Máte za sebou kvůli opatřením proti šíření covidu-19 měsíce online výuky. Jak se vlastně učí na dálku praktické výtvarné disciplíny?
Poměrně těžko, záleží na tom, jak si nastavíme priority a také o jaké skupině studentů mluvíme. Nemůžeme přece ztratit studenty prvního ročníku. Ti jsou doma, neznáme je, jejich zkušenosti jsou rozdílné a tvůrčí prostor většinou omezený velikostí pracovního stolu. Hodně jsem se snažil o osobní komunikaci, chtěl jsem zapnuté kamery, vnímal jejich prostředí a nabízel to svoje. Žádné skrýše a rozmazané pozadí. Neučil jsem jen z katedry, ale také z vlastního ateliéru a s vědomím, že hraju poněkud odlišnou roli, naše setkání byla spíš o ukázkách, širokém výběru zadání a reakcích na ně. Vlastně jsem si mohl dovolit něco, co na katedře nejde. Sundával jsem třeba ze stěn obrazy ze své sbírky, komentoval je, poukazoval na technologické postupy a zvláštnosti. Kamera ale neumí všechno, oboustranně jsou k dispozici pouze omezené informace. S účastí jsem byl spokojený, časová náročnost se projevila v nadstandardních individuálních konzultacích. Každý náš student je jedinečný, tvůrčí práce si zasluhuje i jedinečný komentář. Samozřejmě jsem toužil po osobním setkání a jejich práci v ateliéru, mám ale zajímavý pocit, že jsem získal možnost je lépe poznat. Třeba to bude k dobrému.
Kromě toho, že studenti prvních ročníků nepoznali fakultu, nepoznali pořádně ani jeden druhého...
Nedávno jsem byl ve svém kabinetu svědkem neuvěřitelné situace. Na konzultace za mnou přišly dvě studentky prvního ročníku, ukazují se jako šikovné malířky, a ony se tady, na konci druhého semestru svého studia, poprvé viděly osobně! Tak mám pro archiv katedry ve svém mobilu dojemné fotografie z prvního setkání dvou holek, které už mají za sebou pětinu studia. Je mi jich líto, rok je pro ně dlouhá doba...
Byla pro vás a vaše studenty výuka na dálku výhradně obdobím temna, nebo vám přece jen i něco přinesla?
Vždycky záleží na úhlu pohledu. Každý umělec pracuje s jistými omezeními a sám si je také nastavuje. Před svými studenty v této souvislosti často zmiňuji třeba zajímavou formulaci Schönberga, který podobně jako Stravinskij tvrdil, že čím větší omezení při volbě prostředků si dá, tím se cítí volněji při komponování. Tedy, že úplná svoboda vede k chaosu. Našim cílem je připravit kreativní a tvůrčí studenty, kteří se pokusí překonat překážky a dosáhnout svých cílů bez ohledu na daná omezení. Tak mohou být úspěšní. Za sebe mám pocit, že mi přineslo období pandemie naopak novou míru citlivosti a pozornosti v tvůrčím i osobním životě.
Jedním z nejznámějších výstavních míst MU je Galerie Pitevna v budově bývalé Lékařské fakulty na brněnském Komenského náměstí. Jaké akce tam připravujete na nejbližší dobu?
V Galerii Pitevna se už desátým rokem snažíme prezentovat současné umění na Masarykově univerzitě. Výstavní činnost realizujeme v návaznosti na semestr, přirozeně se snažíme, aby se příprava, instalace a navazující komentované prohlídky dotýkaly studia a vytvářely exkluzivní nabídku pro studenty a univerzitní veřejnost. Za podmínek umožňujících vstup veřejnosti do univerzitních budov počítáme se zahájením činnosti od začátku příštího semestru. V prvním termínu uspořádáme už rok připravenou výstavu Vladimíra Houdka. Tento skvělý malíř je svým dílem zastoupen ve sbírce Masarykovy univerzity, chceme jeho tvorbu přiblížit univerzitní veřejnosti.
