Zabýváte se mimo jiné islámským právem na internetu. Jak jste se k tomuto tématu dostal?
Původním vzděláním jsem právník, nicméně během studií jsem docela často jezdil na Blízký východ a jednoho dne můj zájem přerostl v to, že jsem se zapsal na arabistiku. Zároveň jsem se dlouho zajímal o informační technologie. Výzkum islámského práva na internetu je svým způsobem logické vyústění. A také jsem měl pocit, že tady vyvstává docela zajímavý fenomén, kterého si nikdo moc nevšímá.
V islámském právu neexistuje žádná centrální autorita. Je to otevřený prostor pro mnoho různých směrů a protichůdných názorů. Působí zde celá řada právních autorit a všechny vydávají nejrůznější rozhodnutí a vytvářejí tak normativní obsah. Základ práva sice vychází z neměnnosti systému pravidel, který byl podle islámu seslán lidstvu skrze proroka Muhammada, nicméně vlastní právo se stále přizpůsobuje novým sociálním a ekonomickým podmínkám. To se děje skrze jurisprudenci, vydáváním takzvaných fatew, tedy právních názorů různých autorit, které jsou vždy odpovědí na nějakou skutečnou nebo hypotetickou otázku.
Příchod internetu měl na tento princip nějaký zásadní vliv?
Ano. S příchodem internetu se stalo, že v podstatě kdokoliv si může založit vlastní webovou stránku, která bude vydávat fatwy. Zatímco v klasickém systému jste se odpověď dozvěděli za několik měsíců třeba někde v novinách, na internetu ji dostanete během několik hodin nebo dokonce hned. A právě efekt tohoto fenoménu mě zaujal především v souvislosti s muslimskými menšinami v Evropě.
V čem je rozdíl oproti situaci v islámských zemích?
Ve většině těchto zemí existuje nějaká státem uznaná autorita, jejíž fatwy mají závaznou platnost. V Evropě nic takového není. Muslimské minority, které žijí ve státech s jiným právním řádem, než je ten islámský, utvářejí nejsilnější trh pro fatwy. Žijí často v prostředí naprosto odlišném od toho, které zná klasické islámské právo, takže zde vzniká spousta nových otázek a problémů. Tedy i otevřený trh pro islámské autority z celého světa.
Co rozhoduje o úspěchu těchto autorit?
Často charisma, popularita a samozřejmě přesvědčivost jejich fatew. Konkrétní vliv dané autority se ovšem těžko měří. Dokážeme jednoduše zhodnotit, jak a odkud je konkrétní webová stránka navštěvována. Kolik lidí se ale v normálním životě skutečně řídí danými fatwami, je složitější zjistit. Měřit kauzální vliv obsahu médií na lidské chování je problematické. Obecně ale pozorujeme jev, který popisujeme jako takzvanou „privatizaci“ islámu. Zvláště mladí muslimové v Evropě si selektivně vybírají, které fatwy a autority jsou pro ně legitimní a které ne. Každá skupina si tak vytváří své vlastní pojetí islámu a dochází k fragmentarizaci tradičních autorit. Neformální skupiny a jednotlivci kolonizovali kyberprostor dříve než oficiální autority a získali tak obrovský náskok. To se ovšem mění a oficiální autority dobývají mediální prostor zpět.
Zní to jako obecný trend, který je charakteristický pro celý vývoj internetu.
Samozřejmě. Hodně to souvisí s očekáváními, která zde byla, když internet vznikl. Předvídalo se, že dojde k nějaké dramatické změně ve společenských rozhodovacích procesech. Po několika letech vidíme, že tato představa selhala. Charakter internetu není nutně demokratizující. To platí i o vývoji internetu v islámském světě. Vidíme stále silnější korelaci mezi osobnostmi, které mají autoritu ve veřejném životě a v kyberprostoru. Struktury moci se přenášejí na internet.
