Medicínu mohl studovat kdekoliv na světě, ale přihlášku si kromě Kanady podal jen na Masarykovu univerzitu. Místní lékařská fakulta vzdálená přes půlku světa pro něj ale nebyla žádná neznámá – téměř každé léto jako dítě trávil na prázdninách v Česku. Jeho tatínek totiž pochází z Česka, odkud v 80. letech kvůli tehdejšímu komunistickému režimu emigroval do Kanady. Do Brna se tak český krajan a dnes už také absolvent MU přestěhoval i proto, aby blíže poznal zemi svých předků.
„A rozhodně nelituju, studentská léta v Brně byla nezapomenutelná. I proto jsem se po deseti letech chtěl vrátit na místa, kde jsem studoval. Je úžasné vidět, jak se Brno proměnilo, a kolik restaurací a kaváren přibylo. Nadšený jsem byl i z proměny fakulty a hlavně z nově vybudovaného Simulačního centra MU, které studentům opravdu závidím. Taky jsem na speciální přednášce dostal možnost mluvit se studenty, kteří uvažují nad specializací na infekční choroby i nad prací v Kanadě. Měli spoustu zajímavých dotazů a jsem rád, že jsem se s nimi mohl potkat a mluvit o své práci,“ přibližuje Dale Kalina program své návštěvy.
Na začátku svých studií na MU Dale vůbec nečekal, že se bude v budoucnu specializovat právě na infekční choroby. A už vůbec by nevěřil, že se díky své práci stane jednou z veřejně známých tváří kanadského zdravotnictví. Pak ho ale s příchodem pandemie oslovila kanadská veřejnoprávní rozhlasová stanice CBC s prosbou o rozhovor a později i několik televizí včetně CTV. Od té doby ho Kanaďané mohli coby experta na infekční choroby vídat na televizních obrazovkách téměř každý den.
„Mluvit s médii o pandemii pro mě byla velká příležitost pomoci komunitě. A díky předchozí zkušenosti, kdy jsem vystupoval na veřejnosti jako prezident studentského spolku MIMSA, jsem se toho tolik nebál. Ze začátku pro mě ovšem nebylo snadné mluvit o koronaviru jednoduchým jazykem, kterému by všichni rozuměli. Ale docela rychle jsem se to naučil. Taky jsem si musel nastudovat spoustu informací, což stejně bylo součástí mé práce – tehdy jsem totiž pracoval jako lékařský ředitel Kliniky pro prevenci a kontrolu infekcí v Nemocnici Josepha Branta sídlící v Burlingtonu u Hamiltonu. Najít si na všechno čas tak pro mě bylo dost náročné, protože jsem se kromě toho také celou dobu staral o infekční pacienty, kterých jsme měli na klinice tisíce,“ přibližuje Dale.
Období pandemie prý patřilo mezi nejtěžší období v jeho životě, kdy v práci trávil víc než 15 hodin denně. Nejhorší údajně byla první vlna pandemie, kdy se toho o koronaviru vědělo jen velmi málo, důsledkem čehož se zaváděla přísná opatření, včetně toho, že se rodiny mohly se svými milovanými loučit pouze přes internetový hovor. Zažít stovky takových loučení pro něj bylo zdrcující, takže si po dvou náročných letech plných umírajících pacientů i výhrůžných e-mailů od odpůrců koronaviru a očkování musel udělat půlroční pauzu, aby se ze složitého období vzpamatoval.
Absolvent pomáhal nemocnici rozjíždět virtuální kliniku, dnes mají stovky pacientů
Svou profesi má ale pořád velmi rád a těší ho, že se během tříletého vzdělávacího programu pro začínající lékaře v Saskatoonu rozhodl specializovat právě na infekční choroby. Ve své každodenní práci stále nachází spoustu nových a zajímavých věcí a oblast infekčních chorob ho i po letech praxe stále fascinuje, což pro něj bylo jedno z hlavních kritérií, podle kterých si specializaci vybíral.
„Naštěstí už moje práce není jenom o kovidu a můžu pomáhat pacientům s léčbou dalších infekčních chorob. Velkou radost mám třeba z toho, když můžu pacientovi pomoci s léčbou žloutenky nebo HIV. Nebo když pacienta naučím, jak nejlépe předcházet infekci diabetické nohy, takže může ještě dlouhé roky bez omezení chodit. Zlepšovat lidem jejich život je to, co mám na své práci nejraději,“ vysvětluje Dale.
Po utlumení pandemie má také konečně prostor se více věnovat virtuální klinice, kterou Nemocnice Josepha Branta rozjela pár měsíců před začátkem pandemie. Nový koncept léčby pacientů umožňuje absolvovat kontrolní prohlídky virtuálně, což oceňují zejména senioři nebo lidé žijící v odlehlých částech Kanady, protože nemusí složitě dojíždět do nemocnice. Stačí se potkat s lékařem přes videohovor, případně se na něj obracet přes chatovací aplikaci, nebo zjišťovat informace o svém zdravotním stavu pomocí elektronického systému.
„Rozjet virtuální kliniku je velká výzva, ale věřím, že kombinace fyzické a virtuální léčby je budoucností medicíny. Samozřejmě, že virtuální klinika nemůže nahradit klasickou lékařskou péči, ale kombinace obojího je za mě ideální. Kliniku provozujeme ve spolupráci s lékaři, zdravotními sestrami, specialisty na ošetřování ran a administrativním personálem třikrát týdně a máme stovky pacientů, kteří si naše služby velmi pochvalují, takže ve své práci vidím velký smysl,“ přibližuje Dale.