Vážení členové akademické obce, milé kolegyně a kolegové,
milé studentky a studenti,
vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mi, abych Vás srdečně pozdravil u příležitosti zahájení akademického roku 2020/2021 a univerzitního svátku Dies Academicus. Je to můj první Dies během mého rektorského mandátu a bohužel Vás mohu oslovit jen online cestou, protože epidemiologická situace je dosti vážná a byli jsme nuceni zrušit všechny akademické ceremoniály. Věřím, že v příštím roce již ale situace bude příznivější. I z důvodů epidemiologické situace a nyní platného nouzového stavu vyhlášeného v České republice se budu ve svém projevu dominantně věnovat tomu, co se událo na Masarykově univerzitě za poslední rok a jak přistupujeme k epidemii Covidu-19.
Prvním rokem ve funkci rektora
Přiznám se, že když jsem se v září 2019 ujímal rektorského úřadu, nepomyslel jsem na to, že bychom mohli jako univerzita a jako společnost čelit něčemu takovému jako je koronavirová pandemie. Koronavirová krize byla skutečnou zatěžkávací zkouškou. A po první, jarní vlně nyní musíme čelit vlně druhé, která dále testuje naši rozvahu, odolnost, soudržnost, předvídavost a vůli. Ale věřím, že vše zvládneme stejně dobře, jako tomu bylo na jaře, a že k příštímu roku můžeme hledět s nadějí. A že z této bezprecedentní krize vyjdeme posíleni.
Co se týče jarní koronavirové vlny, chtěl bych říct, a to s velkým poděkováním všem zainteresovaným, že jsme ji jako univerzita zvládli, a to především díky velmi aktivnímu přístupu, díky předvídavosti, díky tomu, že jsme se snažili hledat rozumná a komplexní řešení. V řádu hodin a dnů jsme jako vedení univerzity podnikali nezbytné kroky: již počátkem března byl ustaven Krizový štáb MU, který začal neodkladně přijímat nutná opatření. Následně byl ustaven Krizový výbor MU, který se scházel na denní bázi a přijímal opatření týkající se základního chodu a provozu univerzity.
A sluší se připomenout, že již v březnu byla všechna rozhodnutí Krizového štábu a Krizového výboru přijímána jednak v souladu s vládními opatřeními – a často jim i předcházela – a zároveň s výhledem k dlouhodobější udržitelnosti těchto opatření a k zajištění fungování univerzity. Zároveň jsem osobně usiloval o to, aby studenti a zaměstnanci byli o přijímaných opatřeních informováni pravidelně a srozumitelně (např. mými informačními videi natáčenými v neděli) a aby naše rozhodování bylo předvídatelné. A o to se snažíme i nyní. A věřím, že se nám to opět daří. I když občas musíme překonávat překážky ze strany, odkud by to člověk v dané situaci asi nejméně čekal – tedy ze strany státních orgánů či úřadů.
Mé poděkování všem děkanům, všem ředitelům součástí univerzity, všem dalším řídícím pracovníkům, všem akademickým i neakademickým zaměstnancům a všem studentům, kteří se zapojili a zapojují do zvládání koronavirové krize, tedy míří nejen k oné první, jarní vlně epidemie, ale také k těmto dnům a týdnům, kdy naše univerzita opět prokazuje, že bezprecedentní situaci dokáže s rozvahou zvládat.
Unikátní dobrovolnické centrum
Speciálně bych chtěl vyzdvihnout zapojení naší univerzity do dobrovolnických aktivit, na které jsem obzvláště hrdý. Rád bych připomněl, že již na počátku jarní koronavirové krize začalo na naší univerzitě fungovat Krizové operační centrum, které bylo následně transformováno do Dobrovolnického centra Masarykovy univerzity. Tehdy se nám ve velmi krátké době podařilo vytvořit síť 4 600 dobrovolníků, díky které jsme pomohli vyřídit celkem 2 448 žádostí o pomoc, z toho 227 žádostí od institucí (kam bylo umístěno zhruba 1000 dobrovolníků; tato pomoc se týkala nemocnic – včetně pomoci při řešení následků kybernetického útoku na FN Brno, dětských domovů, domovů seniorů, krizových linek, městských částí, charit a dalších); a 2 221 žádostí od jednotlivců (zde se pomoc primárně týkala hlídání a doučování dětí, zajišťování nákupů, vyzvedávání léků, doručování roušek a dalšího). Na naší veřejné sbírce se v krátké době sešlo téměř 2, 5 milionu korun, díky čemuž jsme byli schopni financovat řadu dobrovolnických aktivit. A naše dobrovolnické centrum pomáhalo nejen v Brně a v Jihomoravském kraji, ale také na řadě dalších míst České republiky. A ukázali jsme, a věřím, že jsme v tomto do značné míry byli ostatním i vzorem, jaká v době krize je skutečná společenská odpovědnost a společenská role univerzity.
