Mají na starosti každodenní úklid šesti pater pavilonu 29 v bohunickém kampusu. O kanceláře, laboratoře, chodby, posluchárny, toalety či garáž v sídle Centra pro výzkum toxických látek v prostředí Masarykovy univerzity se Miluše Antochová a Jana Popovičová dělí rovným dílem a nikdy za sebe nemají záskok.
Tvoří neoddělitelný tandem, potkávají se ale každý den jen na chvíli. Jedné z nich začíná úklidová směna v půl páté ráno, druhé začíná osmihodinovka v poledne. „Já chodím ráno a zrovna teď mám na starosti druhé podzemní podlaží a první a druhé nadzemní. Kolegyně pak uklidí odpoledne zbytek, jindy je to celé obráceně,“ vysvětluje Jana Popovičová, která je služebně starší, v institutu RECETOX uklízí už přes dvacet let.
Rozsah povinností těchto dvou dam zdánlivě nebere konce. „Na chodbách vytíráme a utíráme zábradlí, v kancelářích a na toaletách děláme běžný úklid. Pak je potřeba každý den vyřešit zasedačky, dvě kuchyňky, počítačovou učebnu a posluchárnu. Laboratoře pak fungují ve speciálním režimu,“ pokračuje Miluše Antochová.
V běžných laboratořích musí každý den vynést koše, utřít prach a umýt podlahu, mnohem přísnější režim mají akreditované laboratoře, ve kterých se nesmí vyskytnout prach a kde je potřeba opečovávat drahé a citlivé přístroje. „Tam důkladně utíráme navíc každý den veškeré vybavení a stoly, v některých částech ještě vysáváme a detailně umýváme třeba kliky od dveří a skleněné výplně dveří, jednou měsíčně pak vysáváme výplně židlí,“ vyjmenovává Antochová.
Počet místností se v jednotlivých patrech pavilonu liší a pohybuje se od 16 do 22 v závislosti na jejich velikosti a účelu. V podzemí je potom garáž, kde musí uklízečky čistit povrch speciální mašinou. „Od jara do podzimu se nám k tomu přidávají ještě dvě terasy, kde utíráme stoly a zaléváme kytky,“ říká Popovičová.
Úklid ale není jen o práci s hadry a košťaty, každý den musí obě dámy také obhospodařovat myčky v obou kuchyňkách, což obnáší pravidelnou kontrolu špinavého nádobí, jeho nakládání do přístroje, zapínání, vykládání a úklid. To se opakuje zhruba třikrát za den. „Také umýváme kávovary a mikrovlnky a zhruba čtyřikrát ročně čistíme ledničky,“ doplňuje Antochová.
Po letech strávených mezi vědci a akademiky už mají jasné postupy, jak si práci organizovat. „Když přicházím ráno a mám na starosti suterén, trojku a čtyřku, tak jdu systematicky svrchu dolů. Ničemu to nevadí, protože o půl páté, když začínám, ještě nikde nikdo nepracuje. Odpoledne je lepší jít na to obráceně,“ vysvětluje zase Popovičová.
Protože se celý kampus snaží chovat ekologicky, je třeba také každý den vynášet koše s tříděným odpadem. V podzemí jsou připraveny centrální kontejnery, do kterých se vyhazuje zvlášť nejen papír, sklo a plast, ale také třeba polystyren, náplně tiskáren a další materiál.
Za celých osm hodin se obě skoro nezastaví, aby stihly udělat celý svůj kus práce. Horší situace ale nastává, když jedna z dam onemocní. „Nemáme nikoho na záskoky, takže ta druhá pak musí zvládat veškerou práci sama,“ svěřuje se Antochová.