Masarykova univerzita se dlouhodobě zabývá tematikou inkluzivity ve vzdělávání, která pomáhá vytvářet prostředí respektující a podporující různorodost studentů bez ohledu na jejich původ, pohlaví, schopnosti, náboženství nebo zdraví. Této problematice se mimo jiné věnuje i tříletý mezinárodní projekt BELONG, do něhož jsou kromě MUNI zapojeny i Univerzita Komenského v Bratislavě, Středoevropská univerzita a univerzity na Madeiře a v Nottinghamu.
Díky projektu vznikla nejen výzkumná data o oblasti wellbeingu, inkluzivitě a pocitu sounáležitosti studentů a vyučujících na partnerských univerzitách, která umožňují vzájemné srovnání, ale také rozvojový vzdělávací program Inclusive Teaching. A Professional Development Course určený vyučujícím a doktorandům. Vzdělávací program odstartoval letní školou na Madeiře a celkem se ho účastní přes 20 vyučujících a doktorandů ze všech pěti univerzit. Centrum rozvoje kompetencí (CERPEK), koordinátor projektu BELONG na Masarykově univerzitě, do vzdělávacího programu mohlo nominovat celkem 7 vyučujících. Jedním z nich je i Roman Baláž z katedry sociální politiky a sociální práce na fakultě sociálních studií. Přečtěte si více o jeho zkušenosti.
Co vás motivovalo k přihlášení do programu?
Učím předměty, provádím výzkum a píšu články úzce související s problémem inkluzivity. Přitom ale cítím, že svá výzkumná a vzdělávací témata předávám studentům a kolegům způsobem, který sám o sobě moc inkluzivní není. Mám pocit, že se tím dopouštím určitého typu zpronevěry vlastním ideálům, které do výuky, vzdělávání a psaní vědomě či nevědomky vnáším. Když chci po studentech jako po budoucích sociálních pracovnících, aby ve své náročné praxi dokázali pracovat s diverzitou jejich klientů, měl bych jako učitel umět pracovat s diverzitou studentů.
V rámci letní školy jste se setkal s vyučujícími ze zahraničních univerzit. Jaká společná a rozdílná témata rezonovala během letní školy v oblasti inkluzivní vysokoškolské výuky?
Témat byla celá řada a je těžké nějaké vypíchnout. Velmi povzbuzující byl fakt, že kolegyně a kolegové z jiných oborů, univerzit a zemí cítili potřebu podpory inkluzivity ve výuce a ve vztazích se studenty. Tato potřeba rezonovala u všech přítomných, ať už to byli organizátoři, lektoři či posluchači. Mně osobně moc nesedí psychologizující přístupy k řešení problémů v interakcích mezi lidmi, takže jsem velmi ocenil témata zabývající se budováním struktury kurzu či používáním praktických nástrojů, jak odhalit možné skryté potřeby studentů. Potřeby, které jako vyučující nevědomě přehlížím a tím vlastně vylučuji toho kterého studenta z výuky.
Jaké nástroje máte konkrétně na mysli?
Například užití nástroje rozrůznění studentů pomocí modelových charakteristik různých typů studentů. Když jsem tento nástroj aplikoval na studenty mých minulých kurzů, zjistil jsem, že mohu rozlišit až deset typů studentů. Přitom každý typ studenta vyžaduje jiný přístup komunikace učitel-student, jiný způsob hodnocení a podávání zpětné vazby, jiný druh zapojení do kolektivu studentů a podobně. Když jsem si své studenty rozrůznil a uvědomil jsem si celou škálu možností, jak lze můj kurz nastavit, trošku jsem se zhrozil, protože mě čeká celá řada úprav, která je spojená s velkou nejistotou, jak tyto úpravy budou přijaty studenty, kolegy, ale i mými nadřízenými.
Masarykova univerzita různými kroky podporuje wellbeing vyučujících a studujících a jejich pocit sounáležitosti s univerzitou. Získal jste na letní škole nějakou inspiraci, jak můžete jako vyučující tyto oblasti podporovat?
Osobně vidím svůj způsob podpory v určité otevřenosti k inovacím a spolupráci s kolegy z různých pracovišť. Akademická práce je značně osamělá, organizační tlaky na výkon jsou velmi individualizované a pracovníci jsou neustále poměřováni mezi sebou. V takovém prostředí je pocit dobrého a kvalitního života na jednu stranu velmi důležitý, ale na druhou stranu těžce dosažitelný. Na kurzu jsem lépe pochopil důležitost pocitu vzájemnosti a důvěry mezi kolegy. Domnívám se, že tyto pocity lze pěstovat jen v inkluzivním prostředí, které umí reagovat na rozdíly mezi lidmi. Celý kurz byl přesně o tomto: o budování sdílené kultury, v níž je optimální míra vzájemné podpory a důvěry. Pokud se mi podaří své kurzy udělat více inkluzivními, tak tím jistě podpořím i kroky univerzity v oblasti wellbeingu vyučujících a studujících.
Jaké další náměty si z intenzivního týdne letní školy zaměřené na inkluzivní vysokoškolskou výuku odnášíte pro svoji výuku v nadcházejícím akademickém roce?
V tuto chvíli až příliš mnoho námětů, jak změnit svoji již tak dost interaktivní výuku. Musím to velmi dobře promyslet, a tak tomu budu věnovat poslední týden prázdnin a první polovinu září. Jistě pozměním všechny sylaby, nastavím nové úkoly, jakož i systém hodnocení. Více se zaměřím na průběžnou práci studentů a omezím důraz na finální výstupy. Taky budu muset vyladit podíl plánované individuální práce a práce v týmech.
Co vás v následujících dvou semestrech v rámci programu ještě čeká?
Pilování toho, co jsem právě popsal. Za podpory mentorky a koučky Zuzany Vařejkové z CERPEK budu plnit zadané úkoly a přenastavovat svoji výuku. V první fázi jde o budování inkluzivního sylabu, poté proběhnou hospitace v mých kurzech a diskuse o úrovni inkluzivity. Za podpory koučky budu mít možnost získat nejen zpětnou vazbu na svou výuku, ale i náměty a doporučení, jak ji vylepšit. Osobně se na tuto pasáž velmi těším. Po získání doktorátu jsem byl do výuky „vhozen“ a vše jsem se učil za pochodu. Podpora mentorky a koučky v jedné osobě je pro mě velikou oporou.
To vypadá náročně. Lze to stíhat v rámci plnění všech povinností akademika?
Tak jako mnoho věcí, jako je například psaní projektů a článků, i vlastní profesní rozvoj v oblasti podpory inkluzivity vyžaduje investici volného času a kapacit určených pro mimopracovní aktivity. Je to o chtění být lepší než jsem dnes, které mě motivuje pro účast v podobných programech. Díky tomuto chtění jsem ochotný věnovat svůj volný čas a prostředky i těmto aktivitám. Takže ano, lze to stíhat, ale jen za podmínky, že svůj vlastní profesní a osobní rozvoj chápete jako osobitou životní cestu, a ne jako časově omezenou pracovní náplň.
Pro zájemce o téma inkluzivita a wellbeing CERPEK připravuje konferenci s názvem WellTogether: Belonging and Inclusion Conference, která se uskuteční od 30. listopadu do 1. prosince 2023 na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Cílem konference je vytvořit prostor pro sdílení dobré praxe a zkušeností z oblasti inkluzivní výuky a wellbeingu ve vysokoškolském prostředí i v prostředí dalších stupňů vzdělávání a komerčního sektoru. Formou workshopů účastníci získají také praktické tipy týkající se témat konference.