Hudební orchestr složený ze studentů MU a později i dalších brněnských vysokých škol založil v roce 2005 Martin Mazánek, dnes vedoucí pracoviště IT Service Desk a CPS Ústavu výpočetní techniky MU. Analytik IT zůstal však věrný i hudbě, stále působí jako vedoucí orchestru, který v příštím akademickém roce oslaví dvacet let existence, a během koncertu se ujme i dirigentské taktovky.
Pracujete jako vedoucí při Ústavu výpočetní techniky MU, absolvoval jste hudební vědu na Filozofické fakultě MU a zároveň vedete Symfonický orchestr MU. Jak to jde dohromady – IT a hudba?
Mám rád počítače i hudbu, obojí se snažím v životě skloubit a jsem rád, že se mi to i daří. Obě oblasti mě baví prakticky odmalička a snažím se jim i rovnoměrně věnovat. Chvilku jsem hrál na housle v hodonínském komorním i symfonickém orchestru a poté jsem šel studovat na konzervatoř v Ostravě. Záhy jsem se pak dostal na hudební vědu na Filozofickou fakultu MU. Dřív jsem i zpíval ve sboru, hrál v cimbálce, ale kvůli studiu jsem musel koníčky trošku redukovat, už nezbýval čas. A jelikož na hudební vědu přišla většina mých spolužáků z konzervatoří a uměla hrát na nějaký hudební nástroj, přišla mi škoda, že nemáme žádné hudební vyžití. Tak jsem si říkal, že by bylo dobré založit hudební těleso, kde bychom mohli hrát. A protože spousta z nás zároveň skládala hudbu, přišlo mi atraktivní, že bychom mohli hrát nové věci – ať už díla současných skladatelů, nebo skladby klasiků, které se běžně nehrají, a stejně tak vlastní skladby. Lákal mě netradiční repertoár, který se u orchestrů běžně neobjevuje.
Kdy se proměnil Symfonický orchestr Masarykovy univerzity v orchestr studentů všech vysokých škol v Brně?
Začínali jsme jako smyčcový orchestr a postupně se začaly přidávat dechy – takže jsme se časem proměňovali v komorní orchestr, klasicistní symfonický orchestr, až jsme se dostali do stádia velkého symfonického orchestru. Jenže pro potřeby symfonického orchestru kapacity z řad studentů MU bohužel nestačily. Proto jsme rozšířili členství v orchestru na všechny vysoké školy. Navíc se mi každý akademický rok obmění prakticky čtvrtina orchestru, protože někteří, kteří dostudují, z Brna odcházejí, a my zase hledáme nové členy. Nejhorší to bylo po covidu. Proto se snažíme všem příchozím prvákům, kteří hrají na klasické nástroje, dát najevo, že existujeme a že mají možnost se mezi nás zapojit. Jsem také rád, když studenti i po absolvování školy v našich řadách zůstávají. Drží úroveň orchestru a jsou pro ostatní hráče velkou oporou. Mají nastudovaný repertoár za více sezon, což je velký benefit i pro nové hráče. Ti se v jejich blízkosti při zkoušení skladby mnohem rychleji naučí.
Jaké je v orchestru aktuálně zastoupení studentů právě z Masarykovy univerzity?
Řekl bych, že studenti MU tvoří dvě třetiny orchestru. Pak máme nejvíc hráčů z VUT, následuje Mendelova univerzita a také hráči z Konzervatoře Brno. Studenty JAMU využíváme spíš na výpomoc, oni už nemají úplně kapacitu chodit na naše řádné zkoušky.
Jak přijímáte nové členy – vybíráte si podle úrovně hraní?
