Letošní dramatickou expedici do Antarktidy mají vědci z Masarykovy univerzity úspěšně za sebou a v březnu se vrátili do ČR. Provázela je trochu smůla – kvůli problémům s dopravou přijeli na polární stanici se zpožděním a komplikacím se nevyhnuli ani při návratu domů. Díky příznivému počasí však stihli všechny úkoly splnit. Neměli jich málo. Stanice J. G. Mendela letos přivítala řadu nových odborných disciplín a začala se chystat na rozšíření.
Kromě tradičních oblastí bádání, jako je výzkum ledovců, místního klimatu, globální klimatické změny nebo zdejší vegetace, se letos vědci zaměřili i na nové oblasti. „Poprvé s námi vyrazila třeba odbornice na parazitologii, která se věnovala cizopasníkům žijícím v rybách, nebo expert na analýzu těžkých kovů v životním prostředí,“ říká vědecký koordinátor expedice Miloš Barták z ústavu experimentální biologie.
Druhým expertem měl na mysli Ondřeje Zvěřinu z ústavu chemie, který na antarktickém ostrově Jamese Rosse sesbíral vzorky půd, sedimentů a lišejníků. Tamní převládající druh Usnea antarctica má podle vědce schopnost shromažďovat kovy z ovzduší, a jde proto o dobrý biologický indikátor kvality životního prostředí. „Z expedice jsem nadšený. Díky pěknému počasí jsem mohl strávit dostatek času v terénu a podařilo se mi odebrat vzorky z většiny naplánovaných míst,“ svěřuje se chemik.
Poprvé vyrazil do jižních polárních oblastí i specialista na kartografii a geoinformatiku Zdeněk Stachoň. Spolupracoval s Kamilem Láskou z geografického ústavu na výzkumu rychlosti a směru pohybu ledu v různých částech tamějších ledovců, hlavně měl ale stabilizovat různé měřičské sítě a také provést zaměření okolí polární stanice. „Využije se to hlavně ke studiu půdních procesů působících bezprostředně u stanice a jejich vlivu na budovu,“ vysvětluje odborník.
Nové přístroje a kapacita stanice
Cestu do jižních polárních oblastí zkomplikovala výzkumníkům návštěva chilského prezidenta v Antarktidě. Na stanici proto dorazili s dvoutýdenním zpožděním. Přesto se jim podařilo nainstalovat jak nové vědecké přístroje, které s sebou přivezli, jako je spektrofotometr nebo UV radiometr, tak i připravit řadu technických vylepšení.
„Zprovoznili jsme retranslační stanici pro zvýšení dosahu ručních vysílaček, aby se vědci mohli bezpečněji pohybovat v terénu, a také jsme spustili nový bateriový blok, který zlepší zásobování stanice elektrickou energií v době, kdy jí větrné agregáty neposkytují dostatečné množství,“ uvádí vedoucí expedice Pavel Kapler, který má jako správce stanice na starosti celý její provoz. Opotřebení veškerého materiálu vlivem povětrnostních podmínek, mrazu nebo mořské soli je v Antarktidě značné, takže je to někdy opravdový boj, do kterého je nutné kromě techniků často povolat i vědecké pracovníky. „Stále je potřeba sledovat předpověď počasí, předvídat nepředvídatelné a snažit se minimalizovat ztráty,“ popisuje svoji práci správce.
Kapler se stará i o chystané rozšíření stanice – část nutného materiálu letos už expedice přivezla. Současných patnáct ubytovacích míst se v první fázi rozšíří o dalších pět lůžek vybudováním patrových nadstaveb na současných postelích. Druhá fáze pak bude zahrnovat úpravy kuchyně, jídelny a sociálních zařízení.
„Umožní to pobyt většího počtu vědců – domácích i zahraničních – na stanici. Možnosti rozšiřování kapacit stanice však nejsou nekonečné, jsme omezeni jak ekologickými limity vyplývajícími z povolení stavby, tak velikostí vnitřních prostor,“ vysvětluje Kapler.
Potíže na cestě domů
Složitá nebyla pro expedici jen cesta do Antarktidy, ale i návrat, který musely obstarat argentinské vrtulníky. Vědecké části expedice se to podařilo podle plánu a téměř okamžitě se také přepravila z vojenské základny Marambio na jihoamerický kontinent. Všech čtrnáct členů výpravy se ale i se zavazadly do dvou vrtulníků, které byly k dispozici, nevešlo.
„Kvůli zhoršenému počasí nebylo možné podniknout druhou cestu vrtulníky na ostrov, kde naše stanice stojí, a tak jsme tam uvízli tři – já a dva technici,“ líčí správce stanice. Počasí zbylým polárníkům bohužel nepřálo ani poté, takže se domů i přes úsilí zdejších vzdušných sil dostali až o dva týdny později než vědecká část expedice. Vyzkoušeli si také, jaké to je pobývat dvanáct dní na argentinské vojenské základně. „Přátelská povaha Argentinců a dostatek práce nám naštěstí pomohly čas strávený na základně se sníženými dodávkami tepla a vody překonat,“ shrnuje eskapády Pavel Kapler.
