Ministerstvo zdravotnictví chystá na rok 2014 velkou změnu v pojetí fakultních nemocnic. Podle návrhu nového zákona se mají transformovat v tzv. univerzitní nemocnice.
V čem změna spočívá? Nemocnice se mají de facto odstátnit. Zatímco doposud fungují jako příspěvkové organizace ministerstva a jejich majetek náleží státu, podle nového zákona se nemocnicím majetek bezúplatně převede a budou s ním samy hospodařit. Ředitele nemocnice pak už nebude jmenovat ministr, ale její správní rada.
S provozem fakultních nemocnic jsou úzce provázány lékařské fakulty vysokých škol. Jakékoliv změny v nastavení těchto zdravotnických zařízení tak mohou mít dopad na budoucnost výzkumu v medicíně a na vzdělávání příštích generací lékařů.
„Z pohledu univerzity je nejdůležitější, aby nová legislativa vyloučila, předešla či zamezila tendencím, které jsme mohli pozorovat v některých sousedních zemích. V Polsku či Rakousku došlo k odtržení lékařských fakult a vzniku lékařských akademií či univerzit. To by mělo pro vysoké školy negativní důsledky,“ vysvětluje rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.
Podle rektora by tento vývoj oslabil interdisciplinární výzkumný potenciál univerzity, například v případě Středoevropského technologického institutu – Ceitec, v němž výrazně spolupracují právě týmy z přírodovědecké a lékařské fakulty. „Současně by se vzdělávání lékařů izolovalo od univerzálního akademického prostředí. Soužití různých oborů pod jednou střechou univerzity je přitom velkou předností klasické mnohooborové univerzity,“ doplnil Bek.
Špatné nastavení zákona by mělo svůj dopad v důsledku nejen na vysoké školy, ale i na nemocnice a potažmo na pacienty. Dobře fungující výzkum na lékařských fakultách umožňuje rychlý přístup k novinkám využitelným v medicínské praxi. Kvalitní vzdělávání mediků je pak zásadní pro zajištění nástupu nových lékařů.
Dnešní stav
V současné situaci jsou univerzity a fakultní nemocnice dvě odlišné právní entity fungující na principu dlouhodobé spolupráce a smluv. „Jsou zřízena společná pracoviště – kliniky, jejichž přednostové jsou podřízeni jak děkanovi lékařské fakulty, tak i řediteli fakultní nemocnice,“ vysvětluje přetrvávající stav prorektor pro rozvoj Martin Bareš a doplňuje, že tato dvojkolejnost se ne zcela pozitivně projevuje v komplikovaných pracovněprávních vztazích, ale také při podávání grantů, nákupu přístrojů i ve vědecké soutěži.
Nový zákon z dílny ministerstva zdravotnictví nicméně tuto dvojkolejnost neřeší. Přichází s univerzitními nemocnicemi, které by dál fungovaly nezávisle na univerzitách, ale otevírá i nové problémy. Pokud by vysoké školy neměly dostatečné zastoupení v jejich správních radách, ztratily by kontrolu nad dalším vývojem v oblasti výuky a výzkumu. Hrozí také, že by univerzity musely nemocnicím za výuku studentů platit.
Na jaře letošního roku se nicméně zástupci vysokých škol a ministerstvo zdravotnictví shodli na přijatelné podobě věcného záměru zákona s několika připomínkami, týkajícími se právě správních rad a bezúplatnosti výuky studentů.
Paragrafované znění zákona
Situace se ovšem nyní změnila, když ministerstvo předložilo první verzi paragrafovaného znění zákona o univerzitních nemocnicích. Podle České konference rektorů (ČKR) je založeno na principech výrazně odlišných od těch, na nichž se univerzity s ministerstvem shodly.
„Současné znění zákona nám nedává důvody, proč bychom měli o jeho přijetí usilovat. Neřeší žádné problémy z pohledu univerzit a dovolím si tvrdit, že ani z pohledu fakultních nemocnic,“ uvedl prorektor Bareš.
Za obzvláště rizikovou označilo Předsednictvo ČKR změnu zamýšlené právní formy univerzitní nemocnice, která se podle paragrafovaného znění nemá stát specifickou právnickou osobu (sui generis), ale má jít o formu ústavu podle nového, dosud neúčinného občanského zákoníku.
„Ústav není vyhovující právní formou pro univerzitní nemocnici například kvůli všeobecné dostupnosti vědeckých výstupů ústavu. To není zcela žádoucí ve výzkumné oblasti, protože by to mohlo omezit publikační možnosti akademické obce. Dále ústav implikuje akreditace univerzitních nemocnic, přičemž není blíže ošetřena záležitost v případě ztráty této akreditace. V tom okamžiku by byla existence výuky na lékařské fakultě ohrožena,“ vysvětluje Martin Bareš.
Prorektor dále poukazuje, že rovněž hospodaření univerzitních nemocnic je v novém paragrafovaném znění nedostatečně řešené. Při současném systému zdravotnické péče podle něj není příliš realisticky nastavené. „V několika pasážích pak návrh zákona dokonce umožňuje již odmítnutou platbu za výuku. Pro univerzitu je to tedy zcela nepřijatelné,“ dodává.
Možný ideál?
Jaká je tedy ideální představa o budoucnosti vztahu fakultních, potažmo univerzitních nemocnic a vysokých škol? Podle představitelů Masarykovy univerzity se hledá těžko, protože zřejmě nikde na světě neexistuje. V zahraničí lze najít celou řadu hybridních modelů, ale i ty, v nichž jsou univerzitní nemocnice a lékařské fakulty zcela vydělené z vysokých škol, nebo ty, v nichž univerzity přímo provozují nemocnice.
„Základní realistická představa zástupců českých univerzit je mít důstojné a partnerské zastoupení ve vrcholných orgánech univerzitní nemocnice, zajistit přístup studentů ke kvalitní bezplatné výuce a být hlavním nositelem výzkumu v univerzitní nemocnici,“ nastiňuje požadavky univerzit Bareš s odkazem na to, že nejhorším scénářem by bylo právě vydělení lékařské fakulty z univerzity.
„Musíme zachovat integritu Masarykovy univerzity včetně lékařské fakulty. Její vědecký výkon i zájem studentů o ni výrazně přispívá k prestiži celé univerzity. Lékařská fakulta je navíc jednou ze zakládajících fakult MU. Za sedm let oslavíme stoleté výročí založení naší alma mater a fakulta musí být při tom,“ uzavřel Bareš.