Následovat bude výstava Petra Duba, který v současné době učí na Akademii výtvarných umění v Praze. Po jeho díle ve sbírkách zatím toužíme! Výstavní program máme připraven až do roku 2023, mimo jiné se můžeme těšit na Martina Skalického, skvělého malíře Argišta Alaverdyana a Pavlu Malinovou.
Ze strany Katedry výtvarné výchovy PdF MU také s Janou Nedomovou a Markétou Žáčkovou (FAVU) očekáváme pokračující spolupráci s brněnskou Strom Art Gallery, ve které chystáme na podzim prezentaci objektové tvorby skvělého slovenského autora Marka Kvetana.
Na co ještě z blízké budoucnosti se těšíte?
Mám velkou radost z chystané realizace projektu, na který myslím už patnáct let. Na místě vjezdu z ulice Ypsilantiho do areálu Pedagogické fakulty MU se momentálně připravuje podle návrhu architekta Palaščáka stavba krásné budovy výtvarných ateliérů naší katedry! V napojení na stávající prostory získáme učebnu nových médií, ateliér malby a ateliér prostorové tvorby. Moc rád bych touto cestou poděkoval vedení fakulty a všem kolegům za podporu projektu, snad vše zvládneme do poloviny roku 2023!
Masarykova univerzita má řadu výstavních míst. Které z nich je vaše nejoblíbenější?
Každý výstavní prostor, na jehož vzniku jsem se podílel, má svoje určení. To se týká všech galerií na Pedagogické fakultě MU, které dominantně slouží k prezentacím studentských prací. Samozřejmě za největší úspěch považuji vznik Galerie Pitevna a hlavně její následnou rekonstrukci do současné podoby s vnitřním průchodem, kvalitním osvětlením a bílou podlahou. Je výjimečná už jen tím, že je univerzitní. To do jisté míry určuje výstavní koncepci a velkou měrou také napomáhá komunikaci se špičkovými autory. To nejoblíbenější výstavní místo Masarykovy univerzity se teprve chystá. V plánech je vznik Galerie Masarykovy univerzity s tolik potřebným depozitem. Tento projekt by se stal přirozenou součástí stavby Archivu MU, vytvořil by skvělé zázemí pro vznik jedinečného mezifakultního pracoviště a naplnil dlouhodobé představy emeritního rektora Schmidta.
Rozhlížíte se po dalších místech v areálech MU, kde by ještě mohly být výstavní prostory?
Zrovna jsem jedno objevil! Přitom kolem něho chodím spoustu let, jen jsem o něm tak neuvažoval. Až při nedávné ranní instalaci nádherného díla Stanislava Kolíbala v Kampusu MU jsem stál ve vstupu a uvědomil si hodnotu oválného prostoru za výtahovou šachtou! Spíš v souvislosti s potřebou znovu vyčistit prostor, ve kterém jsou ke shlédnutí mimo jiné i díla Dalibora Chatrného. Je to obtížná práce přinášející jistá omezení. Jaká? Představte si kvalitu tvorby, která ustojí o patro výš nainstalovaného Kolíbala a Chatrného! Víc už není! V tomto případě výtahová šachta nic neskryje! Prostě pobočka Galerie Pitevna.
Jaká díla byste rád získal pro sbírky výtvarného umění MU?
Odpovědět se dá v několika úrovních. Kvalitní díla našich studentů a absolventů mají ve větší míře emocionální hodnotu a dokumentují historii pracoviště. Pokud si přijdete prohlédnout Sbírku CVIDOS, která je nainstalovaná v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, naleznete v ní autory, kteří vystudovali jak naši katedru, tak specializované vysoké umělecké školy, etablují se a jejich díla nabývají na hodnotě. Tak se chová i dílo skvělého učitele! To mě přivádí ke konkrétní odpovědi: Mým učitelem byl Petr Veselý, jeho špičková výstava je momentálně ke shlédnutí v brněnské Fait Gallery a Masarykova univerzita, na které učil, nemá jeho dílo ve svých sbírkách. Z jiného úhlu pohledu: Stejně jak konkrétní díla vyžadují s ohledem na svou kvalitu (intenzitu) konkrétní prostor, platí to v prostředí univerzity i naopak. Ve spojení díla a univerzity roste společná hodnota. Sbírky jsou o touze. Přál bych si víc investovat do děl autorů, které prezentujeme v Galerii Pitevna a ve Strom Art Gallery. Je to o hledání cesty, jedná se o dlouhodobou záležitost.
