Prohlášení týmu posuzovatelů OECD, Praha, 16. října 2009
V listopadu 2006 zveřejnilo Ředitelství OECD pro vzdělávání zprávu o českém systému terciárního vzdělávání. Od té doby se mnohé změnilo a Ministerstvo školství České Republiky požádalo, abychom se vrátili a posoudili Bílou knihu terciárního vzdělávání z ledna 2009.
Předchozí dva dny jsme naslouchali odborníkům ze státní správy a zástupcům institucí terciárního vzdělávání, kteří probírali – a někdy kritizovali – tento dokument. V listopadu předloží OECD k Bílé knize písemné vyjádření. Dnes se s Vámi podělíme o některé dojmy, jak na nás Bílá kniha a její analýza českého terciárního systému zapůsobila.
Bílou knihu vítáme a vidíme v ní prvky citlivé analýzy a cenné návrhy. V průběhu dnešního dne budeme o těchto myšlenkách hovořit podrobněji, přičemž se zaměříme na tři klíčové oblasti: financování systému terciárního vzdělávání; struktura systému a potřeba jasnější diferenciace institucí; a uspořádání systému terciárního vzdělávání z hlediska vedení na systémové úrovni a institucionálního řízení.
Financování
Zcela podporujeme návrh Bílé knihy na vytvoření systému základních studijních grantů, grantů na vzdělávání a stipendií určovaných na základě zjišťování sociální situace studenta. Pro zajištění spravedlivých příležitostí ke vzdělávání je nezbytný komplexní systém studentské podpory.
Z úst těch, se kterými jsme se sešli, opakovaně zaznívalo, že financování českého terciárního vzdělávání je nedostatečné. Je však třeba uznat, že existuje celá řada legitimních nároků na veřejné prostředky a že požadavky na ukázněnost ve veřejných výdajích jsou silné. Bílá kniha uvážlivě konstatuje, že z veřejných prostředků není možné bez problémů vyhovět všem finančním požadavkům, a navrhuje vytvoření zdroje dodatečných příjmů prostřednictvím odloženého školného, tedy částky, kterou by spláceli absolventi a která by závisela na jejich příjmech. Zavedení soukromých příspěvků na náklady studia na veřejných vysokých školách v České republice doporučuje OECD již od roku 2006. Bílá kniha toto doporučení dále rozpracovává a jeví jako pravděpodobné, že navržený způsob zvýší příjmy při zajištění spravedlivého přístupu ke vzdělávání.
Diferenciace
Český systém terciárního vzdělávání prošel obrovským rozmachem a ve srovnání s předchozími desetiletími nabízí mnohem většímu počtu absolventů středních škol možnost pokračovat ve studiu. V zásadě šlo o navyšování počtu zapsaných studentů na veřejných vysokých školách a financování vázané na tyto rostoucí počty. Financování vysokých škol podle počtu studentů a nikoliv podle toho, čeho bylo dosaženo, nemotivuje školy věnovat dostatečnou pozornost zvyšování kvality a relevance výuky a učení. Stejně důležitá je skutečnost, že tento způsob rozšiřování terciárního vzdělávání vedl k tomu, že celý systém je málo diferencovaný. Od vysokoškolských institucí 21. století se očekává mnohé. Požaduje se, aby nabízely vzdělávání orientované na pracovní uplatnění, prováděly výzkum na světové úrovni (spojený s inovací tam, kde je to možné) a aby se zapojily do regionálního života. Mnohé instituce jsou dobré v jednom nebo ve dvou z těchto aspektů. Jen ve vzácných případech může vysoká škola vynikat ve všech. Bílá kniha hovoří o tom, že reforma akreditačního procesu by školám umožnila diferenciaci nabídky a že reforma systému financování by tuto diferenciaci zohlednila i finančně.
Tyto změny by podnítily vznik více profesně orientovaných programů na některých školách a fakultách, zatímco jiným by umožnily větší zaměření na teoretické vzdělávání a vysoce kvalitní výzkum.