Je to případ od případu. Pokud studenti hrají na nějaký vzácný nástroj, hráče přijmu a vše záleží na tom, jak se uvede. Kdyby hrál špatně, rozloučíme se, když bude šikovný, zůstává. Naopak výběrová řízení děláme např. na housle, protože na ně se hlásí poměrně hodně lidí, a také hráče potřebuji rozdělit na první nebo druhé housle. Poslechnu si, jak hrají, a podle toho je umístím. Zároveň musím vyčlenit ty, kteří skutečně hrát neumí, protože během zkoušení už by to bylo hodně nepříjemné. Své zkušenosti ostatně zájemci píší již do dotazníku, často si s nimi i zavolám a po telefonu zkonzultujeme, jak dlouho hrají a co mají za sebou. Ne každý odhadne naši úroveň, protože s orchestrem hrajeme repertoár, který je skutečně srovnatelný třeba s filharmonií.
Jak často koncertujete a jak často zkoušíte?
Naplánované máme vždy dva koncerty během akademického roku – jeden na konci jarního a druhý na konci podzimního semestru. Poté existují různé mimořádné akce. Když MU slavila výročí 100 let, tak jsme měli dokonce pět koncertů. První zkoušku v novém akademickém roce máme 19. září a už začneme cvičit nový repertoár. Zkoušíme pravidelně každé úterý večer na Ústavu hudební vědy.
Přizpůsobujete repertoár nástrojovému obsazení?
To by byla škoda. Když nějaký nástroj postrádáme, snažím se ho doplnit odjinud. Možná by u některého provedení posluchač ani nepoznal, že máme o nástroj méně, ale to se mi úplně nelíbí. A kdybych kvůli nedostatku nástrojů redukoval repertoár, tak spoustu věcí nebudeme moci hrát. Zároveň by to v daných skladbách ovlivnilo i účast dalších nástrojů, které v orchestru nechybí. Proto nevybírám skladby podle momentálního složení, to bych orchestr násilím redukoval. Spíš se snažím vybírat repertoár tak, aby nás nelimitoval. A když nám některý hráč chybí, vypomůžeme si externě.
Ve čtvrtek 31. srpna se v Denisových sadech koná Koncert filmových melodií pod otevřeným nebem. Půjde o podobný program jako při červnovém koncertu v Besedním domě?
Jde o stejný koncert. V době prázdnin, kdy se všichni rozprchnou, by nebyl absolutně prostor nacvičit něco nového. I před koncertem máme jen dvě zkoušky.
Plakát láká i na hudbu z filmu Piráti z Karibiku. Ovšem na programu je také Jak vycvičit draka, Statečné srdce, Gladiátor nebo Zorro…
Jsem velký filmový fanoušek a sběratel filmových soundtracků, tak se vždy snažím vybrat něco, co je hezké a zároveň i méně známé, abychom byli v něčem exkluzivní. Některé noty z programu oficiálně v distribuci nejsou a většinou jde o náš vlastní přepis, takže běžně si takovou skladbu někde živě neposlechnete. Zároveň se snažím vybírat tak, aby šlo i o skladby, které budou z hudebního hlediska atraktivní pro diváky. Piráty z Karibiku jsem chtěl původně nechat jako přídavek, ale plakát nás vyspoileroval (smích), Johnnyho Deppa opravdu nejde přehlédnout. Ale ano, i tato skladba určitě na koncertě zazní.
Znamená to, že v duchu dramaturgie orchestru nabídnete sice známé filmy, ale méně často hrané melodie z nich?
Některé jsou poměrně známé, ale třeba skladba Alfred Moves to Helena z Legendy o vášni se naživo nehraje, stejně tak bych rád upozornil na svatební pasáž z filmu Andrew – člen naší rodiny. Obě skladby jsou exkluzivitou našeho orchestru.
V čem vidíte největší úskalí v případě hraní venku – kromě přízně či nepřízně počasí?
Doufejme, že pršet nebude! Ale skutečně největším oříškem při hraní venku je, že se hráči mezi sebou prakticky neslyší. V plenéru nemáte takřka žádný zvukový odraz, takže slyšíte hrát maximálně souseda vedle sebe. Musíte se maximálně spolehnout na dirigenta, protože podle sluchu se nedá orientovat. Před koncertem budeme mít ještě zvukovou zkoušku, tak máme čas si prostředí v Denisových sadech prověřit. Místo je částečně zastřešené, tak uvidíme. S kolegyní jsem si tam zkoušel zahrát na housle, ale zvuk orchestru se nedá odhadnout, to je úplně něco jiného.
