(Ad Masarykova univerzita se vrací ke svému původnímu názvu, muni.cz leden/2006)
Samozřejmě že nezměnil. Změnilo se jen znění přílohy zákona č. 111/1998 Sb. (zákon o vysokých školách). Ve zřizovacím zákoně naší univerzity ze dne 28. ledna 1919 č. 50/1919 Sb. z. a n., stejně jako v zákoně č. 48/1990 Sb., kterým se k původnímu názvu naše alma mater vracela, bylo napsáno jasně: Masarykova univerzita. Příloha č. 1 zákona o vysokých školách z roku 1998 pak byla uvozena slovy: Vysoké školy v České republice. Zda šlo o seznam názvů, nebo seznam názvů a sídel vysokých škol, nebylo uvedeno a nebylo to ani důležité. Názvy a sídla vysokých škol jsou jasně stanoveny zejména ve zřizovacích zákonech.

Podle mého názoru byl v příloze zákona o vysokých školách sestaven seznam názvů a sídel: o tom svědčí právě označení naší univerzity nebo pěti univerzit zřízených zákonem č. 314/1991 Sb.; analogický případ představovala v příloze 2 také naše jediná vojenská vysoká škola (Univerzita obrany, zřízena zák. č. 214/2004 Sb.). Uvádět u vysokých škol, která v názvu nesou i jména svých sídelních měst (např. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně nebo Univerzita Pardubice), toto sídlo opakovaně, by bylo smysluprosté.
Touha vykladačů po přehnaném formalismu zákonodárce je tak samotné zřejmě navedla na klikatější hermeneutickou cestu. To, že byl donedávna uplatňován jiný než výše nastíněný výklad, může být také projevem vlažného historického povědomí a krátké historické paměti. Poslední zásah zákonodárce do přílohy zákona o vysokých školách – a to na přání vedení univerzity – tak bohužel vyzněl spíše disharmonicky.

Ondřej Horák,
doktorand na katedře dějin státu a práva PrF