„Vědu neškrtat! Aby se nestalo, že by postupem času zanikla Akademie věd České republiky. Máme výhrady k financování vysokého školství i v souvislosti se zvyšováním cen energií a inflací. Nečeká nás pád? Situace může mít dopady na vysoké školy v podobě zkrácených úvazků, finanční nejistoty i kvality,“ uvedla v úvodu pokojné stávky, označené na jedné z laviček v areálu fakulty za „výstražnou“, historička Jarmila Bednaříková, místopředsedkyně pořádající fakultní odborové organizace. Vnitroblok fakulty dále zdobily transparenty Vysoké školy na křižovatce či Škrty ve vzdělání škrtí demokracii.
„Stav financování českého vysokého školství považujeme za neuspokojivý. Česká republika se řadí mezi ekonomicky rozvinuté země, což ale neplatí o podílu hrubého domácího produktu vynakládaného na vysoké školy. Ten navíc v čase neustále klesá. Problém financování českého vysokého školství je ale komplexní a jeho řešením zdaleka není jen celkové navýšení objemu prostředků na vzdělávání nebo výzkum na vysokých školách. Přestože všechny české vysoké školy dostávají veřejné peníze podle stejných pravidel, jsou rozdíly ve výši platů na akademických i neakademických pozicích často i násobné – a to je dáno především rozdíly v kvalitě a vnitřních podmínkách fungování univerzit a fakult,“ vyjádřil se k situaci prorektor MUNI pro rozvoj, legislativu a informační technologie Radim Polčák.
Leitmotivem shromáždění, které dostalo podobu „hyde parku“, byla myšlenka, aby podfinancování univerzit nebylo na úkor humanitních oborů. Zúčastnění dali najevo, že považují své humanitní zaměření za stejně důležité jako výzkum u např. přírodovědných oborů. „Nelze odebrat možnost svobody volby myšlení, na filozofické fakultě učíme učit, učíme myslet, zabýváme se etikou a nepodporujeme útisk lidí. Proto bychom neměli očekávat boj o existenci, ale uznání. Držíme krok s přetechnizovaným světem,“ řekla Jarmila Bednaříková.
Pedagogové, kteří se stávky zúčastnili, se na hodinu vzdali své mzdy. V plénu rovněž mezi pedagogy i studenty zaznělo, že má smysl pořádat osvětové akce či přednášet v knihovnách a šířit tak myšlenky z humanitních oborů. „Měli bychom být více vidět a slyšet ve veřejném prostoru,“ definoval poselství shromáždění jeden z účastníků. „Měli bychom hrdě nosit, co se naučíme, a posílat to dál,“ připojila se k debatě studentka doktorského studia. Vysloven byl rovněž požadavek na důstojné finanční ohodnocení pedagogů i doktorandů humanitních oborů, pro něž jsou mnohdy finance zásadní při rozhodování, zda chtějí ve studiu a bádání pokračovat. Přibližně stopadesátka zúčastněných pak podporu stávky mohla vyjádřit svým podpisem na prezenčních listinách. Všechny proslovy, které zazněly, hodlá filozofická fakulta zveřejnit na svých sociálních sítích.
„Jako univerzita respektujeme právo členek a členů naší univerzitní obce vyjádřit nespokojenost s tímto stavem formou protestů, které nyní probíhají. Vzhledem ke komplexnímu charakteru tohoto problému se ale k této akci jako univerzita nepřipojujeme a upřednostňujeme jeho řešení prostřednictvím jednání o konkrétních krocích na úrovni ministerstva školství a ministryně pro vědu, výzkum a inovace, ale i na úrovni fungování univerzity a jednotlivých fakult,“ doplnil Radim Polčák.