Od svých třiadvaceti let žije Violeta Osouchová v Česku, ale původně pochází z Bulharska. Do České republiky se přestěhovala za svým manželem, se kterým se poznala na horách v Bulharsku. Od té doby se pro ni tahle země stala druhým domovem a jen stěží si umí představit, že by žila někde jinde.
Na CZS MU pracuje přes 20 let, posledních osm let vedla oddělení pro strategii a mezinárodní marketing a aktivity aliance EDUC na MU, v minulosti byla také hlavní koordinátorkou mimoevropského programu Erasmus Mundus. Nově řídí celé Centrum zahraniční spolupráce MU, jehož cílem je, aby Masarykova univerzita byla ještě mezinárodnější.
Na CZS pracujete téměř od jeho vzniku. Za tu dobu do zahraničí vyjelo přes 19 tisíc studentů a více než 12 tisíc jich do Brna přijelo na výměnný pobyt. Jak se na tato čísla díváte?
Je to až neuvěřitelné. Právem bychom na sebe měli být hrdí, protože skok, který jsme za 20 let udělali, je obrovský. Ještě si vzpomínám na dobu, když na MU přijížděli první zahraniční studenti, všechny jsme je znali křestním jménem a byli jsme jako rodina. Dneska už se všichni nevlezou do Scaly a musíme dělat dvě skupinky, abychom je všechny mohli přivítat. Těžko se tomu věří, jak se to všechno během pár let proměnilo.
A to se netýká jen zahraničních studentů, ale i našich studentů, které posíláme na studijní pobyty do celého světa. Možnosti, kam všude se dá díky MU vyjet, jsou neskutečné. Já s oblibou říkám, že se na CZS snažíme zmenšit studentům svět, protože jen málokterá univerzita může studentům nabídnout studium na stovkách univerzit v Evropě a zároveň i na univerzitách v Kanadě, USA nebo Novém Zélandu nebo v tak exotických destinacích, jako jsou Filipíny, Fidži, Papua Nová Guinea nebo Kuba. Vyjet se dá vlastně kamkoliv a všechno je na dosah, stačí se přihlásit, sednout na letadlo a odjet. Hlavní je chtít.
V mezinárodním prostředí se pohybujete už dlouho. Kolik jste navštívila univerzit a jaké vám nejvíce utkvěly v hlavě?
Přesné číslo nevím, ale budou to stovky univerzit. Mám navštívených spíše víc univerzit mimo Evropu než v Evropě, protože jsem dlouho měla na starosti mimoevropský výměnný program Erasmus Mundus, kde jsme koordinovali 42 projektů. To byl třetí největší počet v Evropě, a i díky tomu jsme byli v zahraničí hodně vidět. Práce na takových projektech mě strašně bavila, protože naším hlavním úkolem bylo spolupracovat s rozvojovými zeměmi a pomáhat jim se zlepšovat, což byla velmi smysluplná práce. Ale bylo to dost náročné, neustále jsme pracovali, jak jsme byli zapálení do všech projektů. To vlastně ani nebyla práce, ale životní styl – to prostě nešlo vypnout večer počítač a přestat pracovat, když v Chile zrovna začínalo ráno.
Ale všechna ta námaha stála za to, protože zahraniční studenti byli tak neskutečně vděční, že dostali šanci studovat v Evropě. Mnohým to doslova změnilo život. S řadou z nich jsem dodnes v kontaktu a je to pro mě radost pozorovat, kam se s postupem času díky studiu v zahraničí dopracovali. Zvlášť když jsem na vlastní oči viděla, z jakého prostředí do Evropy přišli a na jakých univerzitách studovali.
Některé univerzity, které jsem navštívila, jsou úplně jiný svět. Třeba na univerzitě na Filipínách jsem měla pocit, že jsem se vrátila o sto let do minulosti – v kampusu neměli ani teplou vodu a dešťovou vodu odchytávali do sudů a pak ji pili, bez jakékoliv čističky vody. Ale i tak to bylo úžasné vidět, jak jsou tam lidé otevření a úžasní a žijí pospolu. Tam se vždycky ráda vracím. Taky se mi moc líbila univerzita v Bhútánu, která je postavená v tradičním královském stylu, a zaměstnanci tam musí chodit oblečení v místních krojích. Tam jsem si cítila tak o tři sta let zpátky v čase, ale jako v pohádce. Velkým zážitkem pro mě byla i návštěva gambijské univerzity, kde mají úplně jinou kulturu i pracovní tempo. Nejvíc mě ale fascinovalo, že uvnitř univerzity ležící uprostřed pouště bylo velmi příjemně, i když venku bylo 50 stupňů. A tak bych mohla pokračovat dál a dál.
Jaké jsou podle vás největší úspěchy MU v oblasti internacionalizace?
Že nás znají po celém světě, a že když se řekne Masarykova univerzita, velké části světa naše jméno něco říká. Za to vděčíme nejen velkému množství zahraničních absolventů z řad výměnných studentů a samoplátců, ale také dalším aktivitám a projektům, na kterých spolupracujeme s univerzitami po celém světě.
