Že by mohla pracovat pro neziskovku, Doniku Zůbkovou na začátku studia práv vůbec nenapadlo. Většina absolventů končí v advokátních kancelářích a ona si tak nějak myslela, že půjde podobným směrem. Teď už to nevypadá. Skoro dva roky působí v organizaci Frank Bold (dříve Ekologický právní servis), kde radí, jak se bránit nezákonným praktikám nejen v oblasti práva životního prostředí.
>> přečtěte si téma o rozvoji české občanské společnosti
Všechno začalo tím, že se náhodou dostala na projekci dokumentu Vše pro dobro světa a Nošovic. Autoři v něm vyprávějí, jak se změnil život v malé české vesnici po vybudování velké továrny na automobily.
„Tam jsem poprvé viděla právníky Frank Bold, kteří ve filmu vystupovali v několika scénách. Zaujala mě odvaha, s jakou se postavili zástupcům mocné korporace. Najednou jsem si uvědomila, že je tu oblast práva, která umožňuje zapojit se do správy veřejných záležitostí a měnit věci,“ líčí Zůbková. Shodou okolností v tutéž dobu našla na internetu inzerát, že organizace shání stážisty, a tak se stala jedním z nich.
Za dva roky si zkusila všechno, co mohla. Řešila dotazy klientů, psala právní analýzy a teď má na starost vlastní případ. Spolu s kolegy se snaží zabránit tomu, aby ve vesnici jménem Ostravice soukromý investor postavil hned vedle chráněné krajinné oblasti bytový komplex a hotel.
„Nové ubytovací kapacity tam vůbec nejsou potřeba. Je to jen soukromý záměr, který by ale výrazně narušil ráz tamější krajiny,“ podotýká Zůbková, která teď využívá všechny prostředky, jaké jí legislativa dává. Důležité je orientovat se ve stavebním zákoně, zákoně o ochraně přírody a krajiny, ve správním řádu a vědět, kde a o jaké informace lze žádat.
Ačkoliv se někdy boj lidí, jako je ona, s úřady jeví jako černobílý, jednostranné hodnocení zaměstnanců státní správy odmítá. „Je normální, že se ve veřejné správě potkávají různé zájmy – nějaký hájíme my, nějaký úřady, a i když bychom v principu měli hájit to samé, někdy to nejde. Vždyť i soudy se na různé věci dívají různě,“ naznačuje studentka a dodává, že by v kůži úředníků být nechtěla, protože vidí, že to občas nemají lehké.
Co by se jí naopak líbilo, je změna personální politiky na úřadech a aby je i absolventi vnímali jako atraktivní možnost svého uplatnění. „Když lidé berou státní správu jako místo, kde mají své jisté, tak to není dobře. Kdyby část nejlepších absolventů mířila i sem, řada věcí by se zlepšila.“