A něco konkrétního? Už dva roky hledáme na Pedagogické fakultě MU možnosti k získání rozměrného diptychu Pavla Hayeka do naší krásné kavárny v budově Poříčí 31. Je to vlastně listí plující po řece. Symbolizuje ten čas.
Na Masarykově univerzitě působíte řadu let. Máte pořád dost talentovaných studentů?
Máme hodně uchazečů. Letos se jich přihlásilo do bakalářského stupně studia tři sta na šedesát míst. To není úplně o talentu. Spíš o dispozicích, které lze rozvíjet, o roli katedry a o tom, jak dokážeme nastavit formy praktické výuky. Mimochodem, část uchazečů absolvovala střední odborné školy a důvod jejich zájmu je zrovna v možnosti tvořit! A další část je třeba právě talentovaná, ale považuje vlastní tvorbu jen za doplněk své snahy stát se učitelem. Vybraní studenti jsou pak schopni absolvovat nejen naši katedru, ale souběžně třeba magisterské studium na FAVU VUT. To je známka talentu, o kterém svědčí zejména kvalita našich praktických závěrečných prací.
Výtvarné umění zdobí většinu objektů Masarykovy univerzity. Kde se umístění soch, plastik či obrazů do budov a kolem nich podle vašeho názoru obzvlášť zdařilo?
Nádherný Kokolia v Malé zasedací místnosti RMU. Aleš Veselý v Kampusu je nářez, stejně jako Medek v budově CEITEC MU. Pro mě osobně třeba Lukáš Rittstein jak v budově na Komenského náměstí, tak v Kampusu MU. Také V. K. Novák, ten bohužel přišel o lepší umístění před vstupním prostorem kvůli přebytečné a nevhodně umístěné informační tabuli. Kintera zapůjčený ze Sbírky Marek, který se dostal nedávno pod podobný tlak informačního systému i uvnitř budovy. Jsem pyšný na Housera ve vstupním prostoru RMU, spolu s Honem se krásně snáší se Zoubkovou Zvídavostí. Helena Lukášová tamtéž. A nejkrásnější je již zmíněný Kolíbal s Chatrným. Jeho instalace mi byla ctí. Zrovna jsem prolistoval nové vydání knihy Radka Horáčka Sochařské Brno 1989-2019, tam lze nalézt doklad o jedinečnosti Sbírky Masarykovy univerzity.
V letošním roce jste za svoji práci obdržel Cenu rektora Masarykovy univerzity za významný umělecký počin. Co toto ocenění pro vás znamená?
Je mi samozřejmě ctí, že mohu být držitelem tohoto ocenění. Pro mě je to potvrzení správné cesty. Faktem ale zůstává, že nebýt dlouhodobé podpory řady mých kolegů, studentů a spousty autorů, nikdy bych ji nezískal.
Petr Kamenický absolvoval Pedagogickou fakultu MU. Od roku 1994 působí na Katedře výtvarné výchovy této fakulty. Dlouhodobě se věnoval výtvarným projektům, založil řadu výtvraných ateliérů pro SUZ MV ČR, ve spolupráci s partnerskými institucemi realizoval na pracovišti dlouhodobý projekt Speciální výtvarná výchova. Mimo vlastní tvorbu se věnuje zejména kurátorským aktivitám, instalaci výstrav a interiérovým realizacím. Je zakladatelem a kurátorem Galerie Pitevna, kurátorem Strom Art Gallery, zabývá se sbírkotvornou činností a pod názvem Schopen představ uskutečňuje dlouhodobý projekt prezentace umění na MU.