Setkání s atletkou si nemohly nechat ujít ani další velké osobnosti československého sportu padesátých i pozdějších let. Vyprávět o svých zážitcích a setkat se s dávnou kamarádkou přišla také sportovní gymnastka Matylda Růžičková, basketbalista Zdeněk Konečný, cyklista František Jurza a další, kteří zasedli v publiku.
„Člověk se pořád musí učit nové věci – zastavit se, to je jako být mrtvý,“ pochlubila se svým mottem atletka Fikotová. Foto: David Povolný.
Mluvilo se samozřejmě hlavně o sportu a vzpomínalo se na doby, kdy sportování bylo ještě věcí amatérů. „Být amatér neznamenalo, že člověk nebyl dobrý, ale že vedle trénování také normálně pracoval, aby měl vyvážený život,“ vysvětlovala Fikotová studentům shromážděným v přednáškové místnosti. Sport byl podle ní méně založený na penězích a více na přátelství a lásce k pohybu. „Dřív byl závod také víc o zkoušení vlastních hranic, dnes jsou to tvrdá střetnutí a to škodí sportu ve velkém,“ povzdechla si atletka.
Na atmosféru dřívějších sportovních klání zavzpomínala i gymnastka Matylda Růžičková, která vylíčila útrapy na cestách na olympiádu v Melbourne, kam sportovci z Československa cestovali přes celý svět více než týden. „Vždycky se čekalo na to nejlevnější letadlo, takže jsme museli během cesty spát ve všemožných městech, jako bylo Karáčí, Kalkata nebo Darwin. Ale byla to nádhera,“ popsala Růžičková pouť, na kterou se vydali 4. listopadu 1956. Zpátky domů se vrátili až 15. ledna. „Tehdy jsme poprvé všichni poznali, co je to stesk po vlasti. Mohl za to i fakt, že jsme se na místě i přes oficiální zákazy potkávali s emigranty z roku 1948. Ti se často chodili ptát k bráně stadionu, jak to vypadá doma. Také nás přemlouvali a dávali nám nabídky, ať zůstaneme. Ale my jsme se chtěli vrátit domů,“ vyprávěla Růžičková.
S působivou historkou z olympiády v Melbourne přispěchal i cyklistka František Jurza. „Večer k nám přišel jeden Australan a říká, že je tady nějaký švec z Německa a nabízí, že když budeme startovat v jeho obuvi, tak nám ji nechá,“ začal Jurza. Nové tretry tehdy pro československé sportovce znamenaly něco, co si mohli jen těžko dovolit. I svá závodní kola, vzpomínal Jurza, si museli závodnici platit za svého, a měli tak hluboko do kapsy. S německým ševcem se proto sešli a boty si vyzkoušeli. „Až mnohem později jsem zjistil, že mi u nohou klečel a boty mi nasazoval sám Adi Dassler, zakladatel společnosti Adidas,“ dodal působivou pointu Jurza.
Těžký život emigrantky
Publikum shromážděné v přednáškové místnosti však nezajímal jen sport, ale také osudy sportovců po jejich sportovní kariéře. Nejpoutavější příběh samozřejmě nabídla Olga Fikotová-Connolly, která se na olympiádě v Melbourne zamilovala do atleta Harolda Connollyho. Svatbě, která se konala v roce 1957 na Staroměstském náměstí, přihlíželo více než třicet tisíc lidí a za svědky jim šli manželé Zátopkovi. Poté Olga Fikotová zmizela v Americe.
Marně se tehdy snažila pokračovat v doma započatém studiu medicíny. Myšlenková propast mezi Amerikou a zeměmi za železnou oponou byla příliš velká. „My jsme nevěděli nic o Americe a Američané nevěděli nic o nás. Takže když jsme přijela na bostonskou univerzitu, všichni říkali, že přicházím z komunistické univerzity, a tudíž toho asi moc nevím,“ svěřila se Fikotová. Studií proto nechala. Nějakou dobu pracovala jako novinářka ve Finsku, ve Spojených státech učila na katolické univerzitě, kde mimo jiné dělala nápravná cvičení pro jeptišky, nebo pracovala s dětmi z městských ghett. Mimo to všechno v Americe také dále sportovala – stala se pětinásobnou mistryní USA a olympiád se účastnila až do roku 1972. „A také jsem vychovávala čtyři děti,“ dodala s úsměvem atletka, která dodnes zůstává aktivní, doplňuje si vzdělání, aby mohla vyučovat na univerzitě, a pracuje v obchodě s horolezeckým náčiním. „Podstoupila jsem tři náročné operace kolene a pracovat jsem začala, abych se přinutila trochu hýbat. A je to mnohem lepší než terapie, protože jsem zapomněla, že mě to bolí. Člověk se pořád musí učit nové věci – zastavit se, to je jako být mrtvý,“ přidala na závěr své motto Fikotová, která brzo oslaví šestasedmdesáté narozeniny.