Počet neúspěšně ukončených studií rok od roku roste, a to nejen na Masarykově univerzitě. Zprávy o tom, že tento jev začíná trápit stále více světových univerzit, přicházejí ze všech vyspělých zemí. Co za tím stojí u studentů MU zjišťuje výzkum, jehož výsledky univerzita právě zpracovala.
Neúspěšně ukončená studia začala na Masarykově univerzitě narůstat zejména v bakalářském, ale i v navazujícím magisterském stupni už na začátku nového tisíciletí. Až do dnešních dnů čísla vzrostla několikanásobně a ročně dosahují tisíců. V bakalářském stupni je to přibližně každé druhé studium, v navazujícím magisterském každé čtvrté.
Ve světovém kontextu to ovšem není nijak neobvyklé. Ve státech OECD ukončuje studium předčasně třetina vysokoškoláků. Taková neúspěšnost ovšem znamená nejen významné plýtvání zdroji, ale může mít důsledky i ve snížení uplatnitelnosti na trhu práce. Dopady to má také v individuální rovině. Neúspěšný student může bojovat se stigmatem odpadlíka nebo s pocitem selhání.
Jaké jsou tedy důvody nárůstu počtu neúspěšných studií na MU? Výzkum, za nímž stojí Odbor pro strategii RMU a výzkumníci z Ústavu populačních studií FSS MU, ukazuje, že hlavní příčinou je tzv. odložená volba. „Přibližně za polovinou všech neúspěšně ukončených studií na Masarykově univerzitě jsou nenaplněné představy a očekávání. Vyskytují se nejčastěji u bakalářských studentů v nižších ročnících,“ vysvětluje jeden z autorů výzkumu Ondřej Hofírek.
Statistiky skutečně ukazují, že významná část studentů (přibližně 49 procent), která má za sebou neúspěšně ukončené studium, dále pokračuje v jiném studiu, většinou na Masarykově univerzitě. Závěry vycházejí z odpovědí necelých 450 respondentů a z dat Informačního systému MU o téměř 3 000 neúspěšných studiích.
Podle prorektora pro záležitosti studentů Jiřího Němce lze tomuto fenoménu čelit jen obtížně. „Zodpovědnější studijní volbě by mohlo pomoci například zápisné, které by také otevřelo cestu ke studiu většímu počtu uchazečů. V tuto chvíli nám ale nezbývá, než se snažit seriózně informovat o smyslu jednotlivých oborů a o možnostech uplatnění, aby studenti nemuseli své definitivní rozhodnutí odkládat až do prvního ročníku,“ navrhuje.
Problém ale není jen v tom, že studenti zabírají místo jiným nebo plýtvají zdroji. Ukončování několika z více zapsaných studií s sebou navíc nese i další individuální problémy. Studentům jsou například ve vyšších ročnících vyměřovány poplatky za překročení standardní doby studia. To jim může také znesnadňovat vysokou školu zdárně ukončit, protože jsou nuceni vydělávat peníze.
Příčina nerozhodnosti studentů
Podle současných psychologických a sociologických výzkumů lze příčiny odložené volby vidět v posunu ve vnímání nové generace absolventů středních škol. Ačkoliv by od nich společnost očekávala racionální volbu s ohledem na budoucí profesní uplatnění, nejsou na to ještě připraveni. „Všeobecně koncipované středoškolské studium nemusí poskytovat dostatečné vodítko pro jasnou volbu oboru,“ vysvětluje Lenka Lacinová z katedry psychologie na Fakultě sociálních studií MU.
Studenti si tak zapíší několik oborů, aby vyzkoušeli, který jim bude více vyhovovat, nebo si v prostředí univerzity teprve ujasní, kterým směrem se chtějí vlastně ubírat.
„Z tradiční perspektivy vidíme studijní neúspěch. Viděno realisticky dochází k odkladu profesní volby a redukci jejích fatálních dopadů,“ dodává psycholog Jan Mareš s tím, že studenti vlastně logicky využívají možnosti systému k tomu, aby se co nejlépe rozhodli.
