Mistr republiky v mototuristice chystá nový software

Skloubit koníčka s prací je ideál, jehož se v pracovním životě podaří málokomu dosáhnout. Jaroslav Ráček, odborný asistent na Fakultě informatiky, to však dokázal. Pedagog, jenž ve svém volném čase rád jezdí na motorce a před několika týdny se stal mistrem republiky v mototuristice, zahájil projekt, ze kterého by měl vzejít software pomáhající s nastavováním motocyklů i nezávodním jezdcům.

V těchto dnech už mají všichni motocyklisté po sezoně a mohou odpočívat. Jaroslava Ráčka se však odpočinek týká jen zčásti. Spouští totiž projekt, díky němuž by motocykly mohli nastavovat i lidé, kteří jinak netuší, co s jejich počítačovými částmi dělat. On sám ten pocit zná. „Také jsem si nejdřív myslel, že nastartovat motorku enterem je malý zázrak. Ale postupem času jsem zjistil, že připojit ji k notebooku není těžší, než udělat to samé s tiskárnou.“

Uvnitř moderních motocyklů je totiž malý počítač. Mechanici mohou na stroj nainstalovat snímače, které pak podávají informace třeba o otáčkách motoru, poměru kyslíku v palivu nebo o teplotě jednotlivých částí stroje. Většina vlastností stroje se pak dá upravovat. Trefit optimální nastavení, které může vylepšit čas na okruhu třeba o půl vteřiny, to už ale chce velké umění. A spolupráci. Jako v týmu Radka Rouse, bývalého účastníka mistrovství světa silničních motocyklů, kde se o počítačová měření stará Jaroslav Ráček. Ten svoje poznatky předává kolegovi, který se pro změnu vyzná v motorech a na základě Ráčkových doporučení všechno upravuje.

Plánovaný software, který bude výsledkem komplexní studie a analýzy telemetrických dat silničních motocyklů, by však zajistil to, že už nebude přítomnost informatika u měření a zpracování dat bezpodmínečně nutná. A ocenili by ho i rekreační jezdci. „Mohli by jej využívat na optimalizování spotřeby stroje, hlučnosti nebo opotřebování pneumatik. Když jsme si tak hráli s mojí motorkou, stlačili jsme spotřebu o tři čtvrtě litru,“ podotýká Ráček a celou vizi shrnuje: „Chceme vytvořit něco jako kuchařku, udělat případové scénáře a ukázat člověku, který má menší kvalifikaci než já, jak na to. Nejde o nový výzkum, ale o předávání znalostí do praxe.“
S motorkami se Ráček v životě potkával ještě dřív než s počítači, s nimiž dnes pracuje především. „Jezdil jsem odmala, ale k soutěžení jsem se dostal až díky přátelství s Radkem Rousem a práci pro něj,“ líčí informatik. Potom, co několikanásobný mistr České republiky v závodech silničních motocyklů Rous opustil okruhy světového šampionátu, dnes znovu jezdí domácí mistrovství. A díky němu už závodí i Ráček. „Původně jsme mu jen pomáhal s měřením telemetrie, ale pak mě napadlo, že bych mohl sám soutěžit. Na silniční závody ale nemám figuru, tak jsem se dal na mototuristiku,“ povídá s úsměvem.

Sportovní mototuristika by se dala nejvíc přirovnat k běžnému ježdění. Soutěží se na sériově vyráběných motocyklech na běžných silnicích, přičemž jezdec na své cestě musí protnout cílové kontroly. O celkovém umístění rozhoduje počet kilometrů, které závodník za sezonu zvládne, převedený na body. Jaroslav Ráček letos získal dohromady 16 303 bodů. Víc nikdo neměl, takže titul republikového mistra patří jemu. „A to jsem přitom jel svoji první sezonu,“ podotýká motocyklový nadšenec.

Zatímco v České republice platí sportovní mototuristika za mladou disciplínu, jíž se zúčastní několik desítek lidí, jinde na světě se její reprezentanti počítají na stovky. Například v Itálii. „Mám tam kamaráda, který se radoval, že skončil na 240. místě. Ale tam se opravdu jezdí na jiné úrovni než u nás,“ říká Ráček a hned vysvětluje: „Zatímco v Česku jsme všichni amatéři, tam si první desítku jezdců zaměstnávají motocyklové továrny, aby jim závodníci stroje testovali.“