Jaký je kontext vzniku zámeckých divadel?
Jejich vznik je úzce spjatý s divadlem dvorským, které původně pocházelo z prostředí italského panovnického dvora 15. století. Panovnické rody se předháněly v nádheře a vynalézání nových divadelních zážitků. Od konce 16. století se dvorské divadlo rozšiřovalo do dalších evropských zemí a sloužilo především jako prostředek reprezentace. Čeští a moravští šlechtici zpočátku poznávali tuto oblast barokního divadla prostřednictvím Vídně. Rozvoj zámeckých divadel na našem území lze zaznamenat v poslední třetině 18. a v první polovině 19. století. První doklad o existenci takové samostatné divadelní budovy u nás je raně barokní divadlo na zámku v Mikulově – dnes již neexistující –, které svým účelům sloužilo až do roku 1719, kdy v důsledku požáru zámku zaniklo.
Jaké typy historických pramenů tvoří podklady pro váš výzkum?
Jedná se zejména o staré rukopisy, z nichž většina je uložena v liechtensteinských sbírkách ve Vídni. Nejčastěji se jedná o korespondenci hospodářského rady s řediteli hereckých společností. Významnými dokumenty jsou originály žádostí profesionálních společností o působení v liechtensteinských službách, opatřeny soupisy repertoárů. Součástí fondů jsou též různé inventáře a účty k jednotlivým výdajům souvisejícím s divadelním děním. Na našem území je většina archiválií, spjatých s divadly rodu Liechtensteinů, uložena v Moravském zemském archivu v Brně.
V jakém stavu se budovy zámeckých divadel nachází v současnosti?
Jelikož se během ročního výzkumu ukázalo, že ve většině zámeckých rezidencích se divadelní aktivity odehrávaly spíše v sálech adaptovatelných pro konkrétní událost na divadelní – například sály taneční či rytířské –, zůstává o to větším fenoménem divadlo ve Valticích, vystavěné dvorním architektem Karlem Rudzinským a opatřené dekoracemi Josefa Platzera. O to tragičtěji pak působí osud této budovy. Poté, co zde byla ukončena divadelní činnost, zvažovalo se přebudovat prostory na kinosál. V šedesátých letech 20. století však došlo k mnohem závažnějšímu rozhodnutí – bylo zcela zlikvidováno vnitřní vybavení budovy, v místě někdejší lóže vrchnosti byl vybourán vjezd a celá místnost sloužila jako garáž pro traktory. V osmdesátých letech došlo k rekonstrukci budovy na víceúčelové kulturní zařízení a v devadesátých letech pak na diskotéku. Mezi nejhrubější zásahy patří vybetonování budovy a nový ocelový krov. V dnešní době sice vznikl projekt na rekonstrukci divadla, ale jeho realizace je silně determinována finančními náklady.
Vědecký zájem této Jitky Šťávové se soustřeďuje na problematiku barokních divadel. Foto: Martin Kopáček.
Veškeré divadelní aktivity spjaté s rodem Liechtensteinů vycházely z divadla ve Valticích. Sem byly každoročně najímány profesionální herecké společnosti, přičemž doba jejich působení ve Valticích byla zpočátku uzpůsobena dle doby, kdy se na zámku zdržovala vrchnost, později ustálena na tři měsíce v roce, od září do listopadu, v době tradičních podzimních honů. Představení se mohli účastnit též obyvatelé z okolí Valtic, kteří měli v prvních letech existence divadla vstup zdarma. Celý provoz divadla byl důkladně promyšlený, o čemž svědčí nejenom organizační stránka najímání a financování profesionálních hereckých společností, ale též dochované rukopisy „Divadelního řádu“ a „Norem chování pro členy knížecího dvorního divadla ve Valticích“, které neopominuly ani takové záležitosti jako sankce za pozdní příchody, neznalost textu nebo přítomnost pánů v dámských šatnách.
Lze v současnosti na některém zámku navštívit představení inscenované podle dobové praxe?
V devadesátých letech 20. století se realizoval Festival Valtice, který měl obnovit barokní slavnosti. Festival se konával každoročně pravidelně v letních měsících až do roku 2000. Po roce 2000 proběhl ještě třikrát, pak se ocitl ve finančních potížích. Nezbývá než pozvat všechny zájemce do jiných významných center české barokní divadelní kultury, například na barokní festival v Českém Krumlově nebo na festival do Kuksu (Theatrum Kuks).