Co radí univerzita? „Jednoznačně bych studentům doporučil, aby si ještě předem o daných oborech zjistili co nejvíce informací a rozhodli se jen pro jeden nebo dva preferované obory. Pokud je zajímají i jiné oblasti vědění, mohou si během studia zapsat vybrané předměty a do dalšího přijímacího řízení se hlásit s odstupem času, nebo využít třeba kombinované formy studia, která je časově flexibilnější. Těm opravdu nerozhodným a nerozhodnutým bych doporučil třeba testy profesní orientace,“ radí prorektor Němec.
Další důvody a co s tím
Nejčastějším typem neúspěšného studia nicméně zůstává ten, při němž studenti zcela opouštějí vysokoškolské vzdělávání (51 procent). Jako motiv k odchodu se zpravidla objevují jiné priority spojené s profesní drahou, rodinou či osobními hodnotami.
Jen čtvrtinu z nich pak tvoří studenti motivovaní pro studium, ale přesto neschopní úspěšně ho ukončit. Tito odcházející posluchači by se na rozdíl od předešlých skupin mohli stát cílem prevence ze strany univerzity. Mezi často uváděnými problémy se objevuje i špatné rozvržení průchodu studiem či nezvládnutí administrativních povinností.
„Mezi studijními proděkany panuje poměrně rozšířená shoda v tom, že studenti se nemají vodit za ručičku. I svět, ve kterém žijeme, nám přináší tu více či méně neradostné formality, se kterými se musíme vyrovnávat,“ uvádí k tématu prorektor Němec. Podle něj to však není nutná a jediná podmínka. „Když se student zeptá nebo požádá o pomoc, jistě ji dostane,“ dodává.
Klíčovou roli by v této oblasti měla sehrávat studijní oddělení na fakultách. „Jasně musí být deklarována jejich budoucí role. Už nemohou být jen kontrolory studia, ale musí být administrativními průvodci studiem. Občas prostě někomu tu ruku musí podat a pomoct,“ doplňuje Němec.
Uvnitř akademické obce se nyní povedou diskuse o možných opatřeních, ale změnit přístup dnešních mladých lidí není podle Němce jednoduché. Řada problémů souvisejících s volbou a motivací totiž vzniká ještě před příchodem na univerzitu nebo se odehrává mimo život na vysoké škole.
Na některé problémy již nyní MU řešení má. „Celou řadu služeb nabízí například Poradenské centrum MU, výbornou práci odvádějí studentští poradci na jednotlivých fakultách a uvažujeme zavést určitou asistenci i do Informačního systému MU,“ doplňuje.
Průzkum studijní neúspěšnosti na Masarykově univerzitě v současnosti ještě pokračuje. Výzkumníci do konce března zdvojnásobili počet sesbíraných dat, aby výsledky potvrdili a zpřesnili v některých kategoriích. Významný posun ve zjištěných poznatcích se však neočekává s ohledem na to, že předchozí vzorek svou velikostí již dovoloval statistická zobecnění.
Co má vliv na předčasné ukončení studia
Hodnocení jednotlivých důvodů se liší podle postoje k volbě oboru. Ti, kteří vnímali studium jako preferovanou volbu, označují za nejdůležitější osobní důvody, dále nenaplněné představy o studiu a také nedostatečnou motivaci. Poslední dva jmenované důvody jsou hodnoceny jako velmi důležité také skupinou studentů, kteří svoje studium vnímali jako volbu z nouze, dále se však přidává nespokojenost s volbou oboru.
Cesta k titulu se někdy zkomplikuje
Co všechno se může stát? Na studijní příběhy jsme se zeptali lidí, kterým se (zatím) nepodařilo původní obor úspěšně dokončit.
Marek Štulrajter, student lékařské fakulty
Po střední škole jsem se dostal na medicínu. První dva roky pro mě byly celkem snadné, ale potom přišla anatomie, kterou jsem nezvládl. Ve třetím ročníku jsem vyletěl a byl zase na nule. Protože jsem se už tři roky pohyboval ve zdravotnictví, na jinou fakultu mě to netáhlo. Přihláška na obor zdravotní sestra mě udržela v nemocničním prostředí, i když nové studium nebylo přesně to, co bych si představoval. Proto jsem se začal připravovat na další přijímačky, které se mi po roce podařilo znova udělat. Momentálně jsem zase ve třetím ročníku. Bohužel přetáhnu studium, takže budu muset poslední dva ročníky platit poplatky za studium. Přivydělávám si ježděním se sanitkou a prací na operačních sálech jako ošetřovatel.
