Archeologové rozšířili mapu hradiště Pohansko

Už téměř padesát let se archeologové z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na léto stěhují k Břeclavi, aby zde zkoumali velkomoravské hradiště Pohansko. Po desetiletích podrobných prací se zdálo, že o lokalitě vědí téměř vše. Letos se jim však podařil zcela nový objev. V místě, kde nic podobného nečekali, odkryli pozůstatky církevní stavby a šestnáct hrobů, které jsou částí rozsáhlejšího pohřebiště.

Pohansko u Břeclavi patřilo k nejvýznamnějším centrům Velkomoravské říše. Spolu s Mikulčicemi a Starým Městem u Uherského Hradiště tvoří tři nejvýznamnější lokality u nás, díky nimž mají vědci bližší informace o životě v devátém století našeho letopočtu. Výzkum v tomto místě je bytostně spjatý s Masarykovou univerzitou. „Poprvé se zde kopalo v roce 1958, systematický výzkum začal o rok později. Jde snad o nejdlouhodobější projekt, který na univerzitě funguje,“ přiblížil historii prací jejich současný vedoucí Jiří Macháček z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty.

První práce zahájené v šedesátých letech se věnovaly především vnitřnímu hradisku obehnanému dvoukilometrovou hradbou. „V prostoru velmožského dvorce se při nich našly zbytky kostela a bohaté pohřebiště a v něm obecně známé věci jako třeba velkomoravské gombíky,“ popsal nejstarší etapu výzkumu Macháček. U opevněného hradiska archeologové odkryli ještě dvě předhradí, ale ani v jedné z těchto částí až do letošního roku k podobně zásadním objevům nedošlo.

Vědci proto přestávali věřit, že by se jejich teze o hradisku mohly ještě výrazně inovovat. „To se změnilo až díky našemu specialistovi a správci lokality Pavlu Čápovi, jehož napadlo prozkoumat písečnou dunu v místě severního předhradí,“ líčil vedoucí výzkumu. Na terénní vyvýšenině, v blízkosti vědeckovýzkumné základny, stával dříve seník, který patřil k lichtenštejnskému loveckému zámečku. Léta nikoho nenapadlo, že by se pod netypickým útvarem v rovinaté krajině mohlo skrývat něco zajímavého. „Když jsme zde provedli pedologické vrty, tak jsme přišli na to, že vyvýšeninu tvoří kamenná destrukce, to znamená části zbořeného zdiva, a směs středověkých malt. Potvrdila to i laboratorní měření a konečně i naše letošní vykopávky. Při nich jsme získali pozůstatky pravděpodobně církevní stavby a hroby soustředěné kolem ní,“ vyjmenoval objevy Macháček. Výčet však nemusí být kompletní, archeologové letos odkryli povrch destrukce na polovině stavby a jen část pohřebiště. Vědí, že hrobů bude mnohem víc, ale jejich průzkum přijde na řadu až příští rok. „Letos jsme se chtěli seznámit s terénem a zjistit rozsah destrukce. Ještě jsme nešli dovnitř a nevíme například, jaký měla stavba tvar,“ zamyslel se Macháček.
I tak mají archeologové o čem přemýšlet. Církevní stavba mimo hlavní hradiště není obvyklá, a proto se diskutuje o tom, komu ve své době mohla patřit. Varianta, která se zmiňuje nejčastěji, ji přisuzuje správci hradiska, jenž se o něj staral, když vládce pobýval na jiném místě. Vládci Velkomoravské říše totiž asi neměli jedno „hlavní město“ a mohli pobývat na více místech.

Zajímavé je také kamenné obložení některých hrobů. „To je typické spíš pro oblast Balkánu, konkrétně třeba pro Chorvatsko, které bylo více ovlivněno náboženskými regulemi z Byzance a pozdně antickou tradicí,“ vysvětlil vedoucí výzkumu neobvyklost nálezu. Další svědčí o kontaktech s ještě vzdálenějšími zeměmi. „V kulturní vrstvě, což je část půdy, která tvořila v 9. století povrch země, jsme našli vikinský herní kámen. Nevíme, jestli tady skutečně někdy byla celá herní sada, ale minimálně ten jeden kámen sem musel někdo donést ze severských zemí,“ uvedl Macháček. Tuto zajímavou hypotézu však musí potvrdit ještě petrografická analýza materiálu, z něhož byl kámen vyroben.