Čím je pojetí studia slavistiky na vašem ústavu specifické?
Dříve se zdůrazňovala koncepce jen čistě filologická. My se od roku 1998 snažíme klást důraz na věci, které se netýkají jen jazyka a literatury, ale také geopolitického prostoru, v němž se slovanskými jazyky mluví a píše. Někdy se tomuto přístupu říká areálový, mluvíme tudíž o areálových studiích. Studenti a absolventi totiž potřebují a hlavně budou potřebovat nejen znalosti filologické, ale také vědomosti o areálu, kde se těchto jazyků a literatur užívá. Tlumočníci nebo překladatelé musejí vědět o nejrůznějších souvislostech politických, ekonomických či historických.
To jsou tedy ty staré známé reálie.
Víte, v našich humanitních vědách obvykle nedochází k vytváření epochálních teorií srovnatelných s teorií relativity, u nás jde spíš o posuny důrazu nebo akcentaci některých skutečností či aspektů. Reálie byly většinou myšleny úzce a vnějškově, nyní musíme zabrat hlouběji a šíře až k politickému systému a jeho tradicím: tedy méně o etiketě a kuchyni, více o politice a ekonomice. Jazyk a literatura jsou základem všeho, tedy i praktické politiky. Všichni vyjadřují své názory jazykem a texty: nedovedu si představit, že by se bez znalosti jazyka a věcné i krásné literatury zkoumaného areálu v jejich diachronii, nikoli jen praktického jazyka, jímž se „domlouvají“, mohl sociální vědec, který jazykové vzdělání chápe dnes bohužel převážně jen jako nutný „servis“, vůbec obejít. Obrazně a hyperbolicky: z Dostojevského se i o dnešním Rusku dovídáme hloubkově víc než ze sledování současných ruských masmédií nebo vládních serverů. Naopak filolog se nemůže obejít bez alespoň elementárních znalostí politických a šíře sociálních. Jako příklad bych uvedl u nás pěstovanou bakalářskou a magisterskou balkanistiku nebo slovakistiku.
„Obrazně řečeno: Z Dostojevského se i o dnešním Rusku dovídáme hloubkově více než ze sledování současných ruských masmédií,“ říká prof. Ivo Pospíšil z Ústavu slavistiky. Foto: Ivana Rusková.
Nejvíce studentů se u vás zabývá právě ruštinou. Zájem o její studium po roce 1989 podstatně klesl. Jaká je situace v současné době?
Dramatický úbytek studentů byl patrný zhruba do poloviny devadesátých let. Pokles zájmu o ruštinu však začal již dříve, někdy kolem poloviny osmdesátých let. Od roku 1995 však zájem začal zase stoupat. To, že se dnes ruština studuje pravidelněji i na středních školách, obnovují se třídy a není to jen již zájmový kroužek, ukazuje dokonce na jistou konjunkturu a módu ruštiny a rusistiky. Ruština byla a je oborovou páteří našeho ústavu. Zájemců o studium bývá nyní každý rok kolem sto padesáti až sto šedesáti.
Jaké obory se u vás na ústavu vlastně studují?
Ústav slavistiky má v současnosti deset studijních programů, z nichž nejvýznamnější je právě rusistika. V současné době studuje na celé slavistice více než čtyři sta studentů. Je to rekordní počet v České republice – širokým spektrem programové nabídky jazyků a literatur jsme respektováni i v širším evropském rámci. V různých programech a podle bilaterálních smluv mohou studenti slavistiku studovat nejen ve všech slovanských zemích, ale také jinde ve střední Evropě – například v Maďarsku – ale také v západní Evropě nebo zámoří. Nedávno se jedna naše doktorandka zabývala rusistikou a ukrajinistikou v Torontu, jiná druhým rokem analyzuje rusko-japonské kulturní vztahy na Hokkaidu, běžnější jsou však přece jen pobyty v Německu nebo Rakousku. Slavistika jako české rodinné stříbro by měla mít v celostátním měřítku ryze vědecké expertní centrum, na jehož činnosti by se podílela klíčová slavistická pracoviště se svými specifickými přístupy a hlavně začínající badatelé: strategicky důležitých témat je dost.
Jaké postavení má v rámci studia slovenština?
Slovenština jako bakalářský, magisterský i doktorský obor se u nás studuje od roku 1998 a je pojímána coby jeden ze slavistických oborů, i když přece jen „nadstandardní“. Studují ji v Brně také někteří Slováci. Obecně řečeno, asi dobrá třetina studentů na našem ústavu nejsou původem Češi.