Radíte se o repertoáru orchestru se studenty?
Od studentů také samozřejmě sbírám podněty, a když mi dramaturgicky zapadají do repertoáru, tak se jim snažím vycházet vstříc. Ale v orchestru máme sedmdesát členů, tak nelze vždy vyhovět všem. Musím myslet i na diváky, aby je koncert bavil. Myslím, že za léta praxe dokážu zanalyzovat, jestli je daný repertoár pro posluchače atraktivní, protože chci, aby publikum odcházelo z koncertu spokojené. Líbí se mi kombinace programu, kdy část koncertu hrajeme klasickou hudbu a v další části filmovou. Představuje to pro nás pestrou škálu publika. Ti, kteří přišli na klasiku, jsou mile překvapeni, a ti, které nalákala filmová hudba, objeví klasiku. Už se mi několikrát stalo, že posluchači nakonec vyhodnotili, že se jim líbila víc klasická část než ta filmová. Je fajn, že naučíte publikum zvyklé na filmovou hudbu poslouchat i klasiku. Pro spoustu studentů není klasika běžný šálek čaje a na koncert zavítají díky kamarádům, kteří v orchestru hrají. Pak odcházejí nadšeni a stanou se z nich naši pravidelní posluchači.
Nedávno třeba vznikl v orchestru požadavek zahrát si hudbu z Pána prstenů. Noty jsme zakoupili, takže není problém tuto skladbu zase někdy uvést. Náš nový koncertní mistr si zase přál zahrát Danzón No. 2 od Artura Márqueze, což se nám do repertoáru také hodí, a tato skladba v Denisových sadech rovněž zazní. Podobným nápadům jsem otevřený. Na podzim třeba budeme mít premiéru symfonické básně jednoho našeho kolegy. A ve hře je i další symfonická báseň dalšího z členů orchestru. To už jsou dvě autorské premiérové skladby přímo od nás. Koncert chystáme na 9. prosince a myslím, že bude hodně zajímavý.
V minulosti jste koncertovali i s univerzitním sborem.
Ano, velký společný koncert jsme měli i v rámci oslav MUNI 100. Moc rád bych se k něčemu podobnému vrátil, ale myslím, že letos to nebude. Teď budeme se začátkem nového akademického roku stabilizovat těleso – a také potřebujeme čas na přípravu notového materiálu, což je časově dost náročné. Za dva roky oslavíme dvacet let orchestru, a právě při této příležitosti by se mi podobný společný koncert líbil. Rád bych pro orchestr a sbor opět připravil krásný a pro diváky atraktivní program.
Jaké je propojení orchestru s hudební vědou?
Vazba je velká, orchestr je pojímán jako předmět a na ústavu zároveň zkoušíme, takže tam máme své zázemí. Část orchestru tvoří i studenti hudební vědy, i když většina z nich jsou dnes spíše teoretiky. Já na hudební vědě zároveň vyučuji, mimo jiné učím notosazbu, a když mám mezi studenty šikovné lidi, připravujeme společně noty pro orchestr v rámci seminárního cvičení. Studenti si tak vyzkouší reálnou přípravu notového materiálu na koncert a pro orchestr je to také velká pomoc, neboť tak získáme potřebné noty.
Máte představu, jak fungují univerzitní orchestry ve světě?
Hodně jsem se o to zajímal a musím říct, že v zahraničí platí úplně jiný koncept univerzitních orchestrů. Je prestižní záležitostí v takovém orchestru hrát a za členství v orchestru se i dokonce platí. Funguje to podobně jako ve sportu, kde platíte klubové poplatky. Takový orchestr má finance z rozpočtu od univerzity, dalším zdrojem jsou různé granty a k tomu ještě členské příspěvky. Ale něco podobného si u nás nedokážu představit. Naši členové mají vše zdarma, z rozpočtu platím především pronájmy sálů, noty a další nezbytné služby pro naši činnost.