Po loňském festivalu, který přišel především s využitím daleko sofistikovanějších technologií než kdykoliv předtím, ale podle některých diváckých ohlasů šel obsahově spíše dolů, se letošní úroveň zase o něco zvedla. Svůj podíl na tom jistě má už loni organizátory deklarované rozšíření týmu vyučujících o absolventa režie FAMU, zapojení herců JAMU i rozšíření spolupráce s dalšími fakultami MU. Zřejmě i proto některé snímky působily velmi profesionálně. Všechny etapy přípravy filmu od námětu, přes scénář, produkci, střih a postprodukci si přitom dělají studenti sami, i když pod patronací pedagogů v předmětech vypisovaných laboratoří LEMMA na Fakultě informatiky.
Vítězné Prolínání přišlo s kombinací hraného projevu a animovaných pasáží využívajících loutek a pixilace, na festivalu dosud nevídanou. Snímek Jan Michelfeita Narozeniny – ironicky označený jako romantický, přestože šlo spíše o sarkastickou a mírně znepokojující komedii mířící do vlastních informatických řad – zase ukázal nebývale silný scénář i vysokou technickou úroveň. Třetí z vyznamenaných snímků, Péťa a Petr od Jakuba Lejtnara, naproti tomu nabídl již prověřený žánr zběsilé komedie. Po technické stránce byl na nižší úrovni než oba předchozí snímky, přesto v příběhu dvou venkovských balíků, kteří se snaží splatit dluhy prodejem ukradené marihuany, připravil dobrých deset minut smíchu ve všech sálech.
Velkého diváckého ohlasu se dočkaly i snímky z absolventského bloku – mezi nimi zejména mystifikační dokument Kdo je V. K.? odhalující, že osoba prezidenta Václava Klause je jen uměle vykonstruovaným, virtuálním objektem, který byl vytvořen na objednávku. Snímek vznikl v autorské dílně Roberta Krále, Stanislava Hrabího a Zdeňka Filipce.
Experimenty s digitálními triky končívají trapně
Ke krátkému rozhovoru jsme přizvali Jana Fouska, Nikolu Markovou a Martinu Kalouskovou – tři spoluautory snímku Prolínání, který na filmovém festivalu jako nejlepší zvolili diváci i odborná porota.„Úspěch nás překvapil. Jako vítěze jsme tipovali jiný snímek,“ říká režisér Jan Fousek. Foto: David Povolný.
J. F.: Ano a překvapil by nás úspěch i v jedné kategorii. Osobně jsem jako vítěze tipoval snímek Narozeniny.
Na filmu jste výrazně pracovali tři. Měli jste spory o výslednou podobu filmu?
M. K.: Celý náš tým pracoval jako jedna velká rodina, na place panovala velmi dobrá nálada a všem je nám líto, že to končí.
Na výsledné podobě filmu jsme se shodli ihned, mezi námi panovalo jen souznění a shoda.
J. F.: Měli jsme již od začátku celkem konkrétní vizi, jediný problém byl se dohodnout, jak ji naplnit.
N. M.: Výhodou bylo, že Prolínání nebyl náš první společný projekt. Také se osvědčilo, že po shodě na jednotném vyznění se pak určitými fázemi produkce zabýval jen jeden člověk. Jinak mohou vznikat kompromisy, které výsledné podobě spíš uškodí, než pomohou.
Ve filmu pracujete se spoustou zajímavých technik, výrazná je hlavně loutková animace. Proč dnešního tvůrce láká taková metoda?
J. F.: Kouzlo analogu. Experimenty s digitálními triky končívají trapně.
N. M.: Animace jsou zábavné. Navíc jsme se mohli opřít o zdatnou výtvarnici Ivetu Havránkovou, které vděčíme za výborné ztvárnění loutek.
Kde jste se inspirovali? Trošku to připomínalo Jana Švankmajera.
J. F.: Tematickou inspirací byla tvorba Michala Ajvaze, úryvky jeho prózy jsme také ve filmu použili. Tvorbu Jana Švankmajera mám sice ve velké oblibě, konkrétní vliv to ale na naši animaci nemělo.
N. M.: Kdo je to Švankmajer?
M. K.: Shrek 2 a Shrek 3.
Film měl určitě úroveň přesahující tento festival – přemýšlíte nad jeho účastí na dalších festivalech případně nad stvořením dalšího dílka?
J. F.: Ano, momentálně řešíme autorská práva k použité hudbě a uvažujeme o účasti na dalších festivalech a soutěžích.
M. K.: Nyní pracujeme na celovečerním filmu o lásce a zradě ve viktoriánské Anglii.