Český vzdělávací systém si vede pozoruhodně dobře pokud jde o poskytování středoškolského vzdělávání prakticky celé populaci mladých lidí. Máme však určité obavy pokud jde o vyhlídky vyšších odborných škol, které naplňují významnou potřebu. Podporujeme doporučení Bílé knihy „plně zahrnout krátké programy realizované na vyšších odborných škol do jednotného systému terciárního vzdělávání, a to jak z hlediska legislativy, tak i akreditací a financování.“ Vyšší odborné školy by se měly formálně stát nedílnou součástí terciárního systému vzdělávání. Za účelem zvyšování kvality a rozšiřování vzdělávací nabídky však vyzýváme tyto školy, aby spojily své síly prostřednictvím fůzí, strategických aliancí a dalších forem spolupráce.
Směrování systému a institucionální řízení
Vedení a řízení patří k nejnáročnějším oblastem v každém systému vysokoškolského vzdělávání. Není nijak překvapivé, že v zemi, která prošla dramatickými změnami a jejíž vysokoškolský systém tak rychle expandoval, je tato problematika sporná. Stanovení vhodné rovnováhy mezi autonomií a odpovědností závisí na vzájemném působení celé řady prvků.
Dobrá správa věcí je v zásadě otázkou nastolení důvěry, takže systém vzájemné kontroly může fungovat otevřeně a transparentně. Navrhované reformy terciárního vzdělávání, o jejichž posouzení jsme byli požádáni, jsou zasazeny do kontextu polarizovaného politického prostředí, což nevyhnutelně způsobuje, veškeré návrhy jsou předmětem důkladnějšího prověřování než je běžné.
Je důležité rozlišovat mezi dvěma rozměry řízení. U prvního jde o vztah mezi společností zastoupenou státem a institucemi. Druhý rozměr je interní a jde o vztah mezi institucí a útvary, které ji tvoří.
Bílá kniha se zabývá oběma těmito rozměry. Pokud jde o první, návrh ustavit Radu pro terciární vzdělávání „zajišťující vyvážený strategický vliv na vývoj všech částí sektoru terciárního vzdělávání“ se jeví jako zcela vhodný. Domníváme se, že hlavní úlohou této rady by mělo být budování důvěry prostřednictvím dialogu na systémové úrovni a tímto pak vytvoření platformy pro poskytování poradenství vládě ve věci rozhodnutí, která jsou v její působnosti. K tomu je třeba, aby měli své svou roli všichni aktéři. Z jednání jasně vyplynulo, že návrhy na složení rady tak, jak jsou formulovány, vyžadují další úvahy a konzultace.
Pokud jde o institucionální řízení, mezinárodní zkušenosti naznačují, že externí členové správních rad mohou být nesmírně přínosní v oblasti zajišťování širší veřejné podpory a dále v oblasti strategického řízení institucí. Nemáme tu zkušenost, že by externí členové ohrožovali akademickou svobodu, jak naznačili akademičtí představitelé některých českých institucí.
Dobré řízení také vyžaduje propojení pravomocí a odpovědnosti, takže ti, kteří nesou odpovědnost za určitá rozhodnutí by měli být ti, kteří tato rozhodnutí činí. Například rektoři by měli mít možnost rozhodovat o věcech, za které jsou vedeni k odpovědnosti.
Transparentnost a otevřenost jsou základem důvěry. Byl dosažen pokrok v hodnocení výzkumu. Pozitivně hodnotíme snahu Bílé knihy hodnotit kvalitu výuky a učení.
TOECD:
Anita Lehikoinen, ředitelka odboru vysokoškolského vzdělávání a vědy, Ministerstvo školství, Finsko
Thomas Weko, zástupce komisaře, post-sekundární vzdělávání, Národní středisko vzdělávací statistiky, Ústav pro pedagogické vědy, USA
Gregory Wurzburg, hlavní analytik, odbor koncepce vzdělávání a odborné přípravy, Ředitelství pro vzdělávání OECD, Paříž
Richard Yelland, vedoucí odboru řízení vzdělávání a infrastruktury, Ředitelství pro vzdělávání OECD, Paříž