Naše dobrovolnické aktivity ovšem neustaly, ale pokračují dál, byť v omezeném rozsahu. Od srpna se na naše Dobrovolnické centrum opět začali obracet jednotlivci i instituce s žádostmi o pomoc, kterých dosud bylo několik desítek. A snažíme se dál pomáhat. A budeme pomáhat.
Dovolím si zde malou odbočku. Jsme první univerzita, která vyhlásila stipendijní pomoc běloruským studentům a akademikům. K dnešnímu dni evidujeme asi padesát žádostí ze strany studentů.
Univerzita se rozšířila o novou fakultu
V rámci rekapitulace uplynulého akademického roku bych ovšem nerad opomněl další klíčové události a milníky. A jedním z těch hlavních byl vznik nové fakulty – Farmaceutické fakulty Masarykovy univerzity. O vzniku, resp. přesunu Farmaceutické fakulty z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno na půdu naší univerzity jsem začal vyjednávat již krátce po svém nástupu do rektorského úřadu a jsem šťastný, že tento záměr nedokázala překazit ani koronavirová krize. Farmaceutická fakulta byla součástí naší univerzity již v letech 1952 až 1960 (kdy byla rozhodnutím stranických orgánů zrušena). Fakulta pak byla obnovena v roce 1991, tehdy jako součást někdejší Vysoké školy veterinární, dnešní Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.
Co se týče založení Farmaceutické fakulty na naší univerzitě, považuji to za významný strategický a rozvojový krok, jelikož farmaceutické vzdělání je dnes úzce provázáno se vzděláním medicínským a přírodovědným. Naše univerzita dokáže Farmaceutické fakultě nabídnout nejen zázemí fakultních nemocnic a těsný kontakt s pacienty, ale zároveň silné vědecko-výzkumné zázemí s výhledem dalšího rozvoje. A důležité zde je samozřejmě i propojení se společenskovědními a humanitními obory, třeba v oblasti etiky při výzkumu léčiv, farmakoekonomiky a dalších.
Rád bych nyní, s počátkem nového akademického roku, využil této příležitosti a oficiálně uvítal na naší univerzitě všechny nové kolegyně a kolegy a všechny studentky a studenty z Farmaceutické fakulty. Vítejte mezi námi! Farmaceutická fakulta se po dlouhých desetiletích vrátila „domů“, na Masarykovu univerzitu. Mám velkou radost!
Strategie pro další léta
Pokud bych měl nyní krátce pohovořit o dalších významných událostech uplynulého akademického roku, které byly a jsou klíčové pro další směřování a fungování univerzity, za velmi zásadní událost považuji projednávání rozpočtu, který se podařilo v akademickém senátu schválit velkou většinou hlasů. Pro rok 2020 univerzita hospodaří s celkovým rozpočtem ve výši téměř 8,9 miliardy korun, což je nárůst o 2,2 procenta (188 milionů korun) ve srovnání s rokem předchozím. A jedná se podle všeho o nejvyšší rozpočet v historii univerzity. A ve stínu koronavirové krize musím zvláště ocenit, že se jednání kolem rozpočtu opozdila jen minimálně.
Za další významnou událost z hlediska dalšího směřování univerzity považuji nové hodnocení vědy, resp. jeho navázání na rozpočet univerzity. Z mého pohledu je klíčové, že nový systém nahradí ten starý, který podporoval spíše kvantitu výsledků před jejich kvalitou. Indikátory pro vnitřní hodnocení vědeckých výstupů v rámci univerzity by měly být nastaveny tak, aby zlepšování na individuální rovině směřovalo ke zvyšování vědecké reputace celé univerzity.
Dalším klíčovým milníkem bylo projednávání a příprava Strategického záměru Masarykovy univerzity na léta 2021–2027. Jedná se o klíčový dokument, který stanoví hlavní priority v oblasti vzdělávání, výzkumu, společenské role univerzity a jejího infrastrukturního rozvoje. Další významnou aktivitou pak je příprava rozvojového strategického projektu Masarykovy univerzity. Tento projekt by měl akcentovat aktuální společenské výzvy a měl by spočívat v koncepci zaměřené na oblast farmacie, zdraví, biomedicíny, IT a digitalizace. V obecné rovině má směřovat k naplnění dlouhodobých infrastrukturních cílů a vytvářet předpoklady pro další rozvoj celé univerzity.
Pokud jde o uplynulý akademický rok, sluší se dále připomenout, že jsme si jako akademické společenství připomněli 30. výročí listopadu 1989 velmi důstojnou a vydařenou třídenní akcí Festival 30 let svobody. A u příležitosti 80. výročí listopadu 1939 jsme uspořádali pietní shromáždění naší akademické obce v Kounicových kolejích za účasti děkanů všech fakult, abychom tam uctili památku všech popravených, umučených a vězněných nejen z Masarykovy univerzity. A rovněž jsme si, také v listopadu, připomněli 100 let od zahájení výuky na naší univerzitě. Připomínání naší minulosti a reflexi klíčových dějinných okamžiků považuji za důležitou součást péče o naši kolektivní paměť a naši identitu. A v konečném důsledku za součást péče o naši svobodu.
