Po bok nositelů čestné vědecké hodnosti Masarykovy univerzity se ve čtvrtek 13. října v aule právnické fakulty zařadil také Michael Beckerman. Od roku 2003 je profesorem hudební vědy a vedoucím hudebního oddělení na newyorské univerzitě a v letech 2010–12 byl viceprezidentem americké muzikologické společnosti.
Jeho celoživotní zaujetí pro českou kulturu přineslo inspirující průhledy do díla Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka či Bohuslava Martinů. V posledních letech se věnuje hudební kultuře terezínského ghetta, se zaměřením na autorský význam Gideona Kleina a Pavla Haase. Stál u několika projektů zkoumajících limity hudebního vyjádření v mezních podmínkách koncentračních táborů. Stál také u zrodu organizace OREL, jež oživuje odkaz hudebníků pronásledovaných v období nacismu. Aktivně se podílí na činnosti Institutu terezínských skladatelů.
Brno velmi dobře znáte. Těšíte se na město a na návštěvu Masarykovy univerzity?
Koncem sedmdesátých let jsem žil s manželkou v Brně a studoval jsem u některých skvělých vědců na Masarykově univerzitě, tehdejší UJEP. Na město mám tolik živých vzpomínek - od vypití své první sklenky burčáku na podzimních Janáčkových slavnostech, přes bujaré večery v místních vinných sklípcích, po popíjení piva pod portrétem Janáčka, který visel ve Stopkově pivnici, až po vzrušující vědecké konference a koncerty. Brno a jeho obyvatele jsem měl vždycky rád, ale musím říct, že to v té době bylo v některých ohledech drsné a škaredé město. Dnes naopak vidím město krásné a zajímavé, při každé návštěvě objevím něco nového. Vzhledem k vřelým a trvalým vztahům, které mám s kolegy na Masarykově po mnoho let, je mi vždy potěšením se na univerzitu vracet. Očekávám, že objevím pro mě nová oficiální místa, kde se konají obřady, který mě čeká.
Co dalšího nového chcete v Brně zažít nebo navštívit?
Jsem přihlášený k samostatnému vystoupení na konferenci na začátku týdne, takže se obávám, že nebudu mít tolik příležitostí k prohlídkám města jako obvykle. Ale, nikdy jsem neměl možnost prozkoumat okolí augustiniánského kláštera a moc rád bych to udělal. Bylo to tak živé a originální intelektuální a kulturní centrum, jak víme, po určitou dobu domovem jak Janáčka, tak Gregora Mendela a mnoha dalších. Chci si své dny v Brně užít a chci také prozkoumat něco nového a poznat nové lidi.
Čím se v současné době ve svém oboru zabýváte?
Ve své kariéře jsem měl dvě hlavní oblasti zájmu: českou vážnou hudbu, především 19. a 20. století, ale také starší hudbu, lidovou hudbu a jazz. Pokračuji v této práci především nedávnými články o Dvořákovi a ženách, otázkách češství v hudbě Michny a eseji o vztahu velkých brněnských skladatelů Jana Nováka a Bohuslava Martinů. Moje druhá oblast má co do činění s hudbou v koncentračních táborech. Zkoumám ji posledních patnáct let, píšu články o skladatelích jako Gideon Klein a v poslední době zkoumám vztah mezi bratry Haasovými - Hugem a Pavlem. Zejména Hugovy posmrtné vzpomínky a odkazy na Pavlovu podobu a jeho hudbu v béčkových filmech, které natočil v Hollywoodu v padesátých letech. Částečně inspirován touto studií nyní pracuji na projektu, který se snaží ověřit individuální uměleckou zkušenost. Argumentovat tím, že kvůli našemu odlišnému vkusu, původu, dovednostem, náladám, zájmům a tělu, každý prožíváme umělecká díla jinak, často radikálně. Spíše než se snažit přelepit individuální vkus tím, že budu trvat na tom, že tyto zkušenosti jsou sdíleny, rozhodl jsem se prozkoumat tento aspekt našeho vztahu k hudbě, filmu, literatuře a dalším uměním tím, že zdůrazním rozdíly v našem přijímání a chápání.
Plánujete další spolupráci s pedagogy, případně studenty Masarykovy univerzity?
Určitě. Již dříve jsem spolupracoval s několika vědeckými pracovníky z katedry, spolupracuji s Terezínským skladatelským ústavem a profesorem Lubomírem Spurným. Moje úzké vazby na univerzitu určitě posílí velká pocta, kterou mi a mému pobytu zde tento týden prokazují. Do Brna jsem původně přišel z lásky k hudbě a nápadům Leoše Janáčka. Skutečnost, že Janáček získal první čestný titul na Masarykově univerzitě, činí z mého ocenění opravdu velkou poctu. I když žádný muzikolog nemůže doufat, že bude mít něco blízkého vlivu skladatele jako Janáček, doufám, že budu pokračovat v jeho neohroženém duchu, duchu Brna a duchu Masarykovy univerzity, dokud budu naživu.