S jakým tématem jste na konferenci vystoupil?
Můj příspěvek byl o nových ekonomických výzvách a současné globální finanční situaci – šlo mi ale převážně o sdílení našich názorů na situaci s dalšími odborníky.
Jak dlouho myslíte, že ekonomická krize potrvá?
Viděl bych to přinejmenším na tři čtyři kvartály, ale záleží hodně na tom, co se stane ve Spojených státech. Rozdíl v trvání bude také mezi USA a Evropou – protože v Americe takové podmínky na trhu nastaly dříve, předpokládá se, že tam také dříve skončí.
Dorazila už opravdová krize do Česka, a jak se podle vás projevuje?
Asi bych se zkusil vyhnout slovu krize, protože krizí je chudoba v Africe, kde lidé umírají hlady. V Česku jsou jisté známky ekonomických výzev, kterým musíme čelit třeba kvůli silné závislosti zdejší ekonomiky na automobilovém průmyslu – některé automobilky už přešly na čtyřdenní pracovní týdny a podobně je vidět problémy ve stavebnictví a bytové výstavbě. Developeři přicházejí o peníze, protože postavili domy, které nikdo nekupuje. Z takových věcí vzniká jisté napětí, které bude v důsledku znamenat, že mnoho společností bude zaměřovat své investice do úžeji vymezených oblastí namísto velkých projektů.
Že je jen v jejich vlastních rukou, co budou jednou dělat. Teorie, kterou se učíme ve škole, je fantastická, ale pokud je možnost jít na nějakou stáž, doporučil bych neváhat – člověk pocítí, jak chutná skutečný život, zjistí, co vlastně chce, konečně může uvést naučenou teorii do praxe a také zjistit, že jenom teorie nestačí, protože často jednoduše nefunguje. Dá to také člověku důležitou schopnost umět se přizpůsobovat změnám. Těch se člověk nesmí bát, naopak je musí vyhledávat. Nesmí být tvrdohlavý a začít si myslet, že je ten nejlepší. Když se studenti dokáží adaptovat a hledat příležitosti, můžou být čímkoliv.
Váš zaměstnavatel je strategickým partnerem ESF. Co podle vás přináší spolupráce univerzit se soukromým sektorem?
Když jsem byl na bakalářském stupni studia, účastnil jsem se soutěží, které byly založené na tom, že společnosti ze soukromého sektoru zadávaly studentům konkrétní práce – tedy úkoly typu: tohle chceme s takový rozpočtem a v takovém čase, vy navrhněte řešení a dostanete cenu. Takový model vidím jako oboustranně výhodnou cestu. Studenti mohou získat zkušenosti a udělat si představu o své budoucí kariéře, my zase získáme kvalitní studenty pro náš sektor a dostaneme se do kontaktu s akademickým pohledem na věc.