Studenti žurnalistiky píší své názory do Lidových novin

Mám titul z žurnalistiky a hledám práci. Tak s takovou větou čerstvý absolvent v médiích neuspěje. Stejně jako v mnoha jiných oborech, tak i po mladých novinářích se požaduje praxe. Jednu takovou možnost, aby ji získali, nyní dostali i studenti žurnalistiky z Fakulty sociálních studií. Každý měsíc píšou do Lidových novin reflexe jednotlivých dílů cyklu Kabinet Havel.

Příležitost je o to větší, že se jedná o texty názorové. K těm pustí mladé novináře jen málokde. Většinou platí, že kdo chce psát názor, musí už mít poměrně hodně zkušeností.

Celý projekt dostal na starost student třetího ročníku Stanislav Kamenský: „Oslovil mě vedoucí katedry mediálních studií a žurnalistiky Rudolf Burgr, jestli bych se o to nechtěl postarat, a já souhlasil. Líbilo se mi, že jde o studentský projekt, a všechno nechali víceméně na mně,“ říká.

Ještě než seriál debat v Divadle Husa na provázku začal, odstartoval výběr studentů, kteří texty do Lidových noviny tvoří. „Začínalo se od třeťáků, které jsem znal já nebo je pan Burgr oslovil mailem. Postupně se náš tým rozšiřoval i o studenty z jiných ročníků. Dnes má asi jedenáct lidí, ale pořád se můžou hlásit další,“ podotýká Kamenský.
Víc lidí je potřeba. Na každou debatu chodí šest studentů a ne všem večerní časy vyhovují. Jak bude stránka, která vychází vždy v pondělí po debatě v rubrice Horizont, vypadat, zadávají redaktoři z Lidových novin. „Nejdříve jsme zpracovávali tři čistě názorové texty na dva, dva a půl a čtyři tisíce znaků. Teď se formát změnil, takže píšeme jednu velkou reportáž na čtyři a půl tisíce znaků a dvě glosy na tisíc znaků,“ popisuje koordinátor projektu.

Jediné, co mu zatím schází, je hodnocení textů ze strany redaktorů Lidových novin. „V současné době nám od nich žádné nechodí. Na tom se snažím pracovat. Proto jsme se s vedoucím katedry domluvili, že články bude vybírat a hodnotit on spolu s šéfredaktorem Respektu Erikem Taberym, jenž u nás učil v předmětu blok expertů,“ zmiňuje Kamenský.

Chybějící reflexe. To je zatím jediné negativum, které studenti zapojení do projektu při jeho hodnocení zmiňují. „Hodně mi to vadilo, když mi vyšla reportáž. Psát reportáž z debaty není jednoduché a já vůbec nevěděla, jestli se jim to líbí nebo co bych případně měla vylepšit,“ vytýká tvůrcům projektu studentka třetího ročníku Tereza Režňáková.

Pro ni nejde o první zkušenost s médii. Názorové texty už psala i do jiného celostátního deníku a má za sebou už také povinnou tříměsíční praxi. „Nemám ambice, že bych se díky tomu mohla někde prosadit, vlastně si ani nejsem jistá, jestli se chci prací v médiích živit. Dělám to proto, že se mi líbí myšlenka Kabinetu Havel, a mám pocit, že mi osobnostně něco dává,“ míní Režňáková.

Její kolega Peter Fronček se na projekt studentských reflexí dívá trochu jinak: „Já jsem praxi zatím neabsolvoval, takže když vidím svůj text v novinách, mám z toho moc dobrý pocit. I když se mi víc líbil formát stránky, se kterým jsme začínali. Přijde mi hloupé psát reportáž z debaty,“ přidává svůj úhel pohledu.

Tereza mu oponuje: „Ono vlastně nejde o reportáž, ale o zápis debaty, kam ale autor může vložit svoje postřehy a čtenář má díky tomu pocit, jako by v divadle sám seděl. A pak lépe rozumí i glosám, které reportáž doplňují.“

Oba chtějí být součástí studentského týmu autorů článků pro Lidové noviny co nejdéle. „Je to přece jen úžasná příležitost potkat se se zajímavými lidmi. A když už nic jiného, tak minimálně hezký řádek v životopisu,“ pochvaluje si Peter Fronček.