Anas Arab je Syřan žijící v Česku. Ne, nepřišel sem s žádnou uprchlickou skupinou. Brno je jeho domovem už skoro tři roky. Na lékařské fakultě si dělá doktorát z farmakologie, zkoumá mimo jiné Parkinsonovou chorobu.
Na současné dění kolem uprchlické krize se divá se spoustou smíšených pocitů. Vidí ji z pozice člověka, který už Česko docela zná a je mu tady dobře, ale i jako člověk, jehož rodiče pořád žijí v polozničeném městě Aleppo, zbytek rodiny je roztroušený a nikdo z nich si kvůli probíhajícímu konfliktu nemůže plánovat budoucnost.
Do Česka se Anas dostal víceméně náhodou. „Studoval jsem v Jordánsku. Plán byl dokončit školu, otevřít si vlastní lékárnu a žít si svůj život. Jenže plány se občas musí měnit,“ vzpomíná dnes už doktorand, kterému se v Jordánsku nedařilo kvůli velké konkurenci a syrskému původu najít odpovídající práci. Po tom, co se chvíli živil i mytím nádobí v restauraci, se rozhodl posunout jinam.
Začal si vyhledávat doktorandská místa a podařilo se mu splnit podmínky pro přijetí ke studiu na Masarykově univerzitě. Když o tom mluví, nadšeně říká, že se mu tím úplně změnil život. „Pracuju ve skvělé skupině a mám pocit, že to někam směřuje. Dřív v Jordánsku pro mě všechno bylo hodně teoretické, ale tady pracuju se zvířaty, dělám histologii a můžu používat NMR přístroje, které nejsou snad v jediné arabské zemi,“ pochvaluje si Anas, jenž svůj čas dělí mezi laboratoř a práci směnárníka.
Peníze potřebuje, protože část jich posílá každý měsíc domů rodičům, kteří nežijí v dobrých podmínkách. Jídlo si seženou, ale vody je nedostatek, a tak je velice drahá.
Život v Brně si Anas chválí. „Mám tady spoustu kamarádů, odsud i z jiných zemí. A Česko mám rád,“ líčí. S okolím se dorozumívá spíš anglicky, i když česky už rozumí. Má za sebou semestr intenzivního studia, jenže ovládnout řeč je pro něj těžké. „Spoustu jsem se toho naučil od vašich seniorů. Jsou takoví upovídaní, stačí, aby se jich člověk zeptal, jak se mají a oni hned spustí. Je to zábavné,“ směje se.
Zvážní ale, když přijde na mezinárodní politickou situaci a mínění některých Čechů o imigrantech a o tom, jak se k nim stavět. „Jestli se tady kvůli něčemu necítím úplně bezpečně, tak je to spíš kvůli vašim politickým představitelům, kteří občas říkají hrozné věci,“ říká Anas a dodává, že výraznou negativní roli v tom všem hrají i česká média.
Z osobní zkušenosti ale žádný problém v soužití Čechů a lidí odjinud nevidí, i když jsou muslimové. „Všichni jsme přece lidé, kteří jenom chtějí klidně žít,“ nechápe vyhrocené diskuse, které na sociálních sítích hodně sleduje. A to včetně skupiny Islám v České republice nechceme, kde se o sobě a svých krajanech dozvídá většinou nelichotivé věci.
„Beru to tak, že si musíme všichni víc naslouchat. Lidé musí zjistit, že nejde všechny házet do jednoho pytle. Abychom se mohli vzájemně bavit, musíme však znát argumenty všech stran. Tak je zjišťuju,“ říká mladý farmakolog a chválí aktivity, jakou byla akce Syreczech organizovaná ve druhé polovině loňského roku. Pořádala ji organizace Be International a cílem bylo právě to, aby se lidé z obou kultur víc poznali.