Petra Macháňová, bývalá studentka ekonomicko-správní fakulty
Na střední škole jsem vynikala v matematice, mamka je ekonomka. Začala jsem studovat obor finance na ekonomicko-správní fakultě. Už od začátku mi však bylo jasné, že mě ekonomie nebaví. Hned v prvním semestru jsem nezvládla několik zkoušek. Přesto jsem se držela plánu, že školu dokončím. Zjistila jsem ale, že jsem těhotná. Škola by se zřejmě dala zvládnout i při těhotenství, ale protože pro mě obor nebyl tím pravým, ukončila jsem ho. Navíc přítel je z Nového Jičína, kde má práci, a v nové situaci jsme chtěli být spolu. Teď mám ročního syna a jsem na mateřské. Od letošního roku pokračuju v dálkovém studiu, dostala jsem se do Ostravy. Opět jde ale o ekonomický obor. Na sociální vědy, kam jsem se hlásila, jsem se nedostala.
Viktor Zemene, student filozofické fakulty
Když jsem šel ze střední školy na vysokou, nemohl jsem se rozhodnout mezi informatikou a mezinárodními vztahy. Zajímalo mě obojí, ale tušil jsem, že mě víc uživí informatika. Plánoval jsem, že se rozhodnu během prvního semestru. Teď už vím, že to nebyl ideální plán, protože skutečně zajímavé předměty přicházejí až v dalších semestrech. Jako student z humanitního gymnázia jsem ještě před Vánocemi nakonec zrušil informatiku. Jelikož jsem pořádně neznal podmínky postupu do dalšího semestru, nepodařilo se mi ukončit ani semestr na mezinárodních vztazích. Nakonec jsem skončil na pedagogice na filozofické fakultě. Už poučený jsem si o tom, jak probíhá studium pedagogiky, zjistil co nejvíc informací – nestačí jen projít studijní katalog.
Alžběta Hájková, studentka filozofické fakulty
Už od dětství hraju na violoncello. Hudba mi byla vždy blízká, a proto jsem ji chtěla také studovat na vysoké škole. Přihlásila jsem se na obor hudební vědy na filozofické fakultě. Studium však bylo těžké. Učili jsme se spoustu hudební teorie, intonace a podobně. Učivo podobné jako na konzervatoři, jen zhuštěné do tří let místo šesti. Byla tam spousta lidí, kteří už konzervatoř vystudovali a chtěli si k titulu diplomovaného specialisty dodělat ještě bakaláře. Pro mě bylo učivo opravdu náročné. Proto jsem po roce a půl obor změnila a přešla na sdružená uměnovědná studia. Tam už jsem spokojená. Není tam potřeba mít takové predispozice, i když je také dosti náročné. Jako volitelný předmět mám hraní na violoncello, takže hraju v orchestru.
Martin Vytrlík, absolvent fakulty informatiky
Po maturitě mě přijali na informatiku a i na práva. Přebíhání se zvládat dalo, větší potíž byla přepínat mezi kontexty. Na právech to byl samý pan kolega a všichni v oblecích. Na informatice přišel na první přednášku vyučující v kraťasech. Zjistil jsem, že právo není o proslovech před porotou, ale hrabání se v knihách. To mě nebavilo, a tak jsem to zabalil. Díky 22 měsícům na právech mě pak poslední rok informatiky stál 40 tisíc. Zjistil jsem, že studium něco stojí. A nejsou to jen poplatky za studium, ale i peníze za učebnice, ubytování, cestovné. Studenti podporovaní rodiči si to často neuvědomují, proto studium berou jako prodloužení bezstarostného života. Proto podporuju školné. Myslím si, že pomůže ukázat všem, že studium není zadarmo.