V koronavirové krizi jsme obstáli
Během svého rektorského inauguračního projevu na počátku uplynulého akademického roku jsem se zmínil o významu dvou základních veličin, kterými se zabývám v rámci svého neurologického výzkumu; a které jsem označil za významné také z hlediska fungování instituce jako je univerzita: mluvil jsem o důležitosti pohybu a času. Řekl jsem tehdy, že každá moudrá instituce – v našem případě tedy univerzita – se musí pohybovat kupředu, musí předjímat následnou sekvenci událostí a měla by umožňovat dříve netušená propojení svých fakult a dalších pracovišť. A snažit se být jako celek dynamická, pohyblivá a kreativní. Dále pak jsem řekl, že čas bývá zásadní rozdílovou veličinou; tedy že nemůžeme vést nekonečné diskuze a odkládat rozhodnutí, čekat na nejpříhodnější dobu, která mnohokrát ani nenastane. A musíme se rozhodovat rychle, ideálně správně a s předvídavostí vůči návaznému sledu událostí.
Mám za to, že naše univerzita v uplynulém akademickém roce ve stínu koronavirové epidemie obstála a dokázala být institucí dynamickou, pohyblivou a kreativní. A zároveň institucí, která se dokázala rozhodovat včas a volit správná řešení. A i díky tomu jsme první koronavirovou vlnu skvěle zvládli – a věřím, že nejinak tomu bude i v právě počínajícím akademickém roce.
Ukázalo se a ukazuje, jak důležitá je spolupráce fakult mezi sebou, jak důležitý je odpovědný přístup každého jednotlivce, včetně studentů. I to, jak významná je sounáležitost s univerzitou. Tedy ochota a vůle uvažovat nikoliv v tom smyslu, co můžeme my získat od univerzity, ale co můžeme pro ni společně udělat.
Navzdory krizové situaci jsme v uplynulém akademickém roce – a to považuji za zásadní – neztratili ze zřetele dlouhodobou vizi pro naši univerzitu, důkladně jsme se věnovali a věnujeme přípravě strategických koncepčních materiálů a plánů, z nichž některé jsem již zmínil.
Myslím, že pro společenství, jakým je univerzita, zůstává stále platným imperativem nejen to, abychom jako akademická obec měli společnou vizi, ale abychom zároveň byli soudržní a jednotní v dnešním „tekutém“ světě, ve světě „fake news“. Abychom společně pečovali o akademické svobody, abychom dbali na akademickou integritu, abychom byli kritickou instancí ve společnosti a abychom dokázali být uvážlivým hlasem rozumu ve světě, kterému se toho často nedostává. Abychom zkrátka byli tím, čím má univerzita v tom nejhlubším smyslu být především – tedy společenstvím idejí, hodnot a ducha.
A myslím, že u příležitosti Dies Academicus a zahájení akademického roku není lepšího a hmatatelnějšího vyjádření tohoto ideálu, než je ocenění osobností, které tyto ideje, hodnoty a ducha reprezentují svým myšlením, svou prací a svým životem. Právě dnes oznámíme nové držitele Cen rektora v několika oblastech. A zároveň nové držitele medailí Masarykovy univerzity. Všem oceněným upřímně blahopřeji!
Buďme připraveni na nouzový režim i příští rok
Dovolte mi, abych Vám všem poděkoval za veškerou Vaši práci a Vaše nasazení pro Masarykovu univerzitu v akademickém roce 2019/2020. A za to, jakým způsobem se i díky Vám podařilo zvládnout – a daří zvládat – bezprecedentní koronavirovou krizi. Zároveň ale prosím buďme připraveni na eventualitu, že i letní semestr může probíhat v ne zcela standardním režimu, a že tedy možná i v příštím roce budeme nuceni jako univerzita fungovat v režimu nouzovém.
Jsem ale přesvědčen, že to společně zvládneme – tak, jako jsme to zvládli dosud. Přeji Vám, aby právě počínající akademický rok byl rokem úspěšným a aby se Vám všem dařilo jak v práci, tak v osobním životě.
A dovolte mi, abych své vystoupení uzavřel myšlenkou duchovního otce naší univerzity, T. G. Masaryka: „Člověk si musí najít svou cestu. Jestli ji opravdu hledá, najde ji velmi brzy. Potom se jí ale už musí držet, nebo zabloudí.“
Myslím, že jsme hledali – a společně hledáme. A že jsme společně nacházeli – a nacházíme.
A za to Vám všem děkuji.
Zůstaňte zdrávi!