Téměř 30 zástupců 25 ukrajinských vysokých škol hostila na přelomu února a března Masarykova univerzita. Ukrajinci přijali v roce 2014 velmi progresivní vysokoškolský zákon, ale školy se doteď perou s tím, jak naplnit jeho požadavky. Pomoct jim s tím má projekt, díky kterému přijeli do Brna nabrat know-how.
Financuje ho Česká rozvojová agentura a zastřešuje ho Katedra sociální pedagogiky Pedagogické fakulty MU. Ta se v různých projektech ve spolupráci s Asociací pro mezinárodní otázky (AMO) v zemi angažuje už od roku 2010. Tento se však týká zatím největšího množství škol. Jeho tvůrci se v něm zaměřili hlavně na regionální ukrajinské univerzity, které na sobě chtějí pracovat a přibližovat se evropským vysokoškolským standardům. Bez pomoci by to zvládaly složitěji. V zemi panuje obecně komplikovaná situace a vysokoškolské prostředí ji věrně odráží.
„Školy jsou špatně financované a řeší problémy, které si my dnes už nedovedeme představit, bojují například s velkou mírou korupce. Navíc kvalita škol je velmi rozdílná. Řada je jich velmi dobrých a řada velmi špatných,“ přiblížila expertka na Ukrajinu Zdenka Vágnerová z AMO. V zemi je dnes asi 400 vysokých škol a cílem reformy je také redukce jejich počtu o ty, které o pokrok nestojí.
Do projektu pedagogické fakulty se zapojili zástupci těch vysokých škol, které už se účastní i jiných aktivit, takže je jasné, že o posun usilují. „Víme, že jedním projektem nezměníme všechno, ale některé věci ovlivnit můžeme a některé už se dokonce povedly. Například díky proškolení ukrajinských kolegů paní Osouchovou z Centra zahraniční spolupráce Masarykovy univerzity se jedné ze škol daří daleko lépe v oblasti mezinárodní mobility,“ podotkla Lenka Gulová, která celý projekt vede.
Obdobné problémy, rozdílné šance
Podle jejích slov jsou problémy, které se objevují v českém a ukrajinském vysokém školství, v mnoha ohledech podobné. Na obou stranách se řeší řízení a hodnocení kvality jednotlivých oborů a výuky obecně, atraktivita oborů, uplatnění absolventů, hodnocení vědeckého výkonu, využívání technologií nebo systém řízení a rozdělování financí.
„Rozdíl je v tom, že máme v České republice daleko větší zdroje, možnosti a výhodu toho, že jsme mnohé změny mohli implementovat postupně. Kolegové z Ukrajiny se teď všechno snaží dohnat skokově, ale komplikuje jim to situace v zemi a třeba i fakt, že nejsou členy Evropské unie,“ vypíchla Gulová a doplnila, že pokud by byl zájem spolupracovat s ukrajinskými univerzitami z dalších pracovišť Masarykovy univerzity, tak to velmi uvítá.
Jak odlišná je každodenní realita práce na vysokých školách obou zemí, ilustrují dobře slova účastníků programu. Třeba Nataliia Vavdiiuková pracuje na Národní technické univerzitě Lutsk, a když viděla svůj brněnský program, řekla si snad u každého jeho bodu: Přesně to chci!
„Můžeme se od vás opravdu hodně naučit,“ myslí si žena, která pracuje jako vedoucí oddělení managementu, pod které spadá řada různých agend. Po příjezdu jí jako velké téma vykrystalizovala antiplagiátorská opatření.
„Poslední dva roky se u nás na univerzitě intenzivně bavíme o tom, že bychom potřebovali komplexní celostátní systém jako máte vy. S plagiátorstvím bojujeme, ale mezi studenty je pořád obvyklá otázka, proč by měli svoji závěrečnou práci psát sami a nově, když na internetu je k jejich tématu spousta materiálů, které můžou jen stáhnout a odevzdat jako svoje. Tím spíš, když kolegové to dělají taky,“ povzdechla si manažerka.
Vedení její školy se dva roky snaží aktivně šířit informace o etických principech akademické práce, s výsledky této snahy ale není spokojené. Proto aktuálně vzniká etický kodex, který by měl být pro studenty zcela závazný. Obdobnou snahu má ještě dalších devět ukrajinských univerzit zapojených do jednoho mezinárodního projektu.
Stejně jako Zdenka Vágnerová z AMO si také Vavdiiuková myslí, že je stále ještě nový ukrajinský vysokoškolský zákon prospěšný. Potíž je v tom, že část opatření je na školy příliš náročná a některé záležitosti zákon dostatečně nespecifikuje. „Píše se v něm mimo jiné o tom, že budeme hodnoceni na základě výkonnosti. Už ale přesně nevíme, co všechno je výkonem myšleno,“ přibližuje manažerka, co si nejen její univerzita stále vyjasňuje.
Do Evropy
V účastnících brněnského workshopového týdne se vůbec míchala směs odhodlání s poměry pohnout s trochou naštvání, že věci jdou příliš pomalu. „My máme na Ukrajině takovou národní hru, že všechno imitujeme. Dlouho jsme imitovali armádu a až po tom, co se stalo s Ruskem, jsme opravdovou armádu vytvořili. A podobně je to s poměry na vysokých školách. Já jsem přijel proto, že už se nechci účastnit těchto imitací a chci, abychom šli dopředu,“ popsal Vadym Khmarskyi, prorektor pro pedagogickou a vědeckou činnost národní univerzity v Oděse.
A chválil si, že se obdobný program koná zrovna v České republice. Západoevropské země jako Německo nebo Velká Británie vnímá jako nedostižné. Česko však bere jako velký vzor. Zemi, která se popasovala s těžkou dobou po revoluci a nastoupila cestu, na které by rád viděl i svoji zemi.
Khmarskyi se v Brně zajímal o téma kvality studijních programů. Doma totiž cítí něco, čemu říká akademický narcismus – pedagogům prý často nejde o to, aby předali studentům co nejvíc informací a zkušeností, ale o to, aby studentům demonstrovali svoji nadřazenost.
Jeho kolega Igor Lyman ze Státní pedagogické univerzity Berdyansk sedí hned na několika židlích. Mimo práce na univerzitě je i členem expertní komise ministerstva, takže má přehled o situaci na různých úrovních.
Když slyší otázku, co je ta největší změna, která by se u něj doma měla stát, jde rovnou na úroveň státu. „Základ je pro nás vstup do Evropské unie. Jste pro nás velký vzor také v tom, že se vám řadu změn povedlo udělat právě díky vstupu do unie,“ má jasno Lyman.
Protože to není v nejbližší době reálné, snaží se o změny cestou, která je v rukou univerzit. Jeho škola se proto sama přihlásila jako účastník mezinárodní evaluace, která se má konat za dva měsíce. Výsledky by měly sloužit jako podklad pro další rozvoj a přibližování se k vyspělejší Evropě.