V jedné pohádkové písničce se zpívá o nudné statistice, která přináší zajímavé údaje. Maria Králová, která letos získala cenu rektora pro vynikající pedagogy, ji však za nudnou rozhodně nepovažuje a říká, že pro rozvoj společnosti a kriticky uvažující lidi je vlastně nezbytná.
Technologický vývoj postupně povede k tomu, že rutinní práce bude nahrazena stroji a programy, které pracují na základě algoritmů. „Schopnost zacházet s čísly tedy bude pro řadu oborů nutná. Stroje nás navíc nenahradí tam, kde je potřeba kreativita, řešení netypických problémů, úprava algoritmů, a také tam, kde dochází k sociálním interakcím,“ říká vedoucí Katedry aplikované matematiky a informatiky Ekonomicko-správní fakulty MU.
Zdůrazňuje také společenskou roli znalostí statistiky. „To, jak jednoduše se dnes šíří fámy a zkreslené či zmanipulované informace, je dáno mimo jiné tím, že sice máme k dispozici hodně dat, ale neumíme s nimi pracovat – hledat je, ověřovat si je a třeba vizualizovat, což právě znalost statistiky umožňuje.“ Potřebná je podle ní také při vysokoškolském studiu, kde se téměř žádná kvalitní závěrečná práce bez použití statistických metod neobejde.
Mimo jiné právě zkušenost s náporem studentů, kteří potřebují poradit při zpracování dat do bakalářských či magisterských prací, vedlo Mariu Královou s kolegy k založení Centra podpory pro matematiku a statistiku, kam se mohou chodit radit studenti z celé univerzity.
„Chtěli jsme vytvořit příjemné a nehodnotící prostředí, kam studenti mohou přicházet, když něčemu nerozumí nebo se zaseknou při řešení nějakého matematického či statistického problému. Často totiž nechtějí rušit učitele nebo jsou při konzultacích v časovém presu a pak se jen zbytečně utvrzují v tom, že matematiku nezvládají,“ vysvětluje Králová.
V centru si mohou vybrat hodiny podle toho, zda chtějí poradit jen od starších studentů, anebo od kvalifikovaných kolegů, nebo mohou přijít s kamarády a získat radu jen ve chvíli, kdy opravdu nevědí, jak dál. „Naším hlavním cílem je odbourat v lidech předsudek, že nemohou být na matematiku dobří a nemá tedy ani cenu se o její pochopení snažit,“ dodává.
Univerzita by podle ní měla podobné centrum, které podporuje kvalitní psaní prací z hlediska používání statistických metod, podporovat, jinak se v nich stále budou objevovat chyby jako nevhodné pochopení a použití korelace nebo průměru či průměrování věcí, u nichž to není možné. „Pomáháme studentům z celé univerzity dobrovolně a ve volném čase, ale už nemáme kapacitu,“ podotýká Králová.
Neučí se matematika, ale počítání
Příčiny toho, že vysokoškolští studenti se potýkají s matematikou, nevidí ani tak v tom, že by se snižoval objem znalostí, které mají ze střední školy. Stále častěji ale naráží na ty, kteří mají nízkou sebedůvěru v tom, čeho mohou v matematice dosáhnout.
„Schází jim zkušenost s tím, že když se budou snažit problém vyřešit a nebudou se bát požádat o radu či pomoc, nakonec se k výsledku dostanou, a získají tak i odvahu řešit další úlohy. Nemají zažité, že při hledání řešení se mohou dopouštět chyb, a bohužel za to může způsob vzdělávání na základních a středních školách. Na univerzitě pak už hasíme požár, kdy k nám chodí mladí lidé s averzí a předsudky vůči matematice.“
Problém vidí Králová v tom, že děti se od prvního stupně vlastně nevěnují matematice, ale počítání. Podle jejích zkušeností se neučí porozumět matematickým jevům, ale dostávají jen návody, jak se dostat k výsledku. „Učí se algoritmy, které přiřazují k typovým úlohám, ale jak jejich počet roste nebo se objeví nějaké modifikace v zadání, tak si s tím neumí poradit a získají dojem, že matematika je jen pro génie a nemá ani cenu se pokoušet jí porozumět. Kvůli tomu, že se penalizují chyby a špatné postupy, zabíjí se v dětech i odvaha zkoušet věci jinak, a tedy o problému přemýšlet.“
Sama měla štěstí v tom, že ji to naučila maminka. „Dokázala mě motivovat a podporovat. Vždycky zdůrazňovala, že je důležité věcem rozumět a dokud nevím, proč se používá nějaký postup, nemá smysl pokračovat v řešení úlohy. Současná výuka je ale z velké většiny postavená na tom, jak se co řeší, a ne na tom, proč se to dělá zrovna takto.“
Při výuce se snaží u studentů podnítit aktivitu a zvědavost. Nedává jim přesné návody, ale chce, aby pochybovali o daném řešení problému, snažili se na něj přijít sami. „Je to pro ně méně nudné a zároveň si víc zapamatují. Mou předností, myslím, také je, že se umím do studentů vcítit a snažím se jim abstraktní matematické myšlenky předávat ve srozumitelnější podobě a tak, aby byli schopni spoustu nových podnětů k přemýšlení vstřebat,“ přibližuje svou pedagogickou práci Králová.
Kauzální efekty v ekonomii
Kromě učení se věnuje i vědecké práci, aktuálně zkoumá možnosti rozpoznání a měření kauzálních efektů v ekonomii, tedy toho, co je příčina a co následek konkrétního jevu například v marketingu.
„Ekonomie většinou pracuje s daty získanými z pozorování a u nich nejde jednoduše rozpoznat tyto závislosti. Když například obchod vyhlásí nějakou akci na podporu prodeje, chce tím motivovat zákazníky k vyšší útratě, ale není schopen jednoduše zjistit přesné dopady akce. Nemůže si nijak ověřit, jak by ti stejní zákazníci utráceli, pokud by žádná akce nebyla. Informace o přínosu podobných opatření ale potřebuje, aby věděl, zda přinášejí vyšší zisk,“ popsala Králová, čemu se věnuje ve výzkumu.
Právě kombinace učení a výzkumu ji na vysokoškolském prostředí baví a je ráda, že univerzita začala dobré pedagogy odměňovat. Svůj úspěch nicméně chápe jako ocenění práce všech kolegů na katedře.
