Ministři EU: vzdělání má v době krize klíčový význam

Důraz na autonomii a diverzitu v terciárním vzdělávání a podpora vzdělávání v době krize byly hlavními body projevu rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy. Projev přednesl jako jediný zástupce české akademické sféry u příležitosti neformálního zasedání ministrů pro vzdělávání 23. března v Praze. České předsednictví pak v závěru setkání představilo osm cílů, které shrnovaly diskuze zasedání a díky nimž by se mělo dosáhnout významných investic do vzdělávání.

Rektor Fiala ve svém projevu nejprve shrnul hlavní změny, kterými prošly evropské univerzity v posledních dvaceti letech. Mezi ně zařadil výrazné navýšení počtu studentů, který například v České republice narostl téměř osminásobně. Podle rektora jsme tak dosáhli stavu, kdy terciární vzdělání už není jen elitní záležitostí, ale nachází se dokonce na hranici mezi masovým a univerzálním systémem. Vysoké školy se také staly průkopníky principů boloňského procesu, Masarykova univerzita jako první v republice začala jeho principy zavádět přímo do praxe.

Současně s velkými změnami v úkolech terciárního vzdělávání nastala také změna ve fungování univerzit. „Metody centrálního státního řízení a plánování terciárního vzdělávání byly rychle nahrazovány principy autonomie vzdělávacích institucí a omezením role státu, který postupně předal vysokým školám pravomoci a odpovědnost za jednotlivé činnosti, ale ponechal si výkon veřejné kontroly nad jejich výsledky,“ uvedl rektor Fiala. Problematickou částí zůstává stále oblast spolupráce vysokých škol a praxe. Ve shodě s britským sociologem Fullerem rektor uvedl, že univerzity se nemohou jen přizpůsobovat požadavkům praxe a stávat se tak „továrnami na diplomy“. Nejdůležitějším kritériem kvality vysoké školy pak tedy nemůže být okamžitý prospěch, který přináší svým klientům. Univerzity by se měly spíše snažit blížit ideálnímu propojení výuky a výzkumu.

V závěru Fiala představil předpoklady, za nichž vzdělávací instituce a systém terciárního vzdělávání mohou skutečně přispívat k ekonomickému a sociálnímu rozvoji Evropy. Poté, co se univerzity adaptovaly na nové podmínky a funkce, je na politických reprezentacích jednotlivých států, aby vytvořily stimulující legislativní, ekonomické a politické prostředí, potřebné k dalšímu rozvoji univerzit a posilování jejich autonomie a diverzity. „Státy Evropské unie by si měly být i v dnešní složité situaci vědomy toho, že investice do vzdělání má nejvyšší návratnost a že je to také dobrá investice pro období krize. Investice do výzkumu a vzdělávání se vyznačují mimo jiné tím, že jejich výsledky se přenášejí a přetrvávají po generace. Proto právě v dobách ekonomické krize, kdy užitečnost mnohých investic může být pochybná a nejistá, představuje vzdělávání dobrou volbu pro evropské vlády – a úspěch každého členského státu v této oblasti bude společným prospěchem celé Evropy,“ uzavřel rektor.