Razantní kroky ke zlepšení pracovních a platových podmínek zdravotních sester hodlá podniknout ministerstvo zdravotnictví. Česká republika se totiž dlouhodobě potýká s jejich nedostatkem. Tento stav má podle odborníků různé příčiny. Vedle nízkého finančního ohodnocení mezi ně patří také vysoká odpovědnost a náročnost práce nebo nejasné vymezení kompetencí tohoto povolání v rámci zdravotnického týmu.
„Situace je ale v současnosti velmi složitá, jednou z příčin je také příliš dlouhé, duplicitní vzdělávání na vysokých a vyšších odborných školách, které zbytečně zatěžuje státní rozpočet,“ říká přednostka katedry ošetřovatelství Lékařské fakulty MU doc. Miroslava Kyasová.
Na ministerstvu zdravotnictví leží vaše důvodová zpráva k legislativní změně, která by vzdělávání zdravotních sester ponechala pouze v kompetenci lékařských fakult. Proč je současnou situaci třeba měnit?
Systém vzdělávání sester, který začal platit v roce 2004 není dobře nastaven, protože dochází k dualismu. Stejný výstup je totiž předepsán po absolvování vyšší zdravotnické školy a stejný pak z bakalářského studia ošetřovatelství na vysoké škole. Nastává tak stav, kdy absolventky vyšších odborných škol chtějí získat ještě bakalářské vzdělání, proto přicházejí k nám. Vnitřní předpisy vysokých škol ale neumožňují uznání takového předchozího vzdělání. Absolventky VOŠ pak do určité míry vzdělání opakují, studují šest let, tím se jejich vzdělání zbytečně protahuje a stává se tak nákladným pro celou společnost. Je také jednou z příčin nedostatku sester, protože zdravotní sestry zůstávají déle ve škole, místo aby již působily v praxi.
„Náš obor je podfinancován, má například nejnižší koeficient pro vzdělávání ze všech nelékařských oborů, přitom zdravotní sestry mají nejvýznamnější a nezastupitelné místo v systému nelékařských pracovníků,“ říká doc. Kyasová, vedoucí katedry ošetřovatelství LF MU. Foto: Petra Nováková.
Řešením je tedy ponechat vzdělávání jen na vysokých školách?
Ano, vyšší odborné školy měly své opodstatnění zejména v porevolučním období, u některých oborů snad i teď. Těžko také obecně posoudit jejich úroveň. Zajistit kvalitní vysokoškolské vzdělání pro sestru je potřebné. A to my díky přísnému systému udělování akreditací umíme.
Jste pak ale schopni uspokojit vyšší počet zájemců o studium na fakultě, který by přišel se zrušením vzdělávání sester na vyšších odborných školách?
Zde musí dojít ke vzájemné dohodě ministerstev školství a zdravotnictví a sladění legislativy. V současné době kvůli ministerstvu školství nemáme možnost z finančních důvodů navýšit počet studentů. Náš obor je podfinancován, má například nejnižší koeficient pro vzdělávání ze všech nelékařských oborů, přitom zdravotní sestry mají nejvýznamnější a nezastupitelné místo v systému nelékařských pracovníků.
Vzdělávání je tedy jedna věc. Dalším problémem nedostatku kvalifikovaných sester jsou špatné platové podmínky.
Klinická praxe doposud vysokoškolsky vzdělanou sestru neohodnotila. Dokud k tomuto nedojde, nelze předpokládat, že sestry v oboru zůstanou. Otázkou je, jakým způsobem vše vyřeší nová legislativa. Ministerstvo oznámilo od července navyšování platů zdravotních sester (aktuální informace ministerstvo do uzávěrky redakci nedodalo – pozn. red.), uvidíme, jak pak bude vypadat reálná situace, zda například nedojde ke snížení mimotarifních složek, jako jsou různé příplatky a podobně. Nejde však jen o zvýšení mezd, ale například o zřízení benefitů nebo snížení finančního zatížení, které sestrám vzniká kvůli poplatkům za registraci a celoživotní vzdělávání, které mají povinné. Dalším řešením by bylo zavést zkrácené úvazky, protože v tomto povolání je většina žen a ty se často starají o své děti na rodičovské dovolené, takže nemohou pracovat na plný úvazek, a proto z oboru odcházejí. Tento systém by ale bylo třeba systematicky propracovat – z krátkých úvazků mají vrchní sestry strach, protože se jim pak obtížně zajišťují služby. Přitom naše sestry jsou ve srovnání se zahraničím velmi schopné, dostávají velmi kvalitní vzdělání. Nešťastně nízká je ale prestiž ošetřovatelského povolání.
