Ve výběrovém řízení na práci v extrémních klimatických podmínkách uspěl horolezec Dimitris Georgiadis, která má zkušenosti z prací pokrývače v oblasti Hrubého Jeseníku, a také zkušenosti s pobytem ve sněhu a v mrazu z horolezeckých výprav. Do opravy střechy vědecké stanice J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě se pustil prakticky od druhého dne po oživení stanice.
„Současný stav střechy mě mile překvapil, “ uvedl po první obhlídce Dimitris Georgiadis. „Na to, že má skoro 18 let, a v jak nepříznivých podmínkách se nachází, je zachovalá. Svědčí to o kvalitně odvedené práci, která určitě nebyla jednoduchá,“ dodal s tím, že opravená střecha by měla odolat, minimálně stejně dlouhou dobu, jako ta stará.
Stará střecha z foliového systému z PVC by ještě nějaký čas vydržela, oprava však je preventivní nutností. Stanice je deset měsíců v roce neobývaná a musí být jistota, že se během nepřítomnosti vědců nic nestane.
Celkově má střecha plochu 280 metrů čtverečních, což je plocha jakou má střecha nad běžným panelákem s jedním vchodem. Pokrývač na ni postupně připevní skoro 800 kilogramů folie a nového oplechování. „Zatím to odhaduji na 15 dnů práce od rána do večera. Může ale přijít špatné počasí. Pak to vidím na 25 dnů, než bude hotovo,“ odhaduje ve zprávách z Antarktidy Dimitris Georgiadis, který Magazínu M poskytl rozhovor ještě před odjezdem na Antarktidu.
Co vás motivovalo k reakci na inzerát s nabídkou práce na antarktické stanici?
Inzerát mi přeposlal kamarád se slovy „přihlas se, hledají přesně tebe“. Poslal mi ho proto, že zná mou náturu. Navíc umím řemeslo, které v inzerátu požadovali. Zaujala mě nejen náplň práce, ale i to, že se hledal někdo, kdo se nebojí extrémních podmínek a dobrodružství.
Máte už s něčím takovým zkušenosti?
V Antarktidě jsem ještě nebyl. Ale díky svému koníčku, horolezectví, jsem už byl na řadě míst, kam se mnoho lidí nedostane. Takže i když jsou v Antarktidě určitě mimořádné podmínky, bude tam budova se zdmi a střechou a bude se kam schovat. Proti místům, kde jsem byl, vlastně pohoda.
Kde jste byl?
V roce 2001 jsme s kamarády zlezli Mount McKinley, nejvyšší horu Severní Ameriky v národním parku Denali na Aljašce, která je také prakticky u polárního kruhu. Dva týdny jsme jen lezli. Tam nebylo žádné stavení se čtyřmi zdmi, kde se můžete schovat. Náš život závisel na tom, jak se dokážeme zahrabat nebo zakopat, co dokážeme vymyslet, abychom přežili, když se změní počasí. V té výšce to nebylo tak snadné.
Jak dlouho se věnujete horolezectví?
Už od mládí, od dvaceti let. Netušil jsem, že se z toho stane můj celoživotní koníček.
Má váš koníček a práce pokrývače něco společného?
Celý život pracuji na střechách. Celý den jsem venku v zimě i v létě. Když je nějaký problém, musím to umět vyřešit, nemůžu od toho utéct. Stejně je to i v horách. Pokud se něco stane, musíte to vyřešit, neutečete před tím. Pokrývačství je pro mě nejenom práce, ale také mě naplňuje. Mám malou firmu a tím žiju.
Vezete s sebou nějaké speciální nářadí?
Beru svařovací techniku. Přístroj musím do letadla rozmontovat a na místě zase složit. Na místě je i ruční svářečka. S tou by však práce trvaly mnohem déle a není jisté, zda nám tamní počasí nabídne tolik dnů s příznivými podmínkami, proto beru i automat.
Je něco, na co se v souvislosti s cestou do Antarktidy musíte ještě připravit?
Můj úkol je jasný, musím stihnout opravit střechu, na to jsem připravený. Cokoliv prožiji navíc, beru jako bonus. Nejsem typ člověka, který neustále plánuje a klade si cíle. Pobyt v horách mě naučil řídit se podle počasí a podle toho, jak to cítím. A to se mi zatím vyplatilo. Beru tuto zakázku jako pěkné vyvrcholení podzimu svého řemeslného života.
