Návštěva CERNu byla opravdovým zážitkem

Přes třicet zájemců především z řad studentů a zaměstnanců Masarykovy univerzity využilo v půlce listopadu ojedinělou nabídku Spolku přírodovědců MU navštívit Evropskou laboratoř pro fyziku částic CERN – největší výzkumné centrum pro studium fyziky elementárních částic na světě.

CERN (z franc. Conseil Européen pour la recherche nucléaire) se rozkládá na hranicích mezi Francií a Švýcarskem západně od Ženevy. Laboratoř vznikla v roce 1954 dohodou dvanácti států. Česká republika se do sdružení začlenila v roce 1993. Díky tomuto členství mají i čeští vědci a studenti možnost podílet se na výzkumu na špičkovém pracovišti, kde je v současné době zaměstnáno přes sedm tisíc lidí. Stálých českých vědců najdeme v CERNu asi deset, nicméně desítky dalších, mezi nimi i studenti Masarykovy univerzity, každoročně přijíždějí na krátkodobé stáže.

„Návštěva CERNu nebyla žádnou nahodilou spolkovou aktivitou,“ říká Jaroslav Zůda, hlavní organizátor zájezdu. „Exkurzi jsme pečlivě plánovali, o termín 17. listopadu jsme žádali již v půlce února letošního roku,“ pokračuje Zůda a současně popisuje průběh zájezdu: „Vjezd do areálu nás poněkud překvapil – na první pohled nebylo vůbec patrné, že se tu odehrává výzkum na světové úrovni, přivítal nás mírně chátrající areál se spoustou probíhajících stavebních úprav. Ale po příchodu do první haly s jedním z urychlovačů bylo většině z nás jasno, že jsme tu správně.“

„Kromě historie jsme se dozvěděli několik zajímavostí o urychlovačích, které se zde nacházejí, například, že k urychlování částic dochází postupně – to znamená tehdy, než se částice dostanou do samotného LHC (Large Hadron Collider) nebo v dřívější verzi LEP (Large Electron Positron Collider), musí se předurychlit v jiných částech, nebo že délka toho největšího je 27 km. Zjistili jsme, že některé urychlovače jsou vlastně „zpomalovače“, protože pro některé experimenty (např. vytváření antivodíku, tj. atomu složeného z antiprotonu a pozitronu) jsou vhodné částice s nízkou energií, a tak se po vytvoření musejí zpomalit,“ popisuje Zůda. Detailně si všichni mohli prohlédnout jednotlivé části urychlovače a v další hale průběh testování jednotlivých částí LHC. Podívali se také na použité supravodiče a dozvěděli se několik informací o nutných podmínkách při provozu – například, že je třeba vychladit přibližně 40 tisíc tun kovu na teplotu tekutého helia (přibližně 4 K, tedy -269,16 °C).

Urychlovač samotný je složen z několika set dílů podobného vzhledu, nicméně dvojího provedení – s dipólovými a kvadrupólovými magnety, které je třeba správně propojit. Právě propojení dvou článků největšího urychlovače v době zkušebního provozu selhalo, a přestože měl být tento urychlovač během naší návštěvy již v provozu, nebylo tomu tak. „Největší urychlovač na světě jsme tedy neviděli, ale i tak jsme byli návštěvou CERNu, kde např. vznikl i internet, jak jej známe dnes, nadšeni, a v případě zájmu sem rádi podnikneme exkurzi znovu,“ hodnotí návštěvu Zůda.