Okna vědy na MU dokořán?

O potřebě popularizovat vědu a seznamovat veřejnost s výsledky výzkumu a vývoje slýcháváme poměrně často, a určitě o významu takového počínání nikdo nepochybuje. V obecném měřítku je možné říct, že se tato aktivita děje, naše média čas od času přinášejí informace, co kde kdo vymyslel nebo vyvinul. Vznikají interaktivní centra, kde si návštěvníci bez rozdílu věku mohou osvětlit různé přírodní zákonitosti, konají se oborově zaměřené přednášky či besedy pro širokou veřejnost. Vědeckovýzkumné instituce pořádají dny otevřených dveří a příležitostně k popularizaci vědy přispívají i dalšími činnostmi, pokud se najdou prostředky a hlavně ochotní lidé. Nabízí se však otázka, zda je takto plošně pojatá popularizace vědy dostatečná, neřku-li správná, a zda by se na instituci typu a významu univerzity, jako je Masarykova, nemělo k předávání informací o vědeckých výstupech široké veřejnosti přistupovat i jinak.

Je nesporné, že MU disponuje širokou škálou oborů a vědeckých disciplín, které jsou pro veřejnost nesmírně atraktivní, což dokazují i rekordní počty uchazečů o studium. Nicméně v době konkurenčního boje o studenty není jisté, že se student v případě přijetí rozhodne nastoupit na MU a ne někam jinam. K rozhodnutí, zda studovat na MU, může sice přispět tradice, moderní technologie a dobré zázemí, ale nejdůležitější je celkový dojem z toho, jak je škola „sexy“. To neznamená nic jiného, než jak se univerzita, potažmo každá její součást, dokáže zviditelnit a „prodat“. Máme fakulty, které to dělají dobře, ale jsou takové, které prezentaci sebe sama považují za okrajovou, případně ji přenechávají jednotlivým oddělením – ta však nemohou mít sílu a potenciál celku.

V době, kdy se vysoké školy stále více snaží získávat finanční prostředky od sponzorů, ale také z řad svých absolventů, a kdy je nezbytné udržovat prestiž u veřejných a jiných činitelů, je nesmírně důležitá celková image univerzity, kterou zajišťuje rektorát. Neméně důležitá je však právě image jednotlivých částí univerzity. To jsou jednotky, které přitahují nové zájemce o studium, vědu a výzkum, ale také jednotky, na které se zpětně ohlížejí i jejich absolventi. A jak jinak „prodat“ sebe sama, než pěkně zabaleným a dobře medializovaným popularizačním balíčkem toho, co dělá fakultu fakultou? Právě ve způsobu přesvědčování o kvalitě poskytovaného vzdělávání a realizovaném výzkumu mají tradiční univerzity včetně MU velké rezervy.

Domnívám se, že by mělo být samozřejmostí nebo přímo povinností každého vědce nejen umět srozumitelně seznámit širokou veřejnost se svým vědním oborem a jeho výstupy, ale cíleně a pravidelně to také vlastním přičiněním dělat. Respektive by mělo být v zájmu každé fakulty podmínky pro takové aktivity svých vědců vytvářet a popularizaci vědy vyčlenit patřičný prostor. Považuji to za nezbytný krok, kterým lze opravdu přesvědčit širokou veřejnost o kvalitě a síle, kterou každá z fakult MU bezesporu má.