou roli, stejně tak nejsem přesvědčena o smysluplnosti této změny.

Ano, vedení Masarykovy univerzity má jasnou představu, jakým směrem by se univerzita měla ubírat a jaké kvality očekává od svých absolventů. Klade na své studenty určité nároky, které jsou ve srovnání s požadavky jiných českých vysokých škol možná v mnoha ohledech nadstandardní, ale to lze od studia na prestižní univerzitě očekávat. Studenti MU se mají snažit ze sebe dostat doslova maximum a uspět pokud možno již v prvním (řádném) zkouškovém termínu. Tato logika vychází ze zcela opodstatněného předpokladu, podle něhož by student, jenž se v průběhu celého semestru studiu věnuje a na jednotlivé přednášky, semináře či cvičení se soustavně připravuje, neměl mít problém hned na první pokus ukázat, co se naučil. Jakkoli respektuji právo univerzity určovat pravidla hry a studia, myslím, že cíle již bylo dosaženo. Drtivá většina studentů ví – a byli v tomto směru náležitě poučeni již koncem prvního semestru – že na MU neuspějí, pokud budou nechávat přípravu na poslední chvíli a budou se snažit v posledním týdnu zkouškového období apelovat na vyučující více city než vědomostmi. Využívání druhého opravného termínu není považováno za běžný postup. Došlo ke změnám ve studijních strategiích posluchačů, zkouškové období již neslouží primárně přípravě na zkoušky, studium je rozprostřeno rovnoměrně do celého semestru.

Otázka ale zní: jsou studenti, kteří potřebují využít i druhý opravný termín, automaticky studenty špatnými, které MU nechce? Všichni jsme jen lidé, občas omylní, občas třeba nemocní, občas se dostaneme do problémů, ať už finančních, osobních, rodinných. Lehce se také může stát, že přípravu na zkoušku prostě podceníme. Z vlastní zkušenosti studenta kombinovaného studia vím, jak je snadné „neodhadnout situaci“, celý semestr se připravovat, ale zaměřit se přitom na něco zcela jiného, než má na mysli vyučující (což se opravdu stane relativně snadno, vezmeme-li v úvahu, že na FSS kombinovaní studenti jezdí na konzultace maximálně jednou za měsíc, tedy třikrát za jeden semestr). Omyl se pak často zjišťuje, až když se student pokouší zkoušku složit. A takový omyl se též těžko napravuje, zvláště v situaci, kdy je vypsáno jen několik málo termínů. Podle mých zkušeností se pro jeden předmět vypisují tři až čtyři termíny a nejde o specifikum kombinovaného studia, stejný počet termínů je vypisován i pro studium prezenční. Mimochodem v tomto semestru byl první řádný termín u všech předmětů, jež jsem měla zapsány, stanoven na 13. a 14. prosince, což obnášelo čtyři zkoušky ve dvou po sobě jdoucích dnech. Nevím o nikom, kdo by se pokusil úspěšně ukončit semestr již před Vánoci.

Zejména na začátku studia se stává, že se zkoušku nepodaří složit na první pokus. A každá fakulta, každý obor má své předměty, u nichž je pravděpodobnost úspěšnosti v prvním zkouškovém termínu asi padesátiprocentní. A zdaleka to neplatí jen pro první ročníky. Na druhý pokus složí zkoušku již většina, i přesto se ale někteří nešťastníci trápí a již značně vystresovaní se „biflují“ dále. A samozřejmě jsou i tací, kteří se třetím termínem nijak nevzrušují a spoléhají na to, že si předmět v dalším roce zopakují. Je zajímavé, že o studentech, kteří skládají zkoušku v druhém opravném termínu, se jaksi samozřejmě předpokládá, že jde o špatné studenty. Opakování předmětu je ale naopak považováno za celkem běžnou a samozřejmou záležitost.

Asi také nebudu sama, komu – pokud se mi z jakýchkoli důvodů stane, že jsem v prvním termínu neuspěla – se na opravu lépe připravuje s vědomím „zadních vrátek“, onoho zde diskutovaného druhého opravného termínu. Nemyslím proto, že je nutné zvyšovat tlak a nároky kladené na studenty. Třetí termín není na Masarykově univerzitě považován za standard. Ale student je rád, ví-li, že tuto berličku může několikrát za studium použít. Každý tlak budí protitlak, a jakkoli schopnost odolávat stresu považuji za druhotný, ale neméně podstatný „výsledek“ vysokoškolského studia, i tento tlak vyvíjený na studenty působí motivačně jen do určité míry, po jejímž dosažení začíná působit spíše kontraproduktivně.