Na květnovém SestraFestu zdravotní sestry představovaly svou práci široké veřejnosti. Foto: Martin Kopáček.
Povolání zdravotní sestry je vnímáno spíše jako typické pro ženu. Je i v oblasti zdravotních sester volání po větším počtu mužů jako například ve školství?
Vidíte, sama jste použila slovo zdravotní sestra i pro muže. Čeština zatím nenalezla pro muže v roli všeobecné sestry jazykový ekvivalent. To je samozřejmě spíše zajímavost. Hlavním problémem jsou, jak jsem uvedla, finance. Přitom muže bychom v oboru opravdu potřebovali. V západní Evropě je v našem oboru daleko více mužů a nejde jen o pozice, kde je třeba fyzická síla. V Nizozemsku jsem se setkala například s tím, že na oddělení patologických novorozenců byli na jedné ze směn pouze muži a zajišťovali zde veškerou ošetřovatelskou péči. Je zde i více chlapců ve studijních programech. To je ale spíše otázka západní Evropy, například v severní Evropě je to podobné jako u nás.
Podílela jste se také na přípravě podkladů pro novelu vyhlášky 424, která mění kompetence zdravotní sestry. Co je jejím úkolem?
Dát jednoznačné kompetence a ty dodržovat. Dnes dochází k situaci, že sestra často dělá činnosti, které už by měl vykonávat lékař. Provádí činnosti také za ošetřovatelku, která by měla participovat na základní ošetřovatelské péči, jako je hygiena, úprava lůžka, doprovod na některá vyšetření. Vykonává činnosti zdravotnického asistenta či sanitářů. Úkolem je tedy rozdiferencovat činnosti, aby je zastávali jedinci s příslušným vzděláním, a získat pro tuto práci dostatek lidí. Pro ně by stačilo speciální, krátkodobější vzdělávání v akreditovaných kurzech, které už nemusejí zajišťovat jen vysoké školy.
Dnes se čím dál více zdůrazňuje také oblast komunikace s pacienty. S ní úzce souvisí předmět multikulturní ošetřovatelství. V čem konkrétně spočívá jeho podstata?
Jde o novější záležitost. Vzhledem k tomu, že se otevřely hranice a našimi klienty se stávají i lidé jiných národností, sestry by měly být připraveny právě na nuance, zvláštnosti, které přináší ošetřovatelská péče o tyto jedince. Například romské etnikum má jinou citlivost na bolest, muslimské například zvláštnosti týkající se stravování, má svá specifika v dodržování určitých náboženských rituálů. Odlišnosti jsou například v otázce porodu, péče o novorozence, přerušení těhotenství, péči o umírající, o zemřelé tělo, v situacích, kdy může ošetřovat muž ženu, lékařka muže. Zkrátka budoucí sestry se v předmětu dozvědí, co je přijatelné, co není, tak, aby z toho nebyly překvapené, aby tomu zbytečně nebránily, ale aby naopak vytvořily pacientovi dobré podmínky. Pokud sestra zjistí, že má v péči pacienta z etnika se zvláštnostmi například ve stravování, ví, že má kontaktovat dietní sestru, aby byla připravena strava v souladu s těmi požadavky. Na tato témata máme zpracovanou i řadu bakalářských prací vycházejících z praktických zkušeností.
Sama jste pracovala jako dětská sestra, co vám osobně toto povolání nejvíce dalo?
Zdravotní sestrou jsem chtěla být od dětství, takže těch věcí bylo více. Nejradostnější pro mě ale byl asi úsměv dítěte, což je u dětí velmi brzy poté, kdy odezní například vysoká teplota. Dnes mi kontakt s klinickou praxí i díky němu trochu chybí. V manažerské práci, které v současnosti dělám jako přednostka asi většinu, mě ale zase nabíjí kontakt s kolegy na katedře a také to, že v nemocnicích pozitivně hodnotí výsledky našeho vzdělávacího procesu. Snažím se stále udržovat kontakt i s managementem nemocnic a sestrami a získávat od nich zpětnou vazbu o našich absolventech a požadavcích.
