Jet si zarybařit do Antarktidy? Zní to trochu absurdně, ale něco podobného se letos povedlo Šárce Mašové z přírodovědecké fakulty. Jako členka expedice na tamější stanici Masarykovy univerzity vyrazila do polárních končin s rybářskou výbavou. Zkoumá totiž parazity žijící v mořských živočiších.
Mašová se expedice letos účastnila poprvé a nemůže si ji vynachválit. „I když jsme dorazili se zpožděním, všechno jsme stihli. Sníh už roztál, takže jsme nemuseli odzimovávat stanici, a v době, kdy nám z domu chodily zprávy, že je tu minus dvacet stupňů, my měli nad nulou a sluníčko,“ svěřuje se.
K čemu to všechno? Mašová pracuje na dizertační práci, jejíž součástí je mimo jiné mapování parazitických druhů v polárních oblastech. „Je také dobré vědět, kolik a jakých druhů v sobě ryby obsahují. Na zjištění totiž mohou navázat ekologické studie, které zhodnotí stav ekosystému,“ vysvětluje výzkumnice. Přítomnost či nepřítomnost parazitů může vypovídat například o zdraví ekosystému nebo poukázat na chybějící články v potravním řetězci. „Když nějaký cizopasník z prostředí zmizí, naznačuje to, že mohou chybět i jiní živočichové, například mezihostitelé,“ doplňuje Mašová.
Pro případ špatného počasí měla vědkyně nachystaný i náhradní projekt. Věnovala se tzv. koprologii – hledala a zkoumala parazity v exkrementech tuleňů a lachtanů. „Protože tito savci žijí ve vodě, není úplně snadné se k jejich exkrementům dostat. Procházela jsem proto pobřeží, kde se občas zastavují, a doufala, že něco najdu. Když se to povedlo, odebrala jsem červy i část výměšku k dalšímu zkoumání,“ popisuje parazitoložka.
Život na stanici jako na horské chatě
Kromě toho, že letošní expedice přivítala řadu nových vědeckých specializací, byla výjimečná neobvykle nízkým věkovým průměrem účastníků. Řadě vědců bylo jen kolem třiceti. „Bála jsem se trochu, že dostaneme ponorkovou nemoc, ale byli jsme perfektní tým,“ říká Mašová o životě na stanici, který kromě odborné práce obnášel i daleko prozaičtější věci. Třeba službu v kuchyni.
„Celý jeden den musel někdo vařit pro ostatní. Měli jsme hodně těstoviny, ale z Chile jsme si přivezli i zmražené maso, kterého bylo kvůli zpoždění výpravy hodně, takže jsme si vyvařovali celkem pěkně,“ popisuje stravování mladá vědkyně. Podmínky na stanici podle ní nejsou nijak zvlášť tvrdé. „Expedice nevyžadovala nějakou speciální přípravu, že bych třeba nabírala váhu. Bylo to tak trochu jako pobývat na horské chatě. Muselo se třeba šetřit vodou, takže jsme se nesprchovali každý den – na to se ale dá bez problému zvyknout,“ dodává.
Voda na stanici však měla i jiná specifika. Protože ji polárníci berou z potoka vytékajícího z ledovce, neobsahuje žádné minerály. „Je to skoro jako destilovaná voda, takže jsme musela jíst i nějaké vitamíny a minerály, abychom si doplnili látky v těle,“ vysvětluje Mašová, kterou podle vlastních slov na stanici nic zásadního nezaskočilo. „Jen jsem nečekala, že bude takové teplo a že se zdejší zvířata skoro vůbec nebudou bát člověka. Tučňáka jste se skoro mohl dotknout,“ říká vědkyně s jiskrou v očích. Na Antarktidu by se ráda určitě znovu podívala, teď ji ale čeká zpracovávání nasbíraných vzorků.
