Ještě před několika lety se život na venkově točil kolem jednotných zemědělských družstev. Hlavní funkcí československých vesnic a vesniček totiž bylo vyprodukovat dostatek potravin nejen pro domácí obyvatelstvo, ale i pro to ze spřátelených socialistických zemí. Tato potřeba se však po revoluci výrazně utlumila, což na venkově odstartovalo celou řadu změn.
Ne však prvních. Tradiční český venkov zdeformovali i komunisté. „Zavedli velkovýrobní charakter zemědělství, někdy mu říkáme i industriální. Tím vytlačili drobné chovy a farmáře, což je z dnešního pohledu škoda,“ říká Antonín Věžník, odborník na české zemědělství z přírodovědecké fakulty.
Špatně je podle něj i to, co se dělo po roce 1989. Redukce zemědělské výroby byla nutná, ale určitě ne tak razantní, což dokumentuje na počtech prasat, která se v Česku chovají. Zatímco na sklonku 80. let jich bylo 4,5 milionu, dnes je to jen 1,6 milionu. Kvůli tomu se 55 procent vepřového masa, které se v tuzemsku spotřebuje, dováží. „Na 100 hektarů zemědělské půdy máme jen 12 velkých dobytčích jednotek. V Rakousku je to 21, v Německu 26 a v Nizozemsku dokonce 82. Bez chovu dobytka nemáme kam dát vypěstované plodiny a točíme se v začarovaném kruhu,“ nelíbí se Věžníkovi.
Když Česko vstupovalo do Evropské unie, slibovali si od toho odborníci stimulaci zemědělské výroby. Unie ho přece bohatě dotuje. Doufali ale marně. „Čeští zemědělci na vstupu určitě vydělali. Problém je však v tom, že dotační systém je špatně nastavený,“ upozorňuje Věžník. Farmáři totiž dostávají peníze podle toho, kolik půdy vlastní. „Nenutí je to na ní skutečně pracovat, stačí, když ji udržují.“
Zvýšit národní dotace?
Samostatnou kapitolu tvoří podpora od jednotlivých států. Francie či Německo posílají zemědělcům víc peněz, ti proto produkují levněji a pro Česko je výhodnější nakupovat jejich výrobky. Tuzemští farmáři proto volají po větší podpoře od domácí vlády. Milan Viturka, vedoucí Katedry regionální ekonomie a správy ESF MU, ovšem radí nakládat s ní opatrně. „České zemědělství je v tomto ohledu pořád ještě rozmazlené, hlavně přetransformovaná JZD žijí stále v minulých časech, kdy měla nadstandardní podporu.“
S výpadkem „živitelské“ funkce se nabízí otázka, k čemu je venkov dobrý, vždyť bychom teoreticky všichni mohli žít ve městech. Opravdu jen teoreticky. „Na venkově žije asi 30 procent obyvatelstva, ale to má v rukou přibližně 90 procent území. Jenom z měst bychom o něj nemohli pečovat, funkcí venkova je tak údržba krajiny a snaha o její diverzitu,“ domnívá se Viturka.
Kromě toho však bylo po roce 1989 třeba zajistit ještě jedno: nová pracovní místa těm, kteří ztratili zaměstnání v zemědělství. Dodnes se to však úplně nepodařilo. „Část lidí to řeší stěhováním či dojížděním do větších center, proto už dnes neexistují významnější rozdíly mezi stylem života na vesnicích a ve městech,“ říká Milan Viturka, který ale zároveň upozorňuje, že tento trend má za následek utlumení života na venkově. Někteří ekonomové vyzývají k většímu stěhování za prací, to se však podle Viturky lehce řekne, v ČR hůř provádí. „Pokud prodám svůj dům na venkově, v Praze budu mít problém něco za stejné peníze vůbec sehnat. Stěhování za prací je záležitost spíš lidí s odbornými znalostmi, kteří jdou za kariérou.“
Turistika a rozvojové programy
Také z toho důvodu je starostí státu a ostatně i Evropské unie, která péči o venkov a regionální rozvoj deklaruje jako jeden ze svých hlavních cílů, zajišťovat pracovní místa přímo na vesnicích. Sází se přitom na rozvoj cestovního ruchu nebo například stimulaci firem, aby své pobočky stavěly v místech s vysokou nezaměstnaností.
Ačkoliv takové pobídky nejsou pro stát levné, Viturka zastává názor, že se vyplatí. „Vždycky záleží na politických prioritách, ale pokud na takovou stimulaci rezignujeme, vznikají nám v místech s vysokou nezaměstnaností problémy, které zatěžují veřejné rozpočty – kriminalita a devastace prostředí. Jejich odstranění pak stojí ještě víc peněz.“
Někde, jako například na Šumavě, může výpadek příjmů ze zemědělství zachránit turistika. Co ale s místy, která pro masovou turistiku atraktivní nejsou? Na ta se zaměřují různé programy rozvoje venkova. Často však jde o všeobecná řešení, která nezohledňují regionální specifika. „Pokud se z těchto peněz platí infrastruktura a staví třeba cyklostezky, pak jde o smysluplné využití. Naším problémem je ale to, že se až příliš často vydávají na podporu ryze soukromých záměrů, jako je například stavba hotelů,“ upozorňuje na velký nešvar Viturka.
Rozvojový venkov = jádrový venkov – v zázemí největších měst a při hlavních dopravních koridorech spojujících jádrové oblasti
Nerozvojový sousedský venkov – vyplňuje převážnou část vnitrozemí Čech, zahrnuje většinu hospodářsky slabých území ležících při hranicích krajů. Název typu vystihuje špatnou občanskou vybavenost a ekonomickou slabost tohoto prostoru, zároveň však vysokou míru tradiční sociální kontroly venkovských komunit a sousedskou sounáležitost.
Moravské periferie – specifický typ zasahující pouze na území historických zemí Moravy a Slezska a zahrnující další část vnitřních periferií státu. Jako jediný z typů vykazují k roku 2005 zápornou migrační bilanci, druhou nejvyšší míru nezaměstnanosti v roce 2005 a spíše nižší hodnoty indexu vzdělanosti.
Vybavený moravský venkov – výhradně moravsko-slezský typ, vykazuje velkou vybavenost obcí technickou infrastrukturou a veřejnými službami, tyto oblasti mají nejvyšší počty spojů hromadné dopravy (také druhou nejvyšší vyjížďku do zaměstnání)
Problémový rekreační venkov – rozprostírá se ve velké části českého pohraničí dosidlovaného po druhé světové válce. Jsou pro něj charakteristické spíše populačně větší obce s nejnižším podílem trvale obydlených domů a druhým nejvyšším rekreačně-turistickým potenciálem.
Intenzivní rekreační venkov – dominantním hospodářským odvětvím je turistický ruch a s ním spojené aktivity
Strukturálně postižený průmyslový venkov – specifická oblast severních Čech
Neprofilovaný venkov – bez specifických charakteristik
Zdroj: Perlin, R., Kučerová, S., Kučera, Z. (2010): Typologie venkovského prostoru Česka. Geografie, 115, č. 2, s. 161–187.