Když se díváme na problémy okolo nás, můžeme mít pocit, že nejsme tak dobří, a že nám něco chybí, ale čím víc se pohybuju mezi zahraničním partnery, tím víc vidím, že jsme ve spoustě agend až o deset let napřed před ostatními. A to nejen v budování infrastruktury a digitálního zázemí, ale třeba i v internacionalizaci. V roce 2012 jsme dokonce za inovativní přístup k internacionalizaci získali jako první v Evropě cenu od Evropské asociace pro mezinárodní vzdělávání (EAIE).
Velkým úspěchem v evropském kontextu je nepochybně i naše členství v alianci EDUC, která je součástí sítě evropských univerzit financovaných Evropskou unií. A nesmím zapomenout ani na náš každoroční vzdělávací MUST Week pro zahraniční zaměstnance, který obsahem i formou patří na špičku Evropy. Ani Porto nedělá tolik běhů jako my. Vynikáme také v digitalizaci Erasmu, v té jsme premianti v Česku i Evropě. Věříme, že i díky digitalizaci Erasmu se zahraniční výjezdy stanou přirozenou součástí studia na MU, a že každý student alespoň jednou vyjede do zahraničí.
A pak jsou takové menší úspěchy, ze kterých mám ale také velkou radost. Třeba v době pandemie mě mile překvapil velký zájem o virtuální letní školy. Také se nám podařilo otevřít nový stipendijní program pro zahraniční studenty nastupující do prvních ročníků, takzvaná stipendia pro newcomers, o která je obrovský zájem. A také jsme rozjeli spolupráci se zahraničními ambasadory, od které si hodně slibujeme.
Jaké výzvy v internacionalizaci čekají Masarykovu univerzitu v následujících letech?
Chceme rozvíjet spolupráci hlavně s TOP 300 univerzitami světa, kam chceme vysílat více našich studentů i akademiků. Velkým tématem pro nás budou i virtuální mobility studentů a takzvané blended mobility kombinující virtuální a krátkodobou fyzickou výuku, které bude možné financovat z nového programu Erasmus+. A samozřejmě se bude pokračovat v digitalizaci programu Erasmus, to je dlouholetý proces. Co se týče dalších výměnných programů, tam bude velkou výzvou snižování financí od MŠMT, ze kterých financujeme všechny programy kromě Erasmu. To bude velký oříšek.
Další velkou výzvou bude otevírání nových cizojazyčných programů, teď se například připravuje bakalářský program Liberal Arts and Sciences vyučovaný několika fakultami MU. A brzy věřím přibydou další nové bakalářské programy, o ty je na zahraničních veletrzích největší zájem. Snad se nám také brzy podaří získat první Erasmus Mundus Master Degree program, což je prestižní grantové schéma Evropské unie určené k otevření navazujícího magisterského programu vyučovaného ve spolupráci se zahraničními univerzitami, po jehož dokončení získají studenti dva a více diplomů. Otevřít takový program by rozhodně zvýšilo naši atraktivitu mezi zahraničními uchazeči.
Velmi pravděpodobně MU také čeká druhá fáze EDUCu, který nám už teď otevřel spoustu nových možností a posunul nás zase o kousek dál. S novým programovým obdobím se můžeme těšit na řadu změn i na nová témata – na evropských univerzitách se teď například hodně diskutuje téma European Degree a takzvaných microcredentials, o kterých věřím budeme slyšet čím dál víc.
A poslední věc, na kterou se ale já osobně velmi těším, bude rozvoj spolupráce s krajany a také se zahraničními absolventy, pro které jsme už jednou při oslavách MUNI100 chystali velký absolventský sraz v Brně. A na začátku září plánujeme další absolventský sraz v Brně.
Mluvila jste o zahraničních studentech, kterým studijní pobyt v Česku změnil život, vy sama jste přitom také cizinka. Jak se vám v Česku žije? A jak byste charakterizovala Čechy?
Česko mám hrozně ráda a už bych si nedovedla představit žít kdekoliv jinde na světě. Je to můj druhý domov, i když je tu trošku jiná kultura a lidé mají jinou povahu i humor. Češi jsou uzavřenější než Bulhaři, ale jakmile je víc poznáte, zjistíte, že zase tak uzavření nejsou. Ale musíte si zvyknout, že si pořád na všechno stěžují. I když k tomu často ani nemají pádný důvod.
Přitom Česko je skvělé místo, kde žít. Já si třeba nejvíc cením toho, že se tu člověk může na všechno spolehnout, třeba na MHD, které jezdí na čas, nebo na skvělé zdravotnictví i školství, obojí je přitom pro všechny zdarma, což cizinci vždycky obdivují. Všechno tu má řád a funguje tak, jak má. A toho bychom si měli vážit, tohle na řadě míst světa není vůbec samozřejmé.