Hned tři ocenění si včera odnesli studenti Masarykovy univerzity ze slavnostního udílení Cen Wernera von Siemense. Ve dvacátém ročníku soutěže společnosti Siemens uspěli Martin Gajarský a Eva Vojáčková, dva studenti Přírodovědecké fakulty MU, kteří působí i v Ceitecu MU. Odnesli si odnesli první a druhou cenu za nejlepší diplomovou práci. Ocenění za překonání překážek při studiu pak získala Tereza Pařilová, která studuje na Fakultě informatiky a Lékařské fakultě MU a také působí v Ceitecu.
Soutěž letos slaví 20 let od založení, během nichž podpořila firma Siemens 344 vědců a na odměnách rozdělila přes deset milionů korun. Do aktuálního ročníku soutěže, která oceňuje práce z oblasti technických a přírodovědných oborů, se letos přihlásil rekordní počet soutěžících, více než 400.
Tradičně nejvíc se jich přihlásilo do kategorií o nejlepší diplomovou a disertační práci. Mezi diplomkami vynikla práce studenta biofyzika Martina Gajarského s názvem Struktura krátkého telomerického přesahu z S. cerevisiae. Její význam spočívá v objevu nového strukturního motivu DNA a poukázání na nové principy skládaní sekvencí DNA.
Publikaci, která vznikla na základě této práce, zveřejnil prestižní časopis Journal of the American Chemical Society a zařadil ji mezi pět nejdůležitějších prací daného čísla. Martin Gajarský aktuálně studuje biomolekulární chemii na Přírodovědecké fakultě MU a působí ve výzkumné skupině Lukáše Trantírka v Ceitecu MU.
Druhou nejlepší diplomovou práci napsala Eva Vojáčková, ve které zkoumala vliv mikroprostředí na chronickou lymfocytární leukemii, která patří v západních zemích mezi nejčastější nádorové onemocnění bílých krvinek, konkrétně B-lymfocytů.
„Leukemické buňky velmi dobře vnímají signály ze svého okolí a právě mikroprostředí kostní dřeně, lymfatických uzlin a dalších orgánů ovlivňuje například intenzitu jejich dělení. Může napomoci vzniku nemoci nebo přispívá k odolnosti rakovinných buněk vůči léčbě,“ přiblížila problematiku svého výzkumu Vojáčková.
V práci se konkrétně zaměřila na bílkovinu, která má roli v signalizaci B-buněčného receptoru a jejíž množství v leukemických buňkách může být ovlivněno právě mikroprostředím lymfatických orgánů. Eva Vojáčková pokračuje v doktorském studiu na Přírodovědecké fakultě MU a pracuje v Ceitecu v laboratoři Marka Mráze.
Z konzervatoře na informatiku a pak k neurovědám
Ocenění za překonání překážek při studiu si z udílení Cen Wernera von Siemense odnesla Tereza Pařilová, která je ve dvou doktorských studiích na Fakultě informatiky a Lékařské fakultě MU.
Od tří let trpí chronickým onemocněním, diabetem 1. typu, které provází řada komplikací, problémy s viděním či diabetická neuropatie. Přes svá zdravotní omezení je velmi aktivní a intenzivně se věnuje vědě. „Zabývám se úzce dvěma oblastmi, na lékařské fakultě jsou to neurovědy a na fakultě informatiky pak asistivní technologie pro dyslektiky,“ uvedla.
„Zjišťuji, jaké konkrétní potíže mají dyslektici se čtením, hlavně s jakými vzorci písmen a v jakých souvislostech. Na základě těchto informací jsem vytvořila nástroj pro webový prohlížeč, který umožňuje dyslektikům upravit si vizuálně svůj online text tak, aby vyhovoval jejich potřebám, aby se jim problémová místa lépe četla,“ přiblížila svou práci.
Zároveň se Pařilová na Lékařské fakultě MU zabývá výzkumem vlivu profesionálního hudebního vzdělávání na kognitivní činnost mozku. Spolupracuje na tom i s výzkumnou skupinou Ivana Rektora v Ceitecu MU.
Má k tomuto tématu blízko, studovala totiž na konzervatoři hru na harfu a koncertovala na různých místech ve světě. „Bylo to krásné období, ale někdy má člověk potřebu přepnout na něco jiného.“
Vystudovala tedy hudební management, ale po čase zjistila, že potřebuje změnu totální a podala si přihlášku na informatiku. „Odmala jsem kromě hudby tíhla i k medicíně a z toho mně vyplynula možnost věnovat se asistivním technologiím, něčemu, co může znevýhodněním lidem pomáhat, ale není k tomu nutně třeba titul MUDr. S dyslexií pak souvisí samozřejmě mozek, a to je má cesta k neurovědám,“ shrnula své dosavadní studijní dráhy Pařilová.