V úvodních přednáškách se tři odborníci z Masarykovy univerzity zaměřili především na problémy spojené s nedostatkem pohybu, špatným životním stylem a obezitou – tedy na příznaky dnešní společnosti.
Zuzana Brázdová z Lékařské fakulty prezentovala varovná čísla ukazující, že česká populace patří k nejobéznějším na světě – nadváhou nebo obezitou totiž trpí více než polovina obyvatel Česka. Ve svém příspěvku se zaměřila hlavně na zhoršující se statistiky u dětí. „Nejen, že dětské hry nejsou dnes již konkurenceschopné v boji s televizí nebo počítačem, ale ve městech pro ně není ani vytvářen prostor,“ kritizovala Brázdová. „Za neetický lze označit i způsob cílení reklamy na nezdravá jídla. Sladkosti jsou často umisťovány v obchodech ve výšce dětských hlav a prostory kolem pokladen, kde se čeká ve frontě, jsou také lemovány sladkostmi,“ doplnila Brázdová a upozornila dále na celkově špatné společenské klima akceptující nezdravý životní styl. „Běžně přijímáme radost z přejídání, nakupujeme velké množství potravin jenom proto, že jsou levné, v restauracích dochází ke konzumaci nadměrných porcí,“ vyjmenovala Brázdová jen některé z problémů.
Obezitou z hlediska terapie se zabýval i příspěvek Jitky Kopřivové. Ta zdůraznila, že obezita je nemoc, která se musí léčit. Uvedla několik základních doporučení, jak bojovat s nadváhou. „Doporučuje se věnovat pohybovým aktivitám třikrát až čtyřikrát týdně čtyřicet až šedesát minut. Nestačí ale cvičit nárazově, musí jít o dlouhodobou činnost,“ zdůraznila Kopřivová. Vyzdvihla dále význam spontánní pohybové aktivity, jako je chůze do schodů nebo běžná pěší doprava, které doporučila věnovat aspoň hodinu denně. „Velmi se v poslední době doporučuje také takzvané nordic walking – chůze s holemi. Ta rovnoměrně zatěžuje organismus a má dobrý vliv i na oběhový systém,“ dodala Kopřivová.
Poslední z úvodních přednášek zazněla z úst Pavla Korvase, který si hned na začátku položil otázku, zda máme možnost zvýšit pohybovou aktivitu žáků na základní škole. Množství hodin tělesné výchovy shledal jako nedostatečné. „Jako dobrá cesta se jeví využití mimoškolní výuky, tedy učení se přímo v přírodě, které může vést k výraznému zvýšení pohybových aktivit,“ navrhl řešení Korvas a představil již existující projekty, které počítají s přípravou budoucích pedagogů na tyto způsoby výuky.
Sportem můžeme účinněji socializovat romskou mládež
Konference Sport a kvalita života se zúčastnil i profesor Rudolf Horváth z Fakulty sportu univerzity v Prešově. Horváth je známý i jako bývalý československý reprezentant v házené a mistr světa z roku 1967. Na konferenci vystoupil s příspěvkem o koordinačních schopnostech romských žáků mladšího školního věku. Navazuje jím na své předchozí výzkumy tělesného vývinu a pohybové výkonnosti žáků.Ve vašem příspěvku zaznělo, že romské děti nezaostávají za neromskými v koordinačních schopnostech. Kde se vzala hypotéza, že by tomu tak mělo být?
Asi před deseti lety jsme pilotně aplikovali Eurofit test pro testování tělesného vývinu a pohybové výkonnosti žáků mladšího školního věku. V regionu východního Slovenska žije velký počet obyvatel romského etnika. Při vyhodnocování těchto výsledků hlavně tam, kde existovaly sólo romské třídy, jsme postřehli výrazné rozdíly oproti dětem z majoritní společnosti. To byl podnět, proč jsme následně realizovali rozsáhlý výzkum, ve kterém jsme otestovali skoro tisíc romských žáků ve věku od sedmi do deseti let. Jejich výsledky jsme porovnali s jiným výzkumem neromských dětí a jednoznačně se prokázalo, že romské děti v somatických a motorických předpokladech zaostávají oproti dětem neromským. A právě tu vznikla hypotéza pro výzkum koordinačních schopností romských dětí. Tedy: pokud jsou tyto rozdíly v pohybových, převážně v kondičních schopnostech, není tomu podobně i v koordinačních schopnostech?
V odpovědi na předchozí otázku jsem to částečně vysvětlil. Pokud chceme aktivně a účinně pomoct řešit romský problém, potom v první řadě musíme poznat jejich specifika a rozdíly v přednostech a handicapech, v zájmech, v mentalitě, v jejich myšlení, ale také například v pohybové odlišnosti. Tento výzkum může skutečně přinést nové poznatky o osobitosti romského etnika, romských dětí z hlediska somatických a motorických předpokladů, jejich celkového zdravotního stavu, jejich zájmu o sport a pohybové aktivity, ale i o možnostech jejich zapojení do pravidelné sportovní činnosti. Myslím si, že prostřednictvím sportu můžeme účinněji socializovat romskou mládež a pomoct jí zařadit se do společnosti.
Spousta lidí vás bude mít v paměti spíše jako sportovce než jako akademika. Kým z těchto dvou se cítíte být více?
Když někdo dělá vrcholový sport a věnuje se mu s plným nasazením, zůstává sportovcem po celý život. Aktivní sport je takový život ve zkratce. Učíte se vyhrávat, ale také prohrávat, unést vítězství i prohru. Dělat vrcholový sport, přežít ho v šatně i na hřišti, potom ho studovat a výzkumem sledovat z různých hledisek, mít možnost odvozovat své vědomosti, ale i praktické zkušenosti studentům, je naplněním mého života.