Vaše přednáška se zabývala upevňováním české demokracie v posledních dvaceti letech. Jaký je váš názor na tento proces?
Jsem trochu skeptický. Česká demokracie, jak jsme ji viděli v devadesátých letech, byla svého druhu vůdcem v procesu demokratizace postkomunistických států, ale od té doby už je tomu docela jinak. Problémy se začaly objevovat na konci století a v některých ohledech dnes česká demokratizace není vyvinutá tak dobře jako v jiných zemích s podobným osudem, především pokud jde o to, čemu říkám dimenze zdola-nahoru. Ta souvisí se vztahem politických struktur, politických elit a společnosti, skutečně rozvinutých neziskových organizací a zapojení veřejnosti a těchto organizací do politických témat. Českou republiku a další postkomunistické země spojuje velká propast mezi politickými elitami a veřejností. To jsou podle mě hlavní důvody, proč si nemyslím, že má Česko zcela upevněnou demokracii. To neznamená, že by tu existovala pro českou demokracii hrozba – demokracie už vám tu s největší pravděpodobností zůstane, ale není tak rozvinutá, jak někteří lidé očekávali. Třeba komunistická strana je po formální stránce protisystémová, ale ve skutečnosti už se adaptovala, aby mohla fungovat v demokratickém systému.
Proč mají podle vás ostatní postkomunistické země na rozdíl od Česka zdravější demokracie?
Můžete se srovnávat třeba se Slovenskem, kde je prostředí neziskových organizací mnohem zdravější. Důvodem je, že hrozba demokracii, které byla země vystavena v polovině 90. let za vlády Vladimíra Mečiara, dala podnět k rozvoji neziskových organizací. To se v Česku nikdy nestalo. Byla to na Slovensku součást snahy zabránit Mečiarovi, aby dovedl své autoritářské tendence příliš daleko. Mluvím tady ale jen o postkomunistických zemích, ne těch postsovětských. Pokud byste se srovnávali třeba s Lotyšskem, byli byste příliš optimističtí. Ale nerozumějte mi špatně – můj pohled na českou demokracii je pozitivní, protože nepochybně dosáhla velkých úspěchů; ale také skeptický, protože ne všechno je tak úžasné.
Myslím, že je tu určitá arogance moci ve vztahu k zapojení zájmových skupin a neziskových organizací do vytváření politiky. Doufám, že se to změní. Může se to stát s výměnou generací a koncem starých politiků, včetně současného prezidenta, z období přechodu k demokracii. Další pozitivní změna chce čas. Obecně je česká společnost zdravá. Máte tu jisté problémy s menšinami, ale zdaleka ne tak vážné, jako mají třeba ve zmiňovaném Lotyšsku s ruskou menšinou.
Proč považujete neziskové organizace za tak důležité pro ustálenou demokracii?
Protože zapojují lidi mimo stranické struktury do důležitých témat. To je zvlášť důležité právě v postkomunistických zemích kvůli nedostatku důvěry v politické strany. Má to svůj původ v komunistické éře a je to zakořeněno v pocitu, že politici profitovali z korupce v procesu ekonomické transformace. Jde tedy o zdravé znamení, když existují neziskové organizace fungující nezávisle na politických stranách. Strany jsou samozřejmě v liberálním demokratickém systému velmi důležité, ale neziskové organizace vyplňují tu zmiňovanou dimenzi zdola-nahoru, která je zásadní pro ustálenou demokracii. V Anglii máme samozřejmě také podobně jako vy problémy s členy parlamentu, kteří používají veřejné peníze na své osobní náklady, takže na Česko rozhodně nijak nepohlížím svrchu. Ale pokud se neziskové organizace zapojí do veřejné debaty, vytváří to prostředí, které nutí elity, aby se takhle nechovaly. To je nejdůležitější věc, která se zde musí stát v následujících deseti letech.
ANGLICKÁ VERZE ROZHOVORU