Významné ocenění od České myelomové skupiny za výzkum nových genetických metod v diagnostikování jednoho z dosud nevyléčitelných krevních nádorových onemocnění – mnohočetného myelomu – získala na konci minulého roku skupina mladých vědců z Přírodovědecké fakulty MU. Jejím členem je také genetik Pavel Němec.
Mnohočetný myelom je druhé nejčastější krevní nádorové onemocnění, které vzniká nekontrolovaným množením a nahromaděním nádorových buněk v kostní dřeni. Léčba je zpravidla dlouhodobá, pro pacienty náročná a obecně velmi nákladná, proto se v České republice soustřeďuje do šesti nemocničních center, z nichž má výsadní postavení právě to brněnské. Jeho součástí je nedávno vzniklé vědecko-výzkumné centrum dnes známé jako Univerzitní výzkumné centrum – Česká myelomová skupina, v rámci níž jsme získali ocenění.
Na čem se v rámci centra podílí vaše skupina?
Centrum funguje v bohunickém univerzitním kampusu a spolu s imunologickou divizí sdružuje asi padesát výzkumníků z řad lékařů, zaměstnanců a studentů z Lékařské či Přírodovědecké fakulty a Fakultní nemocnice Brno. Součástí centra je několik vědeckých týmů, které jsou zaměřeny na výzkum genetických odchylek u mnohočetného myelomu. Naše skupina, která v rámci centra pracuje pod vedením Petra Kuglíka, se zabývá studiem chromozomových mutací u mnohočetného myelomu, a je tvořena čtyřmi doktorandy, dvěma studenty magisterského studia a jedním studentem bakalářského studia Oddělení genetiky a molekulární biologie, Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty.
Skupina mladých vědců, která získala ocenění za výzkum nových genetických metod v diagnostikování mnohočetného myelomu, působí v univerzitním kampusu. Foto: Archiv P. Němce.
Jak byste výzkum popsal?
Mnohočetný myelom je i přes pokroky v léčbě za poslední roky stále považován za nevyléčitelné onemocnění. Vhodně zvolený léčebný postup však může prodloužit život pacienta o více než deset let. Ukazuje se totiž, že odpověď na léčbu a dobu přežívání pacientů ovlivňuje mimo jiné přítomnost, druh a počet určitých genetických změn v myelomových buňkách. V naší laboratoři se proto zaměřujeme na vyšetřování těchto významných genetických změn v myelomových buňkách pomocí zvláštní modifikace techniky fluorescenční hybridizace in situ, která umožňuje nejprve identifikovat jednotlivé nádorové buňky v kostní dřeni pomocí selektivního barvení cytoplazmatických imunoglobulinů a následně vyšetřit chromozomové změny pomocí vhodných DNA sond. V rámci našeho výzkumu se snažíme upřesnit prognostický význam již známých chromozomových změn a současně usilujeme o nalezení dalších genetických abnormalit, které mohou být prognosticky nebo terapeuticky významné. Když takovou změnu u pacienta nalezneme, je možné u něj individuálně zvolit takový léčebný postup, který je pro něj nejpřínosnější.
Jste doktorandem oboru Obecná a molekulární genetika. Co vás na něm přitahuje nejvíc?
Výzkum je objevování nepoznaného a současné hledání souvislostí v již poznaném. Hledání odpovědí a snaha znát příčiny věcí je právě to, co pro mě výzkum dělá přitažlivým. Už v době bakalářského studia jsem navíc vnímal rozdíl mezi pohledem lékařů a molekulárních genetiků na tutéž věc, a postrádal jsem spolupráci mezi oběma obory. Demonstroval bych to na příkladu. Přečte-li student medicíny ve skriptech větu: „Mnohočetný myelom je nádorové onemocnění plazmatických buněk“, hledá odpovědi na otázky typu: Jak se tato nemoc diagnostikuje? Jak často se vyskytuje? Jak a čím se léčí? Molekulární genetik si, když čte tutéž větu, pokládá otázky jiné: Proč se plazmatická buňka nekontrolovatelně množí? Co způsobuje, že buňka neumírá? Jakým mechanismem vzniká nádorové bujení? Další uvažování a činnost směřuje k tomu, jak na tyto otázky odpovědět. Na některé otázky odpověď nalezne, ale jiné na ni teprve čekají. Založení myelomového výzkumného centra profesorem Romanem Hájkem pomohlo k propojení výzkumu s klinickou praxí a vedlo k upevnění vzájemné spolupráce genetiků z Přírodovědecké fakulty a lékařů z Fakultní nemocnice